Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak vzdělanec vynalezl smoothie v pevném skupenství a jaké to mělo následky

7. 05. 2017 7:35:01
Nebýt vzdělanců, nejspíš by lidstvo tápalo cestami trnitými a vypadalo by to asi tak, jak říkával můj učitel fyziky: „s váma to jde, jako když vožralej tlačí káru hnojem - a ještě k tomu blbě napumpovanou!"

Svatou povinností vzdělancovou tudíž je vynalézati tápajícímu lidstvu cesty mimo trní. Což může vypadat všelijak. Tak třeba jsem tuhle četl vynález, že ráno se má vstávat optimisticky, k čemuž záhodno probouzet se tak v osm, půl hodiny poslouchat švitoření ptáčků, vzdychat při józe u otevřeného okna a snídat smoothie.

Pravda, ne všechno lidstvo si tak optimistická rána může dovolit. Já třeba mám ranní jógu, přesněji řečeno modifikovanou verzi „ranního pozdravu slunci“, zakázanou, aby si sousedi nemysleli, že jsem dobytek. Ale co třeba vylepšit to smoothie? Vynálezce jásá, že lahodný osvěžující koktejl neboli smoothie, který si dopřejete hned po ránu, vám dodá potřebnou energii a nezbytné živiny. Kde ale v šest ráno v normální tápající domácnosti splašit superpotraviny, jako jsou mandlové mléko, kustovnice čínská, mladý zelený ječmen, lněná semínka nebo chlorella - o tom už vynálezce cudně mlčí.

Leč nastojte! Prý do smoothie můžete přidat v podstatě vše, co máte rádi. No sláva. Já, tápající ospalec, tedy přidám bůček, uherák, tláču s cibulí, syrečky a zbytek vlašáku – to v ledičce většinou najdu; buráky, čipsy a kečup na stole zbyly od včerejška a mandlové mléko nahradím lákem z okurek – však ten taky teče.

No jo, ale v mixéru se to všechno promění v zahuštěnou hmotu, jejíž vzezření, barva a vůně po ránu příliš optimismu nedodají. Nehledě na to, že už jen pouhé pomyšlení na rozmixovaný uherák je děsivé. Což to tedy nemixovat? Náplň žaludku přeci bude tatáž, když to standardně sežeru a zapiju – no ne?

A tak jsem se rozhodl tápajícímu lidstvu vynalézt cestu, že smoothie nutně nemusí být skupenství kapalného čili rozmašírovaného, nýbrž může být i skupenství pevného, čili nakrájeného. Vzpomenuv nekrologu průkopníka letectví Otto Lilienthala po jeho posledním letu („Každý musí něco obětovat“), průkopnicky jsem posnídal vše, co v ledničce bylo, a překypuje energií vykročil jsem obětavě do práce.

Ptáčci švitořili, jarní zeleň oku lahodila, pozitivně jsem přemýšlel o obědě v závodce, smoothie v břuchu, no prostě – optimismus od ucha k uchu.

Na konci parku se mi zazdálo, že ptáčci ztichli, zeleň již tolik nevábila a představa UHO v závodce jako by nějak ztrácela na euforii. U Nguyneova univermagu jsem měl pocit, že kafe po ránu dnes vynechám a že ranní smoothie jsem možná měl přece jen trochu zvážit. Pod nadjezdem v půli cesty provázen nestandardními zvuky z břuchu jsem smoothie proklel. Znenadání jsem byl postaven před nesnadný úkol, totiž zkrátit a zpevnit krok a zároveň chůzi podstatně zrychlit. Spíše než myšlenky o pracovních úkolech mně náhle svíralo cosi jiného – přesněji řečeno, svírat jsem musel i já sám, a to čím dál tím víc. Co mi běželo hlavou v závěrečné běžecké fázi, těžko říci; pamatuji toliko, že na letní byt pod říčním mostem bezďáci naštěstí ještě nedorazili.

No nic. Smoothie v pevném skupenství se zkrátka příliš neosvědčilo a kára tápajícího lidstva poněkud uvízla v .... no, řekněme v hnoji, ale na druhé straně - vzdělancům je přeci brána objevů a nápadů stále doširoka otevřena. Akorát dotyčný tápající vzdělanec nesmí být přežralej a pro jistotu by měl v ruce mít pumpičku.

