„Jéžišmarjá! V poledne – a už všichni vožralí!“
Šofér se na něho pohoršeně obořil: „To vižené ty vole – dyť jedeme do Mostu!“ Oslovený pomačkaný mávl rukou a podotkl: „no dyť řikám - akorát to je na druhou stranu!“ Chudák madam málem padla naznak do škarpy.
Toho jsem se coby náhodný cestující zúčastnil před mnoha desetiletími, když prostě a jednoduše opravovali lokálku z Lovosic přes Třebenice do Mostu, místo motoráčku nějaký čas jezdily náhradní autobusy a pomačkaný pan vlakvedoucí onoho dne od rána jel už asi pošesté.
Tuhle jsem špacíroval tělesem jedné dráhy, kudy vlaky už dávno nejezdí. Na jednoho pěšáka připadalo tak padesát kolistů a jedna dáma na koni.
Před před padesáti lety, zatímco nás ve škole mrzačili malou násobilkou, tak tady, jak pečlivě ubrali násep, úplně normálně jezdily vlaky. Je to možný, že už jsem takovej plesnivec?
Co je na obrázku, zatáčka nebo oblouk? Když silnice či cesta, pak pochopitelně zatáčka. Ale když trať, tak jedině oblouk. A když je dráha zrušená, tak - ? Měli by v Bruselu stvořit nějakou komisi, přece nás v tom nemohou nechat tápat!
Jenže než by taková komise něco vymyslela, trvalo by to deset let, stálo fůru peněz a beztak by to byla sedmdesátistránková ptákovina. To klučina, důležitě udávající tempo rodinnému pelotonu tady na mé cestě, to vyřešil hned a zadarmo, pronikavě volaje: „my jsme vlak, heč!“
No vidíte, a je to vyřešeno. Oni jsou vlak, já tedy musím být taky vlak (byť pouze „lokomotivní“, neboť nemám žádné „vagóny“). A až bude zatáčka, tak to nebude zatáčka, nýbrž oblouk a basta.
A pokud dráhou jde kůň, obtížen rozjímající dámou, pak samozřejmě musí jít o dráhu koňskou. Its´ clear!
Když podle dráhy teče řeka, tak musím na chvíli vlakem přestati býti, poněvadž jinak bych se k té řece nemohl podívati a v čisťounké vodě se poráchati.
Hleďte, co jsem zjistil: když jedete vlakem, anebo děláte, že jako jste vlak, rozhlížet se po krajině je v obou případech rozkošné.
Zastavil jsem před dávno nenádražujícím nádražím, načež paní domácí za plotem, vidouc moje dokumentační počínání, podala významnou informaci: „tady už ale vlaky nejezdějí!“ Tak vidíte, to by mne nenapadlo.
„Vážené ptactvo, neračte býti rušeno, já jsem jenom vlak,“ samovolně mi zaševelelo ze rtů. Asi bych už ve svých letech přece jen neměl pořádat tak dlouhé vycházky, vyžadující tolik psychického úsilí.
„Co tam štrádujete, to je soukromý pozemek“ vyjel po mně nějaký pupkatý chlápek. Já ovšem duchapřítomně vzpomenul oné babičky na zastávce někde mezi Lovosicemi a Mostem, a hrdinnně se vzepřel: „Oho, pane, já jsem vlak!“
„Aha!“ mnohoznačně pozvedl pupkáč obočí a radši se dál neptal.
Chtěl jsem dodat „a jedu do Geislingenu!“, ale radši jsem to neřekl.
Raději jsme tedy oba mlčeli společnou řečí. Trvalo to okamžik, než zmizel v bývalé čekárně a jak za sebou zašupoval dveře, zdálo se mi, jako bych zaslechl „Jéžišmarjá! V poledne – a už úplně vožralej!“
No tak to teda ani náhodou! Za prvé bylo už dávno po obědě, a za druhé ... všecky obrázky jsou moje.
Zdeněk Šindlauer
Zmizet „po tramvajácku“
Zmizet „po anglicku“ umí každý, ačkoli se to na žádné škole nikdy nevyučovalo. Dokonce, pokud vím, pro tuto činnost dodnes neexistuje žádná norma, směrnice či doporučení, což nutno považovat za zázrak.
Zdeněk Šindlauer
Může náčelník Veliký Nanuk klepat kosu?
Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Zdeněk Šindlauer
Kterak cestičko k domovu se vineš?
Inu, panu básníku Raisovi to bylo nanejvýš jasné: „cestička k domovu známě se vine“ a „vždycky bych si na ní zpíval.“ Jenže známě se vinoucích cestiček znám plno a popěvkům jsem se na nich taky občas oddával.
Zdeněk Šindlauer
Revoluce v dějinách lidstva: nalezen guláš starý 800 miliónů let
Jsem pyšný na to, že před desítkami miliónů lety můj praprapra ... pradědeček vynalezl slezení ze stromu pátraje, zda potrava rostoucí a běhající po zemi je chuťově a kaloricky bohatší než lišejník a hmyzáci na stromě.
Zdeněk Šindlauer
To je od vás, Hujere, ten Schengen?
No, Hujer, vy jste fakt ten poslední, kdo nám tady chyběl! Už tak germáni mají slušný hokej v tom, jestli se tohle pohraniční nádražíčko u Mosely jmenuje Perl, nebo Perl (Mosel) – a teď ještě vy do toho s tím Schengenem!
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem
Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....
Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky
Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...
VIDEA TÝDNE: Potvrzený trest pro Feriho, živořící děti a Kobajašiho veleskok
Soud v Praze tento týden potvrdil exposlanci Dominiku Ferimu tříletý trest za znásilnění. Strážníci...
- Počet článků 546
- Celková karma 18,88
- Průměrná čtenost 1384x