Nová devizová intervence státu: 1 koruna za 27 euro
„To přece nebylo správné, když průměrný volič vládní strany musel v kauflandu v Žitavě přemýšlet, zda si může dovolit koupit rohlík,“ řekl při tiskové konferenci premiér. „Toto opatření v žádném případě nijak nesouvisí s blížícími se volbami, jak tvrdí opozice“ pokračoval předseda kabinetu, „ve skutečnosti přeci každý musí vidět, že i bez toho úspěšně plníme naše programové prohlášení, a kromě toho se potvrzuje, že odhady ekonomických expertů naší strany jsou posazeny do reálného rámce a plně obstojí v konfrontaci s realitou.“
Česká republika se tak přes noc stala finančním tygrem, velikostí se zcela vymykajícím dosavadním celosvětovým měřítkům a zvyklostem.
„Já ty Čechy nepoznávám!“ žasne Untermanager hypermarketu v Bad Schandau, “vždycky tady u pokladen třikrát obraceli každou eurovou minci a hádali se o centy rozsypané po zemi - a dnes ráno za pouhých osm minut skoupili všechno zboží, co jsme měli v regálech a ve skladu, a při placení nechávali stoeurové bankovky jako spropitné pokladním. Ty mně ostatně všechny daly okamžitou výpověď, protože u Vietnamců na tržnici v Hřensku dostanou českou minimální mzdu v přepočtu 297.000 eur, zatímco já jim tady místo dosavadních 1.500 můžu nabídnout jen 1.600 eur. A to ještě na mne z ústředí tři hodiny řvali, že přeci bylo dohodnuto zvýšit mzdy o 2,5 procenta a ne o 6,7 procent.“
„Jak já k tomu přijdu, že kdejaký úředník v Česku má základní plat 675.000 eur?“ rve si poslední vlasy jeden z předsedů výborů Evropského parlamentu, „já když dám dohromady moje dva platy s osmnácti poslaneckými náhradami a připočtu k tomu i úplatky, dostanu se sotva na desetinu jeho platu!“
„Die scheise Tschechen, byli jsme zcela ožebračeni!“ láteří předseda představenstva nejmenované automobilky. „Představte si - třicet tisíc zaměstnanců našeho závodu v Čechách se včera po šichtě domluvilo a za roční mzdové bonusy, co jsme jim před měsícem vyplatili, dnes ráno na burze nakoupili naše akcie za 41 miliard eur!“
„Na tomhle se hraje fotbal?“ zíral na škvárové hřiště s ošlapaným vápnem Lionel Messi, když byl jeho klub FC Barcelona se vším všudy zakoupen mecenášem fotbalového oddílu TJ Spartak Dubice, bývalým vekslákem zvaným Vejvar. Messi nad hrbolatým hřištěm přikyvuje: „ale říkali mi, že 120.000 korun je prý v Česku docela slušný plat.“
Ovšem i ve východní Evropě nová česká devizová intervence způsobila paniku a naprostý chaos. Hrihorij Grobarščuk, zaměstnaný jako počítač cihel na stavbě satelitního městečka u Říčan, z peněz uspořených za půl roku koupil své trvalé bydliště, střediskovou ves Stryjivka, včetně přilehlé Ternopilské oblasti čítající 1.107.000 duší, a stal se majoritním akcionářem druhého největšího uhelného dolu v Donbasu.
Nejmenovaný vysoký český státní úředník pro změnu za svou čtvrtletní prémii koupil od ruské vlády celou Transsibiřskou magistrálu a podle zatím nepotvrzených zpráv také jednal s gubernátorem Čukotské autonomní oblasti o společném zpětném odkoupení Aljašky od Spojených států.
V samotné České republice se ale záhy projevily i negativní dopady nové intervence.
