U jazyků už dávno existují úrovně od A1 (poznám, že to není česky) až po C2 (používám i ty nejdrsnější nadávky), tuhle ale jedna personalistka děla, že podobně se prý hodnotí také schopnosti zaměstnance využívat mobil a počítač.
Na rozdíl od jazyků to ale má úrovně trochu jinak, a sice z pohledu personalistky: 1 – debil; 2 – umí zhruba tolik, co já; 3 – bacha, asi umí víc než já, rychle na jiné téma.
Sice jsem ani na vteřinu nezapochyboval, do které úrovně co se mobilu týče patřím já, ale na druhé straně – „debil“ je poměrně široký pojem a mohou v něm neprávem zabřednout i jinak vzdělané osobnosti.
No jo, ale jak mobilně telefonické úrovně seriózně definovat? A je vůbec žádoucí, abych se tím zabýval já, který umí mobil toliko nabít, zapnout (někdy), zavolat jím (je-li to životně nutné) manželce a vypnout jej (vybitím)?
Lidičkové, nedělejme z toho zase takovou vědu. Třeba by to po vzoru jazykové škály šlo jednoduše od nejvyšší po nejnižší úroveň: C – pánbůh, B5 – pan ředitel firmy na mobily, B4 – šéfvývojáři mobilů, B3 – náš pan ředitel, B2 – můj vedoucí, B1 - nejlepší ajťáci, A4 – moje děti, A3 – Lakatoš z technických služeb, A2 – náš andulák Arnošt, ... čili na mne evidentně zbývá už jenom A1. Ale pokud se naučím do mobilu zlobně klovat, usadím se na A2 vedle Arnouše.
Člověk míní, pták mění. Zatímco já dumal, jak do mobilu klovat, když nemám zobák, Arnouš se naučil napodobovat vyzvánění mobilu. Navíc mě tím vykolejil tak, že jsem zapomněl heslo, jímž se mobil otevírá.
A tak zatímco opeřenec, nakročiv směrem k úrovni Lakatošově, zlobně klove do mobilu a ponouká jej k vyzvánění, já pro sichr zvažuju ještě jednu úroveň uživatele mobilu – A0 (rozpozná mobil od ptáka).
