Ne že by naším kanclíkem násilné případy přímo zmítaly, ale pracovní náplň bývá „příliš strašlivá“ docela často.
Tak především pondělní pohovory o práci. Sesmolit plán práce v outlooku tak, aby s ním byl šéf spokojen, to je něco strašlivého. Mohli bychom to přeskočit, co říkáš, šéfe? Stejně to neplníme.
Nebo vezměme takové pohovory o prémiích. Uřídit je tak, aby s nimi manželka byla spokojena, to je něco strašlivého. Přeskočme to, co říkáš, šéfe? Stejně to je vždycky málo.
O obědě raději ani nemluvme. Spořádat UHO tak, abych si myslel, že je to oběd, to je něco strašlivého. Šéfe, co říkáš? Přeskočme to a já si o pauze skočím na tři kousky naproti k Doušům.
Co teprve workshop Team Building Activities! Přežít ho tak, abych nevypadal jako totální magor, to je něco strašlivého. Jářku, šéfe, přeskočme to a s vedlejším kanclem radši dáme turnaj ve vole lehni!
A vůbec, chodit do práce v pondělí – to je tak strašlivé, že to ani nejde popsat. Přeskočme to a začínejme raději pracovní týden středou, co říkáš šéfe? Stejně už v pátek (cenzura) uděláme!
Cože? Že to jsou všechno pitomosti? Milý šéfe, přeci nechceš tvrdit, že v Oxfordu mají nějaké pitomosti!
Ledaže by v tom Oxfordu strašlivým omylem něco přeskočili ...