„Zavírám to tady a jdu na úřad práce!“ zuří majitel autosalonu ve Znojmě, „i kdybych prodělal poslední kalhoty a nejlevnější SUV zlevnil z šesti set na čtyřista tisíc, každý zdejší důchodce si to samé za hranicemi v Retzu může koupit za patnáct stovek! Oni už tam tedy dnes ráno důchodci koupili i ten autosalon jako takový, ale řekněte sami – co je mi to platný?“
„Už nemůžu, už to neutáhnu,“ běduje majitel restaurace na Staroměstském náměstí v Praze. „Jak vyhlásili tu intervenci, okamžitě nám sem přestali chodit turisti. Teda, jeden japončík po flámu si tady dnes ráno sedl, ale když mu došlo, že dršťková s houskou a malým pivem ho vyjde dráž, než cesta kolem světa luxusním letadlem s obsluhou nahoře bez, utekl a nechal mi tady blbejch dvacet euro tuzéra. Nevíte, kde bych levně koupil provaz?“
„Dvacet let jsem jak blbec jezdil makat na pilu do Eisensteinu, abych si nastřádal valuty a na stará kolena mohl v Železný Rudě koupit nějakej malej domek – a teď si za ty eura můžu koupit leda tak v autokempu víkendovej plac na stan Pionýr pro dva,“ rozčiluje se jeden z místních pendlerů. Po chvíli ale smířlivě dodává: „no ale zase budu mít český důchod asi tak stokrát větší, než jsem měl plat v Německu – to není tak blbý, ne?“
V Chebu děhem pouhé čtvrthodiny byla se zemí zcela srovnána budova úřadu práce včetně přilehlé čtvrti, když neodolala náporu uchazečů z Hofu, Bayreuthu a Norimberka, kteří se přijeli zaregistrovat pro přidělení české sociální podpory.
Podobný osud stihl všechny banky v Českém Těšíně a Bohumíně, když je polští směnárníci vzali ztečí ihned poté, co jim odmítly dovezených 770 miliard korun v hotovosti směnit v kursu 1 Kč = 115 zlotých.
Rozčarován nakonec zůstal i sám předseda vlády po zveřejnění nejnovějšího předvolebního výzkumu, v němž renomovaná agentura zjistila, že preference největší vládní strany stoupla z 6,1 na pouhých 6,2 procent.
„Ze strany ekonomických expertů naší strany zřejmě došlo k určitým názorovým disproporcím, vyplývajícím z rozdílně definovaného reálného rámce, v němž se může nesprávně jevit, že naše odhady nemohly plně neobstát v konfrontaci s odlišně nazíranou realitou. V každém případě zítra dopoledne ve vládě odhlasujeme, že v parlamentu odhlasujeme, že u příslušného evropského výboru vyloobujeme poskytnutí dotace na rohlíky v žitavském kauflandu,“ vyjádřil se šéf kabinetu. „A teď mě prosím omluvte, odlétáme do Berlína jednat s paní kancléřkou o finančně výhodném dovozu přibližně jednoho a půl milionu nových voličů.“
Zdeněk Šindlauer
Může náčelník Veliký Nanuk klepat kosu?
Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Zdeněk Šindlauer
Kterak cestičko k domovu se vineš?
Inu, panu básníku Raisovi to bylo nanejvýš jasné: „cestička k domovu známě se vine“ a „vždycky bych si na ní zpíval.“ Jenže známě se vinoucích cestiček znám plno a popěvkům jsem se na nich taky občas oddával.
Zdeněk Šindlauer
Revoluce v dějinách lidstva: nalezen guláš starý 800 miliónů let
Jsem pyšný na to, že před desítkami miliónů lety můj praprapra ... pradědeček vynalezl slezení ze stromu pátraje, zda potrava rostoucí a běhající po zemi je chuťově a kaloricky bohatší než lišejník a hmyzáci na stromě.
Zdeněk Šindlauer
To je od vás, Hujere, ten Schengen?
No, Hujer, vy jste fakt ten poslední, kdo nám tady chyběl! Už tak germáni mají slušný hokej v tom, jestli se tohle pohraniční nádražíčko u Mosely jmenuje Perl, nebo Perl (Mosel) – a teď ještě vy do toho s tím Schengenem!
Zdeněk Šindlauer
Je to ještě železnice, nebo už betonice?
Až jednou lidstvo nebude sto uhňácat beton, poněvadž mu dojdou cyment, šutrák i voda, myslíte, milí zelení, že to bude znamenat konec stavby dálnic a jejich přivaděčů? Ne, ne. Skončí stavby železnic!
Zdeněk Šindlauer
Soutěž o nejkrásnější údraží
Tak to máme nádraží, před ním přednádraží, vedle něho přínádraží, za ním zanádraží a hospoda naproti němu je U nádraží. A tam, kde nádraží končí, jsem vynalezl údraží.
