Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Táta měřil dva metry čtyřicet,

9. 04. 2017 7:35:01
děda měl pod gaučem v kuchyni panzerfaust, strejda jezdil s „bardotkou“ z Mnichova Hradiště do Turnova stoosmdesát a náš soused mě nechal řídit jeho citroen do Mimoně a zpátky. Tohle kluci ze dvora celkem respektovali.

Hromady písku, které jsme coby mladí stavitelé obepjali silnicemi a prošpikovali tunely, už dávno odnesl čas, ale ty výše jmenované „společenské atributy“ se v našich šedivějících hlavách usadily na věky věkův. Což je logické, poněvadž normální muž si pamatuje jenom důležité věci, nikoli všelijaké nesmysly, jako třeba datum svatby nebo co má koupit k večeři.

Jako bychom se v tom písku rochnili včera:

„Nešlapej mi po silnici, nebo dostaneš!“

„Ty dostaneš!“

„Já zavolám bráchu, a ten ti ubalí takovou, že ...!“

„A já zavolám tátu, a ten z tvýho bráchy udělá bramborovou kaši!“

„A můj táta je větší než tvůj táta ...!“

„A můj táta měří dva metry a ...“

„A můj dva metry čtyřicet ...“ atd. atd., viz perex.

Pravda, skutečnost obvykle bývala poněkud méně světová. Třeba můj tatík měřil metr pětaosmdesát a vážil o něco víc než najedená moucha. Děda s bídou rozpoznal vzduchovku od minometu a při svém technickém talentu by se tak leda postřelil. Strejda rozlišoval lokomotivy nanejvýš dle barev, natož aby tušil, že „bardotka“ z libeňského depa má číslo T 478.1 a v příznivém větru se možná rozjede na stovku; nemluvě o tom, že si Turnov ustavičně pletl s Trutnovem. Nu a pan soused se po čtvrtstoletí učitelské kariéry zmohl na trabanta, do něhož jednou měsíčně dobíral benzín za třicet korun.

Připouštím, že ony pískovištní argumenty bývaly tak trochu ujeté, nicméně i dnes kupodivu mohou být účinné. Zvláště, poslouží-li v naprosto neočekávaných okamžicích.

Tuhle jsem uondán kráčel z práce a jednoho šoféra se nějak dotklo, že jsem chtěl přejít ulici. I zabrzdil a fortissimo spustil:

„Co strkáte haksnu do silnice, člověče? Nevidíte, že jedu?“

„Vám se moje haksna nelíbí?“

„No to teda nelíbí!“

„Nu což - vy se mi taky zrovna moc nelíbíte.“

„Hele nekecej! Abych ti náhodou jednu nevrazil!“

„Já zavolám bráchu a ten ti ubalí takovou, že se dáš k andělíčkům.“

„Cože?“ vytřeštil na mne šofér brejle.

„A můj táta měřil dva metry štyrycet," houkl jsem, jako by nic.

„Jakej táta?“ ošil se chlápek nervózně a chcípl mu motor.

„Můj děda měl pod gaučem panzerfaust," pokračoval jsem rozverně.

„Tý vole, co to melete?" zasípal rozkolísaný brejlovec a nedopatřením zapnul stěrače.

„Už jste s "bardotkou“ u Mnichova Hradiště jel stoosmdesát?“ položil jsem mu diskrétní otázku.

„S jakou Bardotkou jezdíš stoosmdesát? To mi budeš muset vysvětlit!“ zatrylkovala odkudsi z auta velmi nebezpečná sopránová partie, převodovka vycenila zuby, vytúrovaná jednička zaplnila ulici řevem a já just dupnul na silnici.

Tak vidíš táto! Tys měřil dva metry čtyřicet, já šlápnul do silnice a mameluk z úplně cizího písku kvůli mašině z čékádé dostane világoš ...

A já měřím dva metry šedesát.

Autor: Zdeněk Šindlauer | neděle 9.4.2017 7:35 | karma článku: 26.57 | přečteno: 971x

Další články blogera

Zdeněk Šindlauer

Pohádkové nádraží je, když ...

... když je nádraží jako z pohádky – to dá rozum