Pěšmo šest hodin, vlakmo dvanáct minut
Ech, šest hodin sem, šest hodin tam! Každopádně za šest hodin toho uvidím mnohem víc než za dvanáct minut a taky za šest hodin vymyslím výrazně více pitominek, než za dvanáct minut. Nevěříte?
Tak jedem:
To jsem netušil, že opuštěné stavědlo na nádraží může být vyšší než obývaný zámek na skále. Safryš, to musela ale být bohatá dráha!
A taky, neměl pan stavitel skálu pod zámkem utnout tak zhurta. To furt bylo „základová plocha“ a „stavba povolena“ a teď už to výš holt nepůjde. Ale dívá se na to zdola hezky, že?
Zámecký pán si tudíž aspoň vymyslel všelijaké věžičky, obloučky, štítečky a další skopičiny. Dnes by mu to na stavebním úřadu natož u památkářů dozajista neprošlo.
Zámek - nezámek, každou pořádnou krajinou musí jezdit vlaky a basta. Musím se pochlubit, že jsem zvládl hned čtyři činnosti najednou, a sice přežvykovat svačinu, čumět po ženskejch dole na cestě, naštelovat Fotografyho přístroj a ještě zdokumentovat vlak. Jemináčku, o chlapech se říká, že nezvládnou více než dvě činnosti současně - nejsem já nakonec ženská?
Představte si pane Fogl, minulý týden tady z rákosí vylez nějakej blbej pták s oštemlovaným lejstrem, že prej náš kačák nesplňuje ustanovení § 4 odstavec d) zákona č. 547/2017 sbírky ptačích zákonů „O provádění brodění dvou a více ptáků ve vyhrazených částech ptačí unií schválených vodních ploch, ve znění pozdějších předpisů.“ No, neklovnul byste mu jednu?
„Ten, kdo nosí Krista“ by mne vzhledem k mojí mužné váze přes řeku takhle elegantně asi nepřenesl. A dost možná by pragmaticky podotkl, že pro takové případy místní pokrokové zastupitelstvo už před půlstoletím nechalo řeku překlenout celkem zdařilým mostem.
Když už tulák při toulání zavítal do hezkých krajin, má se pořádně rozhlížet, aby si ty hezké krajiny zapamatoval, aby si na ně vzpomněl, až budou jednou blbé časy. Tulák, jenž si toulání blbě pamatuje, může hezké krajiny vyfotografovat, ale musí se pak v blbých časech pořádně rozhlížet, aby si vzpomněl, kam tu fotografii zašantročil.
Tento obrázek v hluboké úctě věnuji autorovi jedné rigorózní práce nadepsané Problematika implementování metody simulace integrovaného vodoteče optimalizací limitovaného modelu urabnizace povodí aplikováním monitoringu multidisciplinárních korelací zainteresovaných faktorů.
Před sto lety se čtyři kilometry mezi obcí a jejím nádražím považovaly za výhodnou docházkovou vzdálenost. Dnes, pokud občan nemá perón čtyři metry od postele, do vlaku ho nikdo nedostane. A tak holt na nádraží už dávno žádný vlak nezastavuje a pan mašinfíra se tu akorát šklebí na fotografy.
A víte co, vy samozvaní nositelé pokroku? Jděte se vycpat se svejma předraženejma koridorama! Nám se líbí trať, kde jede vlak tak pomalu, aby motýli mohli otevřenými okny svobodně létat dovnitř a ven. Akorát teda vagony musejí mít otevírací okna, což je dnes dost zásadní problém.
Opuštěných železničních tunelů u jsem viděl – ó jé. Ale opuštěných silničních tunelů, alespoň v dosahu rodné hroudy středoevropské zase tolik není. Tak tady u řeky máme aspoň jeden.
Jeden můj kamarád s oblibou fotografuje vlaky na pozadí stromů. Na truc přináším obrázek stromů na pozadí vlaku. Ahoj Klondajku!
Zůstaňme prosím, tak sedět, tak pěkně nám to sluší, s jakým oduševněním, beze vší strojenosti a škrobenosti vypulujeme oči na krajinu. Jistěže si myslíme, jak to bude krásné, až na jaře místo těch pustých míst nyní rozloží se tu koberec lučních pestrých květin, kterejžto koberec vobjímá potůček a my sliníme tužku, sedíme na nějakém pařezu a píšeme básničku do blogu i-dnes.
Nejsem si jist, zda bych dnes ještě dal výpočet staticky neurčitě uložené prutové soustavy, ale jsem si bezpečně jist, jakou přezdívku měl docent, který nám to přednášel: Styčník.
A pan profesor, jenž na mne kdysi při zkoušce z částí strojů dorážel rafinovanými otázkami, by taky asi nerozdýchal, pokud bych rozšafně zahlásil: jářku, na šnekovém soukolí u nás na rybníčku na nějakém tom milimetru plus mínus autobus vůbec nesejde, není-liž pravda?
Tak, kdo bude rychlejc v cíli po patnácti kilometrech v okresním městě? Zatímco odjezdový „klacek“ před vlakem je ještě „na stůj“, motorkář už pečlivě zahřívá svůj stroj. Ale jen co se rameno „klacku“ ohne nahoru, budeš mít co dělat, milý mothoristo. Tenhle motorák to v obloucích totiž bude taky pořádně klopit!
A víte, že nakonec ani nevím, kdo byl v cíli první? Koneckonců, kdo si má takovou pitominku pamatovat ...
Hlavně, že fšecky obrázky jsou moje.
Zdeněk Šindlauer
Může náčelník Veliký Nanuk klepat kosu?
Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Zdeněk Šindlauer
Kterak cestičko k domovu se vineš?
Inu, panu básníku Raisovi to bylo nanejvýš jasné: „cestička k domovu známě se vine“ a „vždycky bych si na ní zpíval.“ Jenže známě se vinoucích cestiček znám plno a popěvkům jsem se na nich taky občas oddával.
Zdeněk Šindlauer
Revoluce v dějinách lidstva: nalezen guláš starý 800 miliónů let
Jsem pyšný na to, že před desítkami miliónů lety můj praprapra ... pradědeček vynalezl slezení ze stromu pátraje, zda potrava rostoucí a běhající po zemi je chuťově a kaloricky bohatší než lišejník a hmyzáci na stromě.
Zdeněk Šindlauer
To je od vás, Hujere, ten Schengen?
No, Hujer, vy jste fakt ten poslední, kdo nám tady chyběl! Už tak germáni mají slušný hokej v tom, jestli se tohle pohraniční nádražíčko u Mosely jmenuje Perl, nebo Perl (Mosel) – a teď ještě vy do toho s tím Schengenem!
Zdeněk Šindlauer
Je to ještě železnice, nebo už betonice?
Až jednou lidstvo nebude sto uhňácat beton, poněvadž mu dojdou cyment, šutrák i voda, myslíte, milí zelení, že to bude znamenat konec stavby dálnic a jejich přivaděčů? Ne, ne. Skončí stavby železnic!
Zdeněk Šindlauer
Soutěž o nejkrásnější údraží
Tak to máme nádraží, před ním přednádraží, vedle něho přínádraží, za ním zanádraží a hospoda naproti němu je U nádraží. A tam, kde nádraží končí, jsem vynalezl údraží.
Zdeněk Šindlauer
Na stará kolena jsem se zamiloval do třicítek
Když jsem je prvně spatřil, o zamilovanosti ještě nemohlo být slova. Naopak, chlapsky na rovinu přiznávám, že jsem zprvu nadával jako zpustlý námořník, který uprostřed oceánu propil výplatu půl roku předem.
Zdeněk Šindlauer
Dokud můžeme házet veksle, je to ou kej
Co já se v životě naházel vekslí! Ostatně je známo, že muž, jenž delší dobu nemůže hodit veksli, propadá trudomyslnosti. A co hůře, vekslí k házení je pořád míň a míň. Co když jednou nepůjde hodit vůbec žádná veksle?
Zdeněk Šindlauer
Dobrý muži, nevíte prosím, kam teče tahle řeka?
vznosně se mne otázal vožungr, který po náročné noční akci v místní rybářské baště právě v mozkovně systematicky restartoval základní informace o okolním světě.
Zdeněk Šindlauer
Až zase půjdete do Prčic, tak se mnou nepočítejte
Jasně, je ta Prčice a ne ty Prčice. Ale zkuste si sami říct spisovně: „běž do Prčice!“. Oč libozvučněji přeci zní nespisovné „běž do Prčic!“, že?
Zdeněk Šindlauer
Pohádky o elektroautíčkách
Lidičkové, neznáte prosím nějaké pohádky o elektroautíčkách? Tak kouzelné, jako o mašinkách a železničářích kdysi napsal pan Nauman a nakreslil pan Lhoták?
Zdeněk Šindlauer
Nechcete někdo 34 kilo kysličníku uhličitého ?
Já ho prosím ušetřil tím, že jsem u německých automatů na jízdenky třikrát prokázal efektivnost mých dlouholetých študií, bez jediné chybičky zvládl nákup tří 9-Euro-Ticketů, a ty jsem projezdil vlaky až do mrtě.
Zdeněk Šindlauer
Slezte z toho mostu Donalde, vidím vás!
Řekl pod mostem někdo neviditelný a já s otevřenou tlamou nechápavě vzhédl vzhůru. Jako kdyby nějací Donaldové zcela samozřejmě hopkali po mostech.
Zdeněk Šindlauer
„Ó veliké čuňasky, váš čas nadešel“, pravil veliký Manitou
Akorát to teda mohl říct trošku dřív, než když jsem daleko od domova věrným čuňaskám osmačtyřicítkám na patnáct kilometrů svěřil moje nožstvo.
Zdeněk Šindlauer
„Jéžišmarjá! V poledne – a už všichni vožralí!“
pokřižovala se babička čekající na zastávce, když u ní zastavil autobus, otevřenými dveřmi šofér zvolal „Paní, my jsme vlak!“ a poněkud pomačkaný ajznboňák na první sedačce zamňoukal „a jedeme do Lovosic, madam!“
Zdeněk Šindlauer
Zpěvník je proradná mrška
jež stárnoucímu zpěvákovi bez kapky soucitu připomene nejen jím zapomenuté texty a akordy, ale i jeho bezstarostné a bezelstné mládí, dělající si prču i z vážných věcí.
Zdeněk Šindlauer
Odkud: Česká Lípa Střelnice. Kam: Nejkrásnější nádraží
napsal jsem do internetového vyhledávače, a ten jouda mi obratem odepsal: „takové místo neznáme.“ Vida, jouda neví, kde je nejkrásnější nádraží, zato užívat pluralis majestatis - na to je kadet.
Zdeněk Šindlauer
Když se vyhlídky lidstva zdají poněkud mlhavé
vždycky se najde aspoň jeden plašan, jenž se povznese, z protivné mlhoviny vysune mozkovnu a k zastrašenému lidstvu takto dí: přátelé, nikoli mlha přede mnou, mlha za mnou, nýbrž mlha pode mnou!
Zdeněk Šindlauer
Zpráva o tom, že je svět ještě ou kej
Správný svět musí oplývat lavičkami, křížky a kolejemi, to mi nikdo nevymluví. Čas od času to musím zkontrolovat. Většinou k tomu stačí dobré boty, aspoň trochu inteligentní mapa a chleba se šunkou.
Zdeněk Šindlauer
Ušetřil jsem milión eur
obešel město kolkolem po hradbách, vyšlapal 350 schodů a navíc na nich vlastnoplicně rozdýchal malý infarkt. A to vše za jediné odpoledne – no nejsem já borec?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 545
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1387x