Svůj blog z hygienických důvodů odhazuji v dál

Kdysi dávno jsem se dobře pobavil, když jeden známý lakonicky sdělil, že „z hygienických důvodů“ ukončil své aktivity na jednom „mašinkářském“ diskusním fóru.

Lety jsem přišel na to, že člověk, ač z podstaty žití jsa čunětem až nápadně často, má jakési hygienické hranice přece jen dány. Když k nim dorazí, příslušné buňky v mozkovně mu oznámí: „tak hochu – dál už ne!“ a je jen na něm, co učiní.

I já sám u té „hygienické“ hranice byl nespočetněkrát. Nespočetněkrát jsem se rozhodoval, zda ji překročím a ponořím se do sajrajtu, nebo se k hranici včas otočím zády. Ne vždy se mi to povedlo, a kolikrát jsem se ocitl za hranicí, ani jsem nevěděl jak.

Po pravdě řečeno, v posledním roce jsem tu hranici vícekrát tušil proklatě blízko. Vlastně pořád blíž a blíž, a já věděl, že dřív nebo později ji znenadání potkám přímo za rohem, a že se budu muset rozhodnout, co udělat.

Stalo se to dnes odpoledne. Vyskočila na mne, holka jedna hraniční – ne z poza rohu, ale z obrazovky mého notbúku. Jenže já byl připraven a samotného mně překvapilo, jak snadné bylo moje rozhodnutí.

Tudíž, blog odhazuji v dál, poněvadž po dnešním článku pana Olšera už tady z hygienických důvodů setrvat nemůžu. Už jsem v životě zažil leccos a nejsem žádný cimpfrlich, ale takovou morální žumpu, jakou dnes jmenovaný pán předvedl, to jsem ještě neviděl.

Koneckonců, nic se nestane. Blog idnes beze mne v pohodě přežije. Píšu jinde a o jiných věcech, až se hory zelenají, a snad z toho na podzim bude pěkná knížka. Moje účinkování na zdejším blogu mé záměry a cíle víceméně splnilo, mnohému jsem se naučil a možná i pár lidí občas pobavil.

Děkuji Vám všem, kteří jste z mých článků občas měli radost a dokázali mi z ní leckdy kousek nesobecky přenechtat.

A všem dobrým lidem předávám to, co mi kdysi řekl jeden starý strojvedoucí, když jsme ve tři ráno na ranžíru v Nymburce ve strojovně "sergeje" pucvolí nasbírali kýbl motorového oleje, co unikl z prasklé tlakové hadice: zašpinit se životem od hlavy k patě není žádná hanba. Hanba je zůstávat po kolena v žumpě, i když z ní můžeš svobodně vystoupit.    

P.S. z 2. června 21:40

a všem diskutérům tímto děkuji za jejich ve většině slušné příspěvky. Už dlouho jsem na zdejším blogu neviděl tak odlehčené popovídání. ZdŠ