Tajemná jednotko blbosti, kde vězíš?
No fajn. O blbosti B tedy víme, že je stokrát větší než blbost A, ovšem nevíme, jak velká (nebo snad malá?) je sama blbost A. Potřebovali bychom nějakou představu, míru, kam až je blbost malá a odkud už je blbost velká. Jinak jen poměřujeme blbosti navzájem, což matematicky jistě lze, ale hloubavějšímu individuu to takto nestačí.
Jak by hnedle bylo jasněji, kdyby se blbost dala měřit podobně jako třeba vzdálenosti, hmotnosti či teploty! Soudě dle mnoha průpovídek týkajících se blbosti, zabývaly se touto problematikou již celé generace našich předků. Jen pár ukázek: „je blbej jak tágo / houpací kůň / bedna kytu / pondělí / necky / poleno / azbestové pončo / vagon tupejch bruslí ...“ anebo „je blbej, až to bolí / až to mlátí dveřma / až se hory zelenají / až se vohejbaj koleje ...“ a plno dalších definic. Bohužel, všechny stále jen vycházejí ze srovnání s něčím, čehož blbost není definována. Tak třeba, že je pondělí blbé, to víme – ale jak hodně je blbé? Je pondělí blbější než vagon tupejch bruslí? Ostatně, pěkně blbej může být i vagon, v němž není ani jedna brusle.
Z jiného obecně rozšířeného předpokladu, že pokud by blbost nadnášela, někteří lidé by létali, je možno odvodit jednotku blbosti Newton (což je jednotka síly), neboť k nadnášení člověka by blbost musela vyvolat sílu minimálně stejnou, jakou člověka přitahuje zemská tíže. Nadnášecí síla zapříčiněná blbostí by ale neměla být výrazně větší než síla způsobená zemskou tíží, jinak by člověk ze Zeměkoule ulétl, respektive, pokud by byl v místnosti, zabil by se o strop. Odpůrci této teorie tvrdí, že takto definovaná jednotka blbosti diskriminuje tlouštíky, poněvadž k jejich vznosu by síla a tudíž i jí odpovídající blbost nutně musely být větší než u hubeňourů. Kromě toho, zatím se člověk vznesl prý jedině zásluhou technického pokroku nebo řádného jointu, kdežto zásluhy blbosti zatím věrohodně doloženy nebyly. K tomu podotýkám, že správná formulace problému (podíl blbosti na povznesení lidstva) naopak teorii o nadnášející blbosti potvrzuje.
Kdysi tomu dávno coby hloubaví študáci jsme definovali jednotku blbosti „Krleš“ tak, že blbost jednoho Krleše (1 Kš) vykáže spolužák Krleš, pokud za 1 sekundu hodí 1 nechápavý ksicht. Potíž samozřejmě spočívala v nepřesné definici nechápavého ksichtu; kromě toho někteří detailisti namítali, že 1 Kš je pro praktické používání příliš velkou jednotkou a že by bylo lepší vyjadřovat blbost v milikrleších (mKš), poněvadž 1 nechápavý ksicht za 1 sekundu kromě Krleše nikdo nehodí. Jiní šťouralové se po vzoru tehdejší definice jednoho metru („1m = 1650763,73 vlnových délek záření šířícího se ve vakuu, které vzniká při přechodu v atomu kryptonu 86 ...“ atd) definovali 1 Kr jako „2751,424578-násobek absolutní změny délky Krlešova ksichtu mezi dolní čelistí (mental protuberance) a levým jařmovým obloukem při Krlešově pohledu na zápis funkce f: y=ax2+bx+c, D (f) = IR, kde a, b, c?IR; a ? 0, vyvedený na tabuli otřené houbou vzor HŠk 81 v učebně S3A o druhé vyučovací hodině ranní ve čtvrtek při teplotě 272,9254 K, atmosférickém tlaku 1011,38 hPa přepočteném na hladinu Baltského moře ve vzdálenosti 127,602 m od plavčíkovy boudy pláže Ost-Eck 2c ve Warnemünde při vlhkosti vzduchu 87,27 procent“, což bylo ale zamítnuto, poněvadž takovou blbost by si zapamatoval jen Krleš.
