Trapný konec bledé tváře

„Jednou nastane den, kdy bledá tvář nedokáže otevřít pytlik s potravou a pojde hladem jako prašivý kojot” konstatoval by náčelník Tašunka, spatřiv, kterak průměrně inteligentní bledá tvář jednadvacátého věku zápolí s čipsy, ulovenými v lídlu.

Kdo by to byl řekl, jak trapný jednou bude konec civilizace bledých tváří! A přitom to ze začátku bylo tak logické a tak bohulibé: pytliky se trhaly a praskaly, tak je uděláme pevnější – a bude to. A je to.

Coby hlady bledá bledá tvář přešlapuju na parkovišti před lídlem a bezradně třesu nedobytným pytlikem. Zkoumavě naň ze všech stran vejrám, marně popotahuju za svar a jako vždy nemaje brýle, zoufale pátrám po nástřihu se spásným piktogramem „zde otevřít”.

Všechno marné - a Tašunka je tam nahoře určitě vysmátej jak Hočimin. Bledá tvář u sebe nenosí nůž, poněvadž by si jím při své vrozené šikovnosti mohla něco ušmiknout. Bledá tvář u sebe nemá ani nůžky, poněvadž by to zákon mohl považovat za nedovolené ozbrojování a kromě toho sám jsem se jimi jednou bolestivě píchl do – no, bolelo to hodně a o zkouškách našeho pěveckého sboru jsem na nějaký čas alternoval soprán. Bledá tvář nemůže obal ani nahryznout, poněvadž pojišťovnou hrazené protézy typu „Klapzuba“, „Bílý tesák“, nebo „Ech, zajac - nu pagadi!“ sice rozžvýkají hamburgrovité hmoty, ale před tou hnusně kluzkou potravinářskou fólii zbaběle kapitulují. Obal nelze ani propálit zapalovačem, poněvadž by se bledá tvář mohla popálit a pojišťovna by jí to neproplatila. Kromě toho by zapalovač mohl být považován za zbraň. Ještě že bledá tvář měla v kapse alespoň klíče od vigvamu, s jejichž pomocí protentokrát ještě nad obalem zvítězila.

Ale co si bledé tváře počnou, až jim jednoho dne mozky změknou natolik, že i klíč prohlásí za nebezpečnou zbraň a místo klíčů k vigvamu obdrži pouze elektronickou kartu? Ta má zaoblené rohy, aby se snad o ně bledá tvář taky těžce neporanila ...

Jen tak mezi námi – a zavolá vůbec Velký Manitou k sobě bledou tvář, která nedokáže otevřít čipsy, pročež na parkovišti před lídlem pojde hladem jako prašivý kojot?