Moc pěkné a pohodové nejen ohlédnutí v kakafonni současnosti

To já jenom, abychom zkusili nezblbnout.

Nahýňam sa stále, když je možnost..

Moc krásné, Zdeňku.

no jo, ty jsi v pohodě, ale já když se svou vejškou chci nahýňat sa z vlaku, musím si napřed kleknout.

Trny zadřené do ruky skrz okénko jedoucího vlaku si pamatuju. Ale se čmelákem se nikdo nesrazil.

Paráda

"E pericoloso sporgersi" a pod tím bylo "Nicht hinauslehnen". Na rozdíl od Vás nejsem technický typ. Takže při rozjezdu z Prahy jsem hladil větvičky sahající do trati, u Kolína počítal zajíce v polích a kolem Havlbrodu čápy. Kde ty krásné časy jsou.

Ano, taky mi větvičky párkrát pohladily mužnou tvář ...

Zdeňku, to je moc hezké povídáni. A fotky taky. Pripomnělo mi to mládí, když jsme jezdili na rodinné výlety (auto nebylo).

V nějakém filmu se to vyklonění z okna stalo osudným...hlava se "potkala" se sloupem.

Diky za blog, a hezkou neděli!:-)

tíž hezkou neděli Marie, a něnahýňat sa z okien!

Je to strašný, ale já jsem pamětník těch klik pod oknem.....a ještě jednoho - z Ostravy do Ostravice jezdil červený motorák, který měl uprostřed vagónu kamna na uhlí... nekecám, opravdu. A kdokoli mohl přiložit, nejen konduktér. A pamatuji, že jsme toho vincka jednou tak rozfofrovali, že bylo uvnitř teplo natolik že ač byla venku zima okolo -10 st C, tak lidi seděli jen v košilích.

Nepřehánějte.