Zdeněk Šindlauer
Na stará kolena jsem se zamiloval do třicítek
Když jsem je prvně spatřil, o zamilovanosti ještě nemohlo být slova. Naopak, chlapsky na rovinu přiznávám, že jsem zprvu nadával jako zpustlý námořník, který uprostřed oceánu propil výplatu půl roku předem.
Zdeněk Šindlauer
Dokud můžeme házet veksle, je to ou kej
Co já se v životě naházel vekslí! Ostatně je známo, že muž, jenž delší dobu nemůže hodit veksli, propadá trudomyslnosti. A co hůře, vekslí k házení je pořád míň a míň. Co když jednou nepůjde hodit vůbec žádná veksle?
Zdeněk Šindlauer
Dobrý muži, nevíte prosím, kam teče tahle řeka?
vznosně se mne otázal vožungr, který po náročné noční akci v místní rybářské baště právě v mozkovně systematicky restartoval základní informace o okolním světě.
Zdeněk Šindlauer
Až zase půjdete do Prčic, tak se mnou nepočítejte
Jasně, je ta Prčice a ne ty Prčice. Ale zkuste si sami říct spisovně: „běž do Prčice!“. Oč libozvučněji přeci zní nespisovné „běž do Prčic!“, že?
Zdeněk Šindlauer
Pohádky o elektroautíčkách
Lidičkové, neznáte prosím nějaké pohádky o elektroautíčkách? Tak kouzelné, jako o mašinkách a železničářích kdysi napsal pan Nauman a nakreslil pan Lhoták?
Zdeněk Šindlauer
Nechcete někdo 34 kilo kysličníku uhličitého ?
Já ho prosím ušetřil tím, že jsem u německých automatů na jízdenky třikrát prokázal efektivnost mých dlouholetých študií, bez jediné chybičky zvládl nákup tří 9-Euro-Ticketů, a ty jsem projezdil vlaky až do mrtě.
Zdeněk Šindlauer
Slezte z toho mostu Donalde, vidím vás!
Řekl pod mostem někdo neviditelný a já s otevřenou tlamou nechápavě vzhédl vzhůru. Jako kdyby nějací Donaldové zcela samozřejmě hopkali po mostech.
Zdeněk Šindlauer
„Ó veliké čuňasky, váš čas nadešel“, pravil veliký Manitou
Akorát to teda mohl říct trošku dřív, než když jsem daleko od domova věrným čuňaskám osmačtyřicítkám na patnáct kilometrů svěřil moje nožstvo.
Zdeněk Šindlauer
„Jéžišmarjá! V poledne – a už všichni vožralí!“
pokřižovala se babička čekající na zastávce, když u ní zastavil autobus, otevřenými dveřmi šofér zvolal „Paní, my jsme vlak!“ a poněkud pomačkaný ajznboňák na první sedačce zamňoukal „a jedeme do Lovosic, madam!“
Zdeněk Šindlauer
Zpěvník je proradná mrška
jež stárnoucímu zpěvákovi bez kapky soucitu připomene nejen jím zapomenuté texty a akordy, ale i jeho bezstarostné a bezelstné mládí, dělající si prču i z vážných věcí.
Zdeněk Šindlauer
Odkud: Česká Lípa Střelnice. Kam: Nejkrásnější nádraží
napsal jsem do internetového vyhledávače, a ten jouda mi obratem odepsal: „takové místo neznáme.“ Vida, jouda neví, kde je nejkrásnější nádraží, zato užívat pluralis majestatis - na to je kadet.
Zdeněk Šindlauer
Když se vyhlídky lidstva zdají poněkud mlhavé
vždycky se najde aspoň jeden plašan, jenž se povznese, z protivné mlhoviny vysune mozkovnu a k zastrašenému lidstvu takto dí: přátelé, nikoli mlha přede mnou, mlha za mnou, nýbrž mlha pode mnou!
Zdeněk Šindlauer
Zpráva o tom, že je svět ještě ou kej
Správný svět musí oplývat lavičkami, křížky a kolejemi, to mi nikdo nevymluví. Čas od času to musím zkontrolovat. Většinou k tomu stačí dobré boty, aspoň trochu inteligentní mapa a chleba se šunkou.
Zdeněk Šindlauer
Ušetřil jsem milión eur
obešel město kolkolem po hradbách, vyšlapal 350 schodů a navíc na nich vlastnoplicně rozdýchal malý infarkt. A to vše za jediné odpoledne – no nejsem já borec?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 545
- Celková karma 18,58
- Průměrná čtenost 1387x