Velmi častá je snaha pojmenovat jednotku blbosti po nějakém politikovi. Princip je zde ale v zádadě týž jako u problematiky „Krleš“, viz výše. To znamená, že blbost politikova může být klidně vyjádřena v Krleších a můžeme pouze vést spory, zda by v případě politiků bylo praktické používat milikrleše nebo kilokrleše.
Zajímavá je myšlenka míti jednotku blbosti stejnou jako jednotku měny. Velikost blbosti by se rovnala velikosti škody touto blbostí způsobené. Takže třeba já, když si ve slevě koupím buřta a je mi po něm šoufl, jsem blbej 14,90 Kč. Naproti tomu když třeba pan ministr nakoupí pro vojsko 100 letadel, která nelétají (což je u letadla dost podstatná závada), je pan ministr blbej 9,41 miliard USD, čili 233,31 miliard Kč. Z uvedeného plyne, že by pan ministr byl přibližně 16,3 miliardkrát blbější než já, což je biologicky nereálné. Kromě toho nelze vyloučit, že navzdory této indispozici si pan ministr dumpingového buřta nekoupí, poněvadž na rozdíl ode mne ví, že by se mu udělalo šoufl; to by pak znamenalo, že ministr je chytřejší než já s mými slavnými 14,90 Kč. Slabinou celé teorie je rovněž její logický vývod, že totiž kdo je blbej jak štoudev, ten nic neumí, tedy nic neudělá, tudíž nic nezkazí, proto žádná škoda nevznikne a zkoumaná štoudev z toho nakonec neoprávněně vyjde jako duševní gigant.
Tak to vidíš, milé lidstvo. Kdyby to s jednotkou blbosti bylo tak prosté, určitě bys nějakou už dávno mělo. Na druhou stranu, asi je dobře, že jednotka blbosti prozatím neexistuje (respektive – asi není moc v povědomí). Přiznejme si, že konstatování „je blbej jak datel na betonovým sloupu“ je mnohem výstižnější než definice „jeho blbost činí 4 Krleše“.
P.S. Krlešové, neberte si to tak. Řeč je o jiných Krleších.
Zdeněk Šindlauer
Může náčelník Veliký Nanuk klepat kosu?
Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Zdeněk Šindlauer
Kterak cestičko k domovu se vineš?
Inu, panu básníku Raisovi to bylo nanejvýš jasné: „cestička k domovu známě se vine“ a „vždycky bych si na ní zpíval.“ Jenže známě se vinoucích cestiček znám plno a popěvkům jsem se na nich taky občas oddával.
Zdeněk Šindlauer
Revoluce v dějinách lidstva: nalezen guláš starý 800 miliónů let
Jsem pyšný na to, že před desítkami miliónů lety můj praprapra ... pradědeček vynalezl slezení ze stromu pátraje, zda potrava rostoucí a běhající po zemi je chuťově a kaloricky bohatší než lišejník a hmyzáci na stromě.
Zdeněk Šindlauer
To je od vás, Hujere, ten Schengen?
No, Hujer, vy jste fakt ten poslední, kdo nám tady chyběl! Už tak germáni mají slušný hokej v tom, jestli se tohle pohraniční nádražíčko u Mosely jmenuje Perl, nebo Perl (Mosel) – a teď ještě vy do toho s tím Schengenem!
Zdeněk Šindlauer
Je to ještě železnice, nebo už betonice?
Až jednou lidstvo nebude sto uhňácat beton, poněvadž mu dojdou cyment, šutrák i voda, myslíte, milí zelení, že to bude znamenat konec stavby dálnic a jejich přivaděčů? Ne, ne. Skončí stavby železnic!
Zdeněk Šindlauer
Soutěž o nejkrásnější údraží
Tak to máme nádraží, před ním přednádraží, vedle něho přínádraží, za ním zanádraží a hospoda naproti němu je U nádraží. A tam, kde nádraží končí, jsem vynalezl údraží.
Zdeněk Šindlauer
Na stará kolena jsem se zamiloval do třicítek
Když jsem je prvně spatřil, o zamilovanosti ještě nemohlo být slova. Naopak, chlapsky na rovinu přiznávám, že jsem zprvu nadával jako zpustlý námořník, který uprostřed oceánu propil výplatu půl roku předem.
Zdeněk Šindlauer
Dokud můžeme házet veksle, je to ou kej
Co já se v životě naházel vekslí! Ostatně je známo, že muž, jenž delší dobu nemůže hodit veksli, propadá trudomyslnosti. A co hůře, vekslí k házení je pořád míň a míň. Co když jednou nepůjde hodit vůbec žádná veksle?
Zdeněk Šindlauer
Dobrý muži, nevíte prosím, kam teče tahle řeka?
vznosně se mne otázal vožungr, který po náročné noční akci v místní rybářské baště právě v mozkovně systematicky restartoval základní informace o okolním světě.
Zdeněk Šindlauer
Až zase půjdete do Prčic, tak se mnou nepočítejte
Jasně, je ta Prčice a ne ty Prčice. Ale zkuste si sami říct spisovně: „běž do Prčice!“. Oč libozvučněji přeci zní nespisovné „běž do Prčic!“, že?
Zdeněk Šindlauer
Pohádky o elektroautíčkách
Lidičkové, neznáte prosím nějaké pohádky o elektroautíčkách? Tak kouzelné, jako o mašinkách a železničářích kdysi napsal pan Nauman a nakreslil pan Lhoták?
Zdeněk Šindlauer
Nechcete někdo 34 kilo kysličníku uhličitého ?
Já ho prosím ušetřil tím, že jsem u německých automatů na jízdenky třikrát prokázal efektivnost mých dlouholetých študií, bez jediné chybičky zvládl nákup tří 9-Euro-Ticketů, a ty jsem projezdil vlaky až do mrtě.
Zdeněk Šindlauer
Slezte z toho mostu Donalde, vidím vás!
Řekl pod mostem někdo neviditelný a já s otevřenou tlamou nechápavě vzhédl vzhůru. Jako kdyby nějací Donaldové zcela samozřejmě hopkali po mostech.
Zdeněk Šindlauer
„Ó veliké čuňasky, váš čas nadešel“, pravil veliký Manitou
Akorát to teda mohl říct trošku dřív, než když jsem daleko od domova věrným čuňaskám osmačtyřicítkám na patnáct kilometrů svěřil moje nožstvo.
Zdeněk Šindlauer
„Jéžišmarjá! V poledne – a už všichni vožralí!“
pokřižovala se babička čekající na zastávce, když u ní zastavil autobus, otevřenými dveřmi šofér zvolal „Paní, my jsme vlak!“ a poněkud pomačkaný ajznboňák na první sedačce zamňoukal „a jedeme do Lovosic, madam!“
Zdeněk Šindlauer
Zpěvník je proradná mrška
jež stárnoucímu zpěvákovi bez kapky soucitu připomene nejen jím zapomenuté texty a akordy, ale i jeho bezstarostné a bezelstné mládí, dělající si prču i z vážných věcí.
Zdeněk Šindlauer
Odkud: Česká Lípa Střelnice. Kam: Nejkrásnější nádraží
napsal jsem do internetového vyhledávače, a ten jouda mi obratem odepsal: „takové místo neznáme.“ Vida, jouda neví, kde je nejkrásnější nádraží, zato užívat pluralis majestatis - na to je kadet.
Zdeněk Šindlauer
Když se vyhlídky lidstva zdají poněkud mlhavé
vždycky se najde aspoň jeden plašan, jenž se povznese, z protivné mlhoviny vysune mozkovnu a k zastrašenému lidstvu takto dí: přátelé, nikoli mlha přede mnou, mlha za mnou, nýbrž mlha pode mnou!
Zdeněk Šindlauer
Zpráva o tom, že je svět ještě ou kej
Správný svět musí oplývat lavičkami, křížky a kolejemi, to mi nikdo nevymluví. Čas od času to musím zkontrolovat. Většinou k tomu stačí dobré boty, aspoň trochu inteligentní mapa a chleba se šunkou.
Zdeněk Šindlauer
Ušetřil jsem milión eur
obešel město kolkolem po hradbách, vyšlapal 350 schodů a navíc na nich vlastnoplicně rozdýchal malý infarkt. A to vše za jediné odpoledne – no nejsem já borec?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 545
- Celková karma 18,58
- Průměrná čtenost 1387x