„Filemóne, můj mandlově zelený oblek a k tomu tu růžovou košili!“
Hlavně ty fusekle dovedou potrápit. Kolikrát musím prohrabat celý čurbes. Ano, čurbes – chlap přeci nemůže mít šatník, když nemá žádné šaty. Nanejvýš má oblečení, čili nějaké ty trenýrky, džíny, košili, bundu, krabici s fuseklemi, pár triček a kulicha.
Čurbes nemá pevnou oganizační strukturu, takže mi manželčin dotaz „kde máš tu bavlněnou košili, co jsem ti před třemi roky koupila v kauflandu v Žitavě?“ působí těžká muka. Sice zhruba tuším, kde je Žitava a gúglmapa mi najde i kaufland, ale lokalizovat „bavlněnou košili v šatníku“ je již zcela mimo moje schopnosti.
Myslel jsem, že trpím nějakou čurbesovou úchylkou, a že ostatní mužové mají v šatnících vzorný lad a sklad. Když se ovšem kolega z kanclu tuhle podivil „tak ony jsou košile z bavlny?“, a pravil, že Žitava se v Plzni vlévá do Úslavy a dál to jako Berounka teče do Sázavy, seznal jsem, že ta moje úchylka zase tak závažná nebude.
Jo kdyby dotaz manželčin zněl „kde máš tu hujajá košili s krátkými rukávy?“, hned by bylo jasno, že jde o tu jásavě zeleno-modro-červeno-žluto-oranžovo-fialovou kostkovanou příšeru, k níž mi chybí už jen havano v pysku a hacienda na Jamajce.
Nebo kdyby drahá řekla „po obědě jdeme ven – snad si zase nevezmeš tu humusku!“, dovtípil bych se, že mám nechat na pokoji prošívanou vestu, jíž jsem před čtvrstoletím u Vietnamce na tržnici usmlouval za 45 korun.
Podobně chruščovky jsou kalhoty po dědečkovi, v nichž pyšně vynáším odpadky. Ej uchněm je bunda, jejíž původ, střih a barvu by určil jen profesionální jasnovidec a nosíval jsem ji při strhávání chmele. Já a ženská – no fuj! jsou původně bílé pánské slipy, které vypráním ve společnosti jakýchsi červených bombarďáků získaly rajcovní růžový nádech. Do rakve je ramínko s tmavým kvádrem a bílou košilí (kdysi pod touto výbavou bývaly na dně čurbesu i lakýrky, ale posledních asi patnáct let jsem to nekontroloval). Ploutev je lesklá kravata z jakési skelné bavlny, kterou mi kdysi koupila babička do tanečních. Lokaj je azurová zlatem prošívaná livrej, kterou otec v roce 1971 dostal od družební školy v NDR, oblékl si ji na cestu vlakem domů, poněvadž mu byla zima, a cestující se ho ustavičně ptali, jaké nápoje roznáší. Leninka je bekovka proletářského střihu, kukamantl je vaťák, jako nosívali popeláři, padací most jsou kraťasy, které mi nějaký dobrák dovezl z jakési bavorské hrabárny a Vasilova pomsta se zove kvádro, jehož střih se jakémusi krejčíkovi někde od Užhorodu moc nepovedl.
Nemluvě o množině triček potištěných nadšenými výkřiky typu „Už umím SAP!“, „Best team of the world“, „Machen wir uns erfolgreich und stolz!“, „Terazky sme všeci v riti!“, památkami to na všelijaká školení, vorkšopy a firemní večírky.
Suma sumárum – není liž pravda, Filemóne, že s takovýmto mužným čurbesem je větší prča, než s nudným šatníkem s mandlově zelenými obleky a růžovými košilemi?
Zdeněk Šindlauer
Může náčelník Veliký Nanuk klepat kosu?
Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Zdeněk Šindlauer
Kterak cestičko k domovu se vineš?
Inu, panu básníku Raisovi to bylo nanejvýš jasné: „cestička k domovu známě se vine“ a „vždycky bych si na ní zpíval.“ Jenže známě se vinoucích cestiček znám plno a popěvkům jsem se na nich taky občas oddával.
Zdeněk Šindlauer
Revoluce v dějinách lidstva: nalezen guláš starý 800 miliónů let
Jsem pyšný na to, že před desítkami miliónů lety můj praprapra ... pradědeček vynalezl slezení ze stromu pátraje, zda potrava rostoucí a běhající po zemi je chuťově a kaloricky bohatší než lišejník a hmyzáci na stromě.
Zdeněk Šindlauer
To je od vás, Hujere, ten Schengen?
No, Hujer, vy jste fakt ten poslední, kdo nám tady chyběl! Už tak germáni mají slušný hokej v tom, jestli se tohle pohraniční nádražíčko u Mosely jmenuje Perl, nebo Perl (Mosel) – a teď ještě vy do toho s tím Schengenem!
Zdeněk Šindlauer
Je to ještě železnice, nebo už betonice?
