Takovýhle klikací chlíveček by mohl vyskočit na monitoru vždy, když vstoupím na nějaký pravodajský web. Zatím odsouhlasuju jen nějaké cookies, které na mne prásknou, že myš držím jako prase kost a mám trenky kapsičkou dopředu.
On je totiž veliký rozdíl, zda před brouzdáním ve zpravodajství inteligenci odložíte, nebo si ji ponecháte.
Odložíte-li ji, máte v podstatě po starostech. Informačně-ideologicko-metodicko-politicko-korektně-marxisticko-multikulturně prověřený text vám ozřejmí, co se stalo, kdo je padouch a kdo hrdina, a také budete poučeni, co jste to četli a jak tomu máte rozumět. Vy už vůbec nemusíte přemýšlet, tudíž neděláte problémy.
Neodložíte-li inteligenci, budete to mít horší. Nejen že názorově rozkolísaně pochybujete o zprávě; vy si ještě dovolíte prohodit padouchy a hrdiny, a k dovršení drzosti do diskuse pod článkem autorovi chutě vzkážete, že je duševně jednoduchý. Vaše chyba; inteligenci jste neodložili a teď máte zaděláno na problém.
Ovšem ani odložení se nemusí vždy jen vyplatit. Vzpomeňte Václava Trégla, jenž ve filmu U pokladny stál občansky podlehl tabulce ZANECHTE ZDE DOUTNÍK, umístěné na chodbě u dveří do úřadovny. Přesně dle inštrukce položil na mističku pod tabulkou voňavý nenačatý doutník a posléze vyjda z úřadovny strašně se divil, že doutníku není. K čemuž okolojdoucí Vlasta Burian duchapřítomně poznamenal: „No tak proč ho tady necháváte vy Kubo?“
Vidíte, vidíte. Kuba dobrovolně odložil inteligenci - a přišel o doutník.
Z toho plyne poučení: u čtení zpráv rozhodně inteligenci neodkládejte. Nejen že nepřijdete o doutník, ale navíc nebudete vypadat jako Kuba.
A nyní už nic nebrání nedělnímu rannímu posezení s kafíčkem, doutníkem a bez zpravodajství. Komu bude z doutníku blbě, je pěknej Kuba.
