Učitelům se počet zubů zvýší o 50 %
Satisfakcí budiž fakt, že zatímco já jsem ze spárů vzdělávací soustavy vyvázl relativně zdráv, průměrný učitel po pětačtyřiceti letech školské kariéry měl tik na pravém oku a šedý zákal na levém, menší trvalou vadu řeči, třes rukou, šelest na strdci, lysinu nad pravým boltcem, plochou nohu, zánět hlasivek, alergii na houbu a poslední dva vlastní zuby.
Není divu, bývalo-li takových Šindlauerů více:
„No – nepraštili byste ho jednou ranou do vazu?“ Dotaz pana učitele pracovního vyučování, svolavšího žactvo k mému ponku, kde jsem se pravořezným závitovým očkem pokoušel vyrobit levotočivý závit.
„Jaromíre, mám ho uškrtit já, nebo se toho ujmeš sám?“ Kolegiální otázka třídní učitelky, jež ve sborovně mému otci ukázala můj slohový výtvor „Dala baba vojákovi“, pojednávající o školním promítání sovětského filmu „Balada o vojákovi.“
„Zdenku, nerozčiluj mě, nebo ti to vyleju za límec!“ Věcné konstatování učitelky chemie k mému pokusu o vyzmizíkování čtyřky v žákajdě pomocí kapesníku omočeného v roztoku hypermanganu.
„Rozkrájím tě na tisíc nudliček a z nich udělám záložky do třídní knihy!“ Bojový pokřik učitelky aritmetiky, ukořistivší karikaturu soudruha školníka, kterou jsem stvořil o její hodině.
„Yaaa-mr-urr-chrrrufš-uáhááá-grrrr-mnchaukrš-hauuuw-ghrz-uhááá-f!“ Tygří řev dozírajího pedagoga, postiženého záchvatem šílenství, když k němu na konci brigády v jabloňovém sadu byli žáci osmé třídy dopraveni v mírně podnapilém stadiu poskládáni na valníku za traktorem.
„Šindlauer, já vám ten buldozer omlátím o hlavu. Jo aha - já ho asi neuzvednu ... tak vás s ním zahrnu támhle do tý škarpy!“ Spravedivý hněv fyzikáře, jenž polovinu třídy načapal v úkrytu za buldozerem při studentské praxi na stavbě školního stadionu.
„Chlape bídná, teď tě užabákuju k smrti!“ Předsevzetí tělocvikáře, učinivšího neočekávanou trestnou výpravu do skladu žíněnek, kam jsem se nenápadně ukryl během žabákování kolem dokola tělocvičny.
„Šindlauer, já Vás dám rozšmelcovat a vylisovat do novejch bas na pivo!“ Ortel třídního, vyšetřujícího okolnosti sudentské brigády, při níž se obří komín z prázdných pivních bas zřítil na trať vedenou podle zdi děčínského pivovaru a basy byly neprodleně rozkradeny četou lokomotivy 475.179.
„Šindlauer, já tě zabiju!“ Poznámka pana profesora češtiny, když jsem maturitní komisi obohatil poznatkem, že „zadumaný básník Puškin chodil ve sněhu Leningradem – tam jak je Aurora.“
Abych spravedlnosti učinil zadost, přináším alespoň jednu ukázku takříkajíc z opačné strany bojiště; totiž kousek dopisu, v němž moje matinka, učitelka, popisovala svému tatínkovi, rovněž učiteli, realitu československého středního školství v roce 1971:
„Dále se situace na škole komplikuje tím, že v září přišla řada žáků, kteří absolutně nestačí držet krok s ostatními, a zmenšené třídy byly spojeny, takže máme třídy s 38 žáky (z nich 32 čtyřkaři už ze ZDŠ). Pro ilustraci, jaká je s nimi práce, uvádím citát z vyprávění jednoho z nich – jde o obsah úryvku přečteného z „Havířské balady“:
„Zvonař byl vlastně hudec a byl v Němcku v Dortmundu, to je v Krušných horách. Tam bouchli pliny bylo to v dole a dóle byl jeho kluk. Jéžiš marjá je tam kluk řekl Zvonař a drápal se do díry a vitahoval vařené mrtvoli. Syréna řvala a Zvonař lez dál a kapitalista nechal doly zatopit a Zvonař tam už nebyl a inžinýr mu řek to je konec.“
Pane profesore, Zasloužilý učiteli, nositeli Řádu práce, jak mám proboha takového debila zlikvidovat?“
A závěr?
Díky vědeckému pokroku dnešní učitelé nesmějí ani pomyslet na pohlavkování, škrcení, smažení, krájení na nudličky, rozpouštění v kyselině, zahrnování buldozerem do škarpy, rozšmelcování do bas na pivo, užabákování, natož zabíjení.
Satisfakcí jim buďtež ne dva, nýbrž hned tři vlastní zuby po pětačtyřiceti letech profesní kariéry.
Zdeněk Šindlauer
Může náčelník Veliký Nanuk klepat kosu?
Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Zdeněk Šindlauer
Kterak cestičko k domovu se vineš?
Inu, panu básníku Raisovi to bylo nanejvýš jasné: „cestička k domovu známě se vine“ a „vždycky bych si na ní zpíval.“ Jenže známě se vinoucích cestiček znám plno a popěvkům jsem se na nich taky občas oddával.
Zdeněk Šindlauer
Revoluce v dějinách lidstva: nalezen guláš starý 800 miliónů let
Jsem pyšný na to, že před desítkami miliónů lety můj praprapra ... pradědeček vynalezl slezení ze stromu pátraje, zda potrava rostoucí a běhající po zemi je chuťově a kaloricky bohatší než lišejník a hmyzáci na stromě.
Zdeněk Šindlauer
To je od vás, Hujere, ten Schengen?
No, Hujer, vy jste fakt ten poslední, kdo nám tady chyběl! Už tak germáni mají slušný hokej v tom, jestli se tohle pohraniční nádražíčko u Mosely jmenuje Perl, nebo Perl (Mosel) – a teď ještě vy do toho s tím Schengenem!
Zdeněk Šindlauer
Je to ještě železnice, nebo už betonice?
Až jednou lidstvo nebude sto uhňácat beton, poněvadž mu dojdou cyment, šutrák i voda, myslíte, milí zelení, že to bude znamenat konec stavby dálnic a jejich přivaděčů? Ne, ne. Skončí stavby železnic!
Zdeněk Šindlauer
Soutěž o nejkrásnější údraží
Tak to máme nádraží, před ním přednádraží, vedle něho přínádraží, za ním zanádraží a hospoda naproti němu je U nádraží. A tam, kde nádraží končí, jsem vynalezl údraží.
Zdeněk Šindlauer
Na stará kolena jsem se zamiloval do třicítek
Když jsem je prvně spatřil, o zamilovanosti ještě nemohlo být slova. Naopak, chlapsky na rovinu přiznávám, že jsem zprvu nadával jako zpustlý námořník, který uprostřed oceánu propil výplatu půl roku předem.
Zdeněk Šindlauer
Dokud můžeme házet veksle, je to ou kej
Co já se v životě naházel vekslí! Ostatně je známo, že muž, jenž delší dobu nemůže hodit veksli, propadá trudomyslnosti. A co hůře, vekslí k házení je pořád míň a míň. Co když jednou nepůjde hodit vůbec žádná veksle?
Zdeněk Šindlauer
Dobrý muži, nevíte prosím, kam teče tahle řeka?
vznosně se mne otázal vožungr, který po náročné noční akci v místní rybářské baště právě v mozkovně systematicky restartoval základní informace o okolním světě.
Zdeněk Šindlauer
Až zase půjdete do Prčic, tak se mnou nepočítejte
Jasně, je ta Prčice a ne ty Prčice. Ale zkuste si sami říct spisovně: „běž do Prčice!“. Oč libozvučněji přeci zní nespisovné „běž do Prčic!“, že?
Zdeněk Šindlauer
Pohádky o elektroautíčkách
Lidičkové, neznáte prosím nějaké pohádky o elektroautíčkách? Tak kouzelné, jako o mašinkách a železničářích kdysi napsal pan Nauman a nakreslil pan Lhoták?
Zdeněk Šindlauer
Nechcete někdo 34 kilo kysličníku uhličitého ?
Já ho prosím ušetřil tím, že jsem u německých automatů na jízdenky třikrát prokázal efektivnost mých dlouholetých študií, bez jediné chybičky zvládl nákup tří 9-Euro-Ticketů, a ty jsem projezdil vlaky až do mrtě.
Zdeněk Šindlauer
Slezte z toho mostu Donalde, vidím vás!
Řekl pod mostem někdo neviditelný a já s otevřenou tlamou nechápavě vzhédl vzhůru. Jako kdyby nějací Donaldové zcela samozřejmě hopkali po mostech.
Zdeněk Šindlauer
„Ó veliké čuňasky, váš čas nadešel“, pravil veliký Manitou
Akorát to teda mohl říct trošku dřív, než když jsem daleko od domova věrným čuňaskám osmačtyřicítkám na patnáct kilometrů svěřil moje nožstvo.
Zdeněk Šindlauer
„Jéžišmarjá! V poledne – a už všichni vožralí!“
pokřižovala se babička čekající na zastávce, když u ní zastavil autobus, otevřenými dveřmi šofér zvolal „Paní, my jsme vlak!“ a poněkud pomačkaný ajznboňák na první sedačce zamňoukal „a jedeme do Lovosic, madam!“
Zdeněk Šindlauer
Zpěvník je proradná mrška
jež stárnoucímu zpěvákovi bez kapky soucitu připomene nejen jím zapomenuté texty a akordy, ale i jeho bezstarostné a bezelstné mládí, dělající si prču i z vážných věcí.
Zdeněk Šindlauer
Odkud: Česká Lípa Střelnice. Kam: Nejkrásnější nádraží
napsal jsem do internetového vyhledávače, a ten jouda mi obratem odepsal: „takové místo neznáme.“ Vida, jouda neví, kde je nejkrásnější nádraží, zato užívat pluralis majestatis - na to je kadet.
Zdeněk Šindlauer
Když se vyhlídky lidstva zdají poněkud mlhavé
vždycky se najde aspoň jeden plašan, jenž se povznese, z protivné mlhoviny vysune mozkovnu a k zastrašenému lidstvu takto dí: přátelé, nikoli mlha přede mnou, mlha za mnou, nýbrž mlha pode mnou!
Zdeněk Šindlauer
Zpráva o tom, že je svět ještě ou kej
Správný svět musí oplývat lavičkami, křížky a kolejemi, to mi nikdo nevymluví. Čas od času to musím zkontrolovat. Většinou k tomu stačí dobré boty, aspoň trochu inteligentní mapa a chleba se šunkou.
Zdeněk Šindlauer
Ušetřil jsem milión eur
obešel město kolkolem po hradbách, vyšlapal 350 schodů a navíc na nich vlastnoplicně rozdýchal malý infarkt. A to vše za jediné odpoledne – no nejsem já borec?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 545
- Celková karma 18,58
- Průměrná čtenost 1387x