Až jednou lidstvo nebude sto uhňácat beton, poněvadž mu dojdou cyment, šutrák i voda, myslíte, milí zelení, že to bude znamenat konec stavby dálnic a jejich přivaděčů? Ne, ne. Skončí stavby železnic!
Zdeněk Šindlauer
Soutěž o nejkrásnější údraží
Tak to máme nádraží, před ním přednádraží, vedle něho přínádraží, za ním zanádraží a hospoda naproti němu je U nádraží. A tam, kde nádraží končí, jsem vynalezl údraží.
Zdeněk Šindlauer
Na stará kolena jsem se zamiloval do třicítek
Když jsem je prvně spatřil, o zamilovanosti ještě nemohlo být slova. Naopak, chlapsky na rovinu přiznávám, že jsem zprvu nadával jako zpustlý námořník, který uprostřed oceánu propil výplatu půl roku předem.
Zdeněk Šindlauer
Dokud můžeme házet veksle, je to ou kej
Co já se v životě naházel vekslí! Ostatně je známo, že muž, jenž delší dobu nemůže hodit veksli, propadá trudomyslnosti. A co hůře, vekslí k házení je pořád míň a míň. Co když jednou nepůjde hodit vůbec žádná veksle?
Zdeněk Šindlauer
Dobrý muži, nevíte prosím, kam teče tahle řeka?
vznosně se mne otázal vožungr, který po náročné noční akci v místní rybářské baště právě v mozkovně systematicky restartoval základní informace o okolním světě.
Zdeněk Šindlauer
Až zase půjdete do Prčic, tak se mnou nepočítejte
Jasně, je ta Prčice a ne ty Prčice. Ale zkuste si sami říct spisovně: „běž do Prčice!“. Oč libozvučněji přeci zní nespisovné „běž do Prčic!“, že?
Zdeněk Šindlauer
Pohádky o elektroautíčkách
Lidičkové, neznáte prosím nějaké pohádky o elektroautíčkách? Tak kouzelné, jako o mašinkách a železničářích kdysi napsal pan Nauman a nakreslil pan Lhoták?
Zdeněk Šindlauer
Nechcete někdo 34 kilo kysličníku uhličitého ?
Já ho prosím ušetřil tím, že jsem u německých automatů na jízdenky třikrát prokázal efektivnost mých dlouholetých študií, bez jediné chybičky zvládl nákup tří 9-Euro-Ticketů, a ty jsem projezdil vlaky až do mrtě.
Zdeněk Šindlauer
Slezte z toho mostu Donalde, vidím vás!
Řekl pod mostem někdo neviditelný a já s otevřenou tlamou nechápavě vzhédl vzhůru. Jako kdyby nějací Donaldové zcela samozřejmě hopkali po mostech.
Zdeněk Šindlauer
„Ó veliké čuňasky, váš čas nadešel“, pravil veliký Manitou
Akorát to teda mohl říct trošku dřív, než když jsem daleko od domova věrným čuňaskám osmačtyřicítkám na patnáct kilometrů svěřil moje nožstvo.
Zdeněk Šindlauer
„Jéžišmarjá! V poledne – a už všichni vožralí!“
pokřižovala se babička čekající na zastávce, když u ní zastavil autobus, otevřenými dveřmi šofér zvolal „Paní, my jsme vlak!“ a poněkud pomačkaný ajznboňák na první sedačce zamňoukal „a jedeme do Lovosic, madam!“
Zdeněk Šindlauer
Zpěvník je proradná mrška
jež stárnoucímu zpěvákovi bez kapky soucitu připomene nejen jím zapomenuté texty a akordy, ale i jeho bezstarostné a bezelstné mládí, dělající si prču i z vážných věcí.
Zdeněk Šindlauer
Odkud: Česká Lípa Střelnice. Kam: Nejkrásnější nádraží
napsal jsem do internetového vyhledávače, a ten jouda mi obratem odepsal: „takové místo neznáme.“ Vida, jouda neví, kde je nejkrásnější nádraží, zato užívat pluralis majestatis - na to je kadet.
Zdeněk Šindlauer
Když se vyhlídky lidstva zdají poněkud mlhavé
vždycky se najde aspoň jeden plašan, jenž se povznese, z protivné mlhoviny vysune mozkovnu a k zastrašenému lidstvu takto dí: přátelé, nikoli mlha přede mnou, mlha za mnou, nýbrž mlha pode mnou!
Zdeněk Šindlauer
Zpráva o tom, že je svět ještě ou kej
Správný svět musí oplývat lavičkami, křížky a kolejemi, to mi nikdo nevymluví. Čas od času to musím zkontrolovat. Většinou k tomu stačí dobré boty, aspoň trochu inteligentní mapa a chleba se šunkou.
Zdeněk Šindlauer
Ušetřil jsem milión eur
obešel město kolkolem po hradbách, vyšlapal 350 schodů a navíc na nich vlastnoplicně rozdýchal malý infarkt. A to vše za jediné odpoledne – no nejsem já borec?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 545
- Celková karma 18,37
- Průměrná čtenost 1387x