Umíte čumět do blba?

Ono se řekne – čumět do blba. Ale není blb jako blb, případně blbo jako blbo. Navíc - nějakého blba vidíte každou chvilku, ale - kde je to blbo? A jak vůbec takové blbo vypadá? Vždyť věděl-li by čumící do blba, jak blbo vypadá, třeba by nevypadal tak blbě.

Ale možná je to tak lepší, když nevíme, jak blbo vypadá. Takhle si každý do blba čumící jedinec svobodně představuje to své blbo a podle toho se může tvářit porůznu svobodně blbě. Jeden při tom třeba bezděky přežvykuje, druhý se drbe na bradě, další pozdvihuje obočí, tamten svraští čelo, onen zase nachyluje mozkovnu doleva ... no jen si představte tu otravu, kdybychom všichni úplně stejně a jednotně čuměli do blba!

Kromě toho, je podstatný rozdíl mezi čuměním do blba a do blba. Je-li očumovaným blbem kupříkladu pan ministr v televizi, vidíte do něj hned, čemuž nasvědčuje polohlasné mumlání „šmarjá – to je blb!“ Kdežto je-li očumovaným blbem například venkovní zataženo, hned tak do něj nevidíte, čemuž nasvědčuje povzdech „tam je ale blbo ...“

Zato kupodivu není moc rozdíl, čumíte-li do blba v pracovní době, nebo ve svém volnu (pozor; existují práce, při nichž ani do blba čumět nemůžete: třeba u lisu by vás čumění do blba mohlo vyjít dosti draho). Můj dávný šéf jednou při čumění do blba v ředitelně vymyslel báječnou obchodní strategii, díky níž naše firma přežila. A přitom při tom vypadal úplně stejně blbě, jako třeba já, když jsem onehdá ve svém volnu na gauči čuměl do blba a dostal sprduňk, že neposlouchám líčení manželčino, za co všechno zaplatila u holičky devatenáct stovek.  

Přiznejme si, že čumění do blba je problematika velice obsáhlá a obtížná. Také proto - pokud vím - zatím ještě nevznikl předpis, jak do blba čumět. On totiž ten úřední blb, co by to začal sepisovat, by hned na počátku zjistil, že nejprve musí blba a blbo definovat, aby bylo rozlišitelné, zda se jedná či nejedná o čumění do blba. A chtějte definici blba od blba ...

Zkrátka, važme si toho, že do blba můžeme čumět zcela svobodně, aniž to umíme nebo neumíme. Je to jedna z posledních svobod, které ještě máme.