Autor: Zdeněk Šindlauer | neděle 7.5.2017 7:35 | karma článku: 23.12 | přečteno: 592x

Další články blogera

Zdeněk Šindlauer

Pohádkové nádraží je, když ...

... když je nádraží jako z pohádky – to dá rozum. No dobře, ale – z jaké pohádky? Správná pohádka se přeci hemží moudrými králi, zlatovlasými princeznami, případně draky, loupežníky, nebo aspoň trpaslíky.

12.11.2017 v 7:35 | Karma článku: 24.03 | Přečteno: 413 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Padesát miliónů koleček hlíny

aneb navozit někam dva a půl miliónů kubíků - to je docela dost, že? Na to by mi ruplo pěkných pár pracovních víkendů. Ostatně, takovou pařbu by nerozdýchalo ani kolečko vypiplané v nějaké renomované kolečkárně.

5.11.2017 v 7:35 | Karma článku: 23.09 | Přečteno: 565 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Jak jsme testovali prototyp zvětšovatelny druhé generace

Zvětšovatelna je místnost, kam donesete něco malé, a odnesete si to velké. Třeba máte nějaký malý problém, pročež šup s ním do zvětšovatelny, a hle - máte problém jako Brno.

15.10.2017 v 7:35 | Karma článku: 18.08 | Přečteno: 354 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

To nic, pane. Tady už bylo bláznů ...

A všichni tady trčeli tak jako vy a čekali, až pojede vlak. A taky jako vy přešlapovali, posmrkávali, podupávali, plašili se z každého záchvěvu vánku a nadávali, že tu stojej jako blázni, zatímco ten zatracenej vlak furt nejede.

8.10.2017 v 7:35 | Karma článku: 25.42 | Přečteno: 876 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Dřěvo sě šišou odievá

Což není nic jiného než parafráze názvu známé české středověké lyrické básně. Nuže, na jaře listí - na podzim šišky. Ale lyriku ode mne nečekejte, spíše pár fotografií a úvah.

23.11.2017 v 18:00 | Karma článku: 4.82 | Přečteno: 161 | Diskuse

Klára Tůmová

Nechoď pryč!

"Miláčku, poď domů, já fakt musim jít!" Koukám na hodinky, což v zimní výbavě není jen tak, a přemýšlím, zda má ještě cenu stresovat se tímhle autobusem, když za chvilku jede další...

23.11.2017 v 17:01 | Karma článku: 9.06 | Přečteno: 244 | Diskuse

David Vlk

Pane, vy jste čuňas, aneb rána jsou již chladná a vánoce za rohem.

V kapse mi šustí pytlík na psí hovínka a já čekám. Včera jsem zrovna četl, jak je takový hovínko pro horolezce na Nanga Parbatu vítaným zdrojem životodárného tepla.

23.11.2017 v 14:36 | Karma článku: 30.73 | Přečteno: 1043 | Diskuse

Petr Omelka

Gitans - cikáni po francouzsku

"Svoboda je poznaná nutnost," prohlásil kdysi jeden vousatý chlapík. Měl pravdu. Cikáni to ale věděli od nepaměti.

23.11.2017 v 14:03 | Karma článku: 23.56 | Přečteno: 1083 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 517 | Diskuse
Počet článků 442 Celková karma 26.44 Průměrná čtenost 1444

Jsem relativně zachovalý daňový poplatník, vybavený jednou manželkou, dvěma dítky, pěti křížky v baťochu na hřbetě, jakož i dvaceti nadnormativními centimetry a kilogramy; dlouholetý technik strojař; zvědavý čtenář; příležitostný pisálek a kreslíř pro radost; občasný tramp a osamocený tulák; milovník krajin všeho druhu, železnic, češtiny a srandy. O věcech veskrze železničních jsem vypotil asi tisíc obrázků, šest knížek a sbírku statí, třeba tady: http://www.zelpage.cz/?story=1&autor=7675

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.