Na stará kolena jsem se zamiloval do třicítek

Když jsem je prvně spatřil, o zamilovanosti ještě nemohlo být slova. Naopak, chlapsky na rovinu přiznávám, že jsem zprvu nadával jako zpustlý námořník, který uprostřed oceánu propil výplatu půl roku předem.

Ale po čase jsem si řekl: eh, ty starý pardále, musíš si šetřit své chabé nervstvo; co kdybys přestal skuhrat a raději se na věc podíval jak se říká z té lepší stránky? Nadávat na cokoliv, to umí každý jouda, avšak na prahu penze býti uhranut třicítkami, to se hned tak někomu nepoštěstí!

A tak jsem se naučil mít rád třicítky. Je jich vůkol stále víc a víc. To se asi vždycky na úřadu sejde rada zvolených a mudruje: máme divadlo, máme cyklostezku, máme profil na instagramu ... co ještě nemáme? Třicítku! A šup, od pondělka mají první třicítku, načež šoférstvo, jež ji spatří, praví silným hlasem: „Ježíšmarjá, kterýho blbce napadlo dát sem třicítku!“

Jak by to bylo hezčí, kdyby šoférstvo pravilo silným hlasem: „No konečně! Konečně nějakého oscívence napadlo, dát sem třicítku!“

Všechno šoférstvo jako jeden muž by se oddalo rozvážné autoplavbě ulicí, furiantsky by se zvolna vyhýbalo kanálům a džuznám, za poliklinikou by uvidělo nový větrák ve zdi restaurace U hnáty, registrovalo by dršťkovou za dumpingových pětatřicet korun v řeznictví na rohu, známkovalo by ženský na chodníku, zřelo by starou Blažkovou jak poprvé od revoluce myje okna, podivilo by se ještě stojící panelové hirošimě co v ní vegetila kdysi vládnoucí strana, na opravě obrubníku u zastávky by napočítalo jednoho pracujícícího, čtyři poradce, dva vedoucí a tři manažery, a na zastávce by letmo přistihlo vlastní dítko, jež vysíleno studiem ve třetí bé sladce si dopřává zaslouženého čouda.  

Cožpak by si toho všeho mohlo šoférstvo všimnout při padesátce?

Být zamilován do takové třicítky je prostě „in“ a navíc to nic nestojí. Tedy skoro nic. Přesněji řečeno jenom tolik, kolik si servis řekne za výměnu zadního nárazníku, světel, bočnic, dveří a kufru, jak ten jouda za vámi kouzlo třicítky nějak nepobral, a kolik si řekne město za demolici přístřešku na zastávce, jak jste vy nějak nepobral synátorovu novou relaxační metodu.

Jenom doufám, že rada zvolených nepodlehne volání bludů, neschválí od pondělka dvacítku a hlavně, že já starej vůl se do ní nezamiluju. To už bych doma před pohotově informovanou a dobře vyzbrojenou manželkou asi neokecal.