Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nejznámnější český úředník vyšel z úřadu

28. 05. 2017 7:35:01
V pátek, již několik minut před koncem zkrácené pracovní doby, se před úřadem o výhodná místa přetlačovali novináři a televizní štáby, aby jako první zaznamenali odchod nejznámnějšího českého úředníka Káji Jiřínka z úřadu.

Minulý týden Jiřínek dostal od vedoucího kanceláře svolení k předčasnému odchodu z úřadu s podmínkou, že v případě porušení zákona o státní službě nastoupí po skončení řádné pracovní doby do archivu úřadu a prominutou pracovní dobu zde napracuje promazáváním pákových mechanismů archivovaných pořadacích šanonů.

Jiřínek se proslavil útěkem z přísně hlídaného úřadu, když na prostest proti liknavosti referátu sociální péče o zaměstnance úřadu, který se dle Jiřínkova mínění nedostatečně zabýval jeho stížnostmí na nadstandardní mazlavost knedlíků v kantýně pro nižší úředníky, překonal čtvery kancelářské a chodební protipožární dveře, dvojí schodiště a vstupní otáčivý turniket z pochromovaných trubek a se zpětnou západkovou brzdou.

Konečně krátce před patnáctou hodinou, pozdravován voláním známých a svých obdivovatelů z řad klientů a podřízených, objevil se Jiřínek v recepci úřadu, a po načtení odchodu a zběžné kontrole aktovky, při níž mu uniformovaná ochranka zabavila pytlík od svačiny, s rozpačitým úsměvem vešel do hloučku čekajících.

„Děkuji vám všem za podporu, kterou jste mi po celou mojí pracovní dobu vyjadřovali,“ prohlásil Jiřínek, oděn v jednoduchou zelenou košili s krátkými rukávy, čímž vynikly jeho sýrově bílé polívkové bicepsy, vyčpělé dlouhodobým mačkáním kláves Ctrl+c a Ctrl+v. „Chtěl jsem nejprve odejít nepozorovaně zadním východem pro náměstky a vedoucí referenty, ale nemám tam na parkovišti žádné služební auto, tak jsem raději vyšel recepcí. Kromě toho to takhle mám blíž na tramvaj,“ popsal Jiřínek své poslední okamžiky na půdě úřadu.

„Samozřejmě máme v úřadu referenta, který úředníky odcházející z úřadu do města na tento psychicky náročný přechod připravuje - například jim vysvětluje, že při zakoupení mleté kávy ve večerce naproti úřadu nemusejí vyplňovat strukturovanou žádost – ale i tak to pro některé spoluúředníky může být nezvladatelná situace a policejní hlídka je pak musí vrátit zpátky před úřad“ vysvětluje Jiřínek, jak se hodlá vyrovnat s přechodem pro chodce přimo před úřadem.

„Co přesně teď hned budu dělat, to nevím,“ zvážní Jiřínek při jednom z dotazů. „Víte, největší změnou asi je, že tady venku neplatí žádné standardní úkony pro vyplňování formulářů a nebo nenarazíte na chlívečky s povinnými údaji. Najednou vidíte, že hodně lidí pracuje, aniž by při práci něco tiskli a razítkovali, nebo že v krámě běžně mají rohlíky bez evidenčních čísel. Kam zrovna teď půjdu, si nechám pro sebe; chápejte, že po tolika hodinách, odpracovaných na úřadě, člověk potřebuje trochu času a klidu, aby si přebral myšlenky.“

„Otázku, z čeho budu mimo úřad žít, pokládám za řešitelnou,“ zamýšlí se Jiřínek nad dalším z dotazů. „Výplatní termíny máme pravidelné, minulý měsíc jsem v souladu s kariérním řádem povýšil do kategorie „občas samostatně myslící“ a pan ministr naznačil, že úředníkům budou v listopadu platy zvýšeny o deset procent. Kromě toho máme důkladně propracovaný platný Úplatkový řád.“

„S tím, že jsem prý nejznámější český úředník, toho asi moc nenadělám,“ usmívá se Jiřínek. „Uvědomuji si ale také, že někteří mí klienti, kterým jsem jejich žádosti nevyřídil tak, jak by si oni představovali, a mého svobodného pohybu mimo úřad mohli využít třeba k vyřizování účtů. Také proto nebudu dopředu říkat, kde a kdy budu pobývat, nebo co přesně budu dělat. I když samozřejmě nejsem ozbrojen razítky, šanony nebo obrannou klávesnicí vzor 14.“

S Jiřínkovými postoji se ztotožňuje i psycholog, speacializovaný na přechody úředníků z kanceláře na ulici a naopak. „Co do náročnosti si takové změny nijak nezadají se situacemi, kdy se astronaut po několikaměsíčním pobytu v kosmické lodi vrátí na zem. Tak jako on si například musí zvyknout na zemskou tíži, o níž my, běžní smrtelníci, vůbec nepřemýšlíme, úředník se musí adaptovat třeba na fakt, že v tramvaji, kterou jede domů, není otáčivé křeslo s nastavitelnými loketními a bederními přídavnými opěrkami a hydraulickým posilovačem jednoručního zvraceče hlavního opěradla do lůžkové polohy, nýbrž látková sedačka, na níž celý den prochrápal bezďák, známý pod přezdívkou Tchořivoj.“

Kája Jiřínek byl v kanceláři každodenně od 8 do 16 hodin od pondělí do pátku s výjimkou doby vždy mezi 9:00 - 9:15 a 12:00 - 12:45, kdy měl v souladu s Pracovním řádem nárok na přestávku ke kafi a k obědu. Ve středu první přestávku přetáhl o 8 minut, kdy se příliš dlouho pachtil s otevřením smetany do kafe, za což byl potrestán shasnutím monitoru a opětovným přihlášením do přiděleného služebního počítače.

Reportáž o tom, jak Kája Jiřínek vyšel z úřadu, přineslo 17.885 zpravodajských portálů a jeden plašan o tom dokonce sepsal blog. Což budiž dokladem o skvělé kondici České republiky, jejíž občané nemají jiné starosti. Šťastná to země!

Autor: Zdeněk Šindlauer | neděle 28.5.2017 7:35 | karma článku: 20.25 | přečteno: 852x

Další články blogera

Zdeněk Šindlauer

Pohádkové nádraží je, když ...

... když je nádraží jako z pohádky – to dá rozum. No dobře, ale – z jaké pohádky? Správná pohádka se přeci hemží moudrými králi, zlatovlasými princeznami, případně draky, loupežníky, nebo aspoň trpaslíky.

12.11.2017 v 7:35 | Karma článku: 24.03 | Přečteno: 413 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Padesát miliónů koleček hlíny

aneb navozit někam dva a půl miliónů kubíků - to je docela dost, že? Na to by mi ruplo pěkných pár pracovních víkendů. Ostatně, takovou pařbu by nerozdýchalo ani kolečko vypiplané v nějaké renomované kolečkárně.

5.11.2017 v 7:35 | Karma článku: 23.09 | Přečteno: 565 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Jak jsme testovali prototyp zvětšovatelny druhé generace

Zvětšovatelna je místnost, kam donesete něco malé, a odnesete si to velké. Třeba máte nějaký malý problém, pročež šup s ním do zvětšovatelny, a hle - máte problém jako Brno.

15.10.2017 v 7:35 | Karma článku: 18.08 | Přečteno: 354 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

To nic, pane. Tady už bylo bláznů ...

A všichni tady trčeli tak jako vy a čekali, až pojede vlak. A taky jako vy přešlapovali, posmrkávali, podupávali, plašili se z každého záchvěvu vánku a nadávali, že tu stojej jako blázni, zatímco ten zatracenej vlak furt nejede.

8.10.2017 v 7:35 | Karma článku: 25.42 | Přečteno: 876 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Dřěvo sě šišou odievá

Což není nic jiného než parafráze názvu známé české středověké lyrické básně. Nuže, na jaře listí - na podzim šišky. Ale lyriku ode mne nečekejte, spíše pár fotografií a úvah.

23.11.2017 v 18:00 | Karma článku: 4.82 | Přečteno: 161 | Diskuse

Klára Tůmová

Nechoď pryč!

"Miláčku, poď domů, já fakt musim jít!" Koukám na hodinky, což v zimní výbavě není jen tak, a přemýšlím, zda má ještě cenu stresovat se tímhle autobusem, když za chvilku jede další...

23.11.2017 v 17:01 | Karma článku: 9.06 | Přečteno: 244 | Diskuse

David Vlk

Pane, vy jste čuňas, aneb rána jsou již chladná a vánoce za rohem.

V kapse mi šustí pytlík na psí hovínka a já čekám. Včera jsem zrovna četl, jak je takový hovínko pro horolezce na Nanga Parbatu vítaným zdrojem životodárného tepla.

23.11.2017 v 14:36 | Karma článku: 30.73 | Přečteno: 1043 | Diskuse

Petr Omelka

Gitans - cikáni po francouzsku

"Svoboda je poznaná nutnost," prohlásil kdysi jeden vousatý chlapík. Měl pravdu. Cikáni to ale věděli od nepaměti.

23.11.2017 v 14:03 | Karma článku: 23.56 | Přečteno: 1083 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 517 | Diskuse
Počet článků 442 Celková karma 26.44 Průměrná čtenost 1444

Jsem relativně zachovalý daňový poplatník, vybavený jednou manželkou, dvěma dítky, pěti křížky v baťochu na hřbetě, jakož i dvaceti nadnormativními centimetry a kilogramy; dlouholetý technik strojař; zvědavý čtenář; příležitostný pisálek a kreslíř pro radost; občasný tramp a osamocený tulák; milovník krajin všeho druhu, železnic, češtiny a srandy. O věcech veskrze železničních jsem vypotil asi tisíc obrázků, šest knížek a sbírku statí, třeba tady: http://www.zelpage.cz/?story=1&autor=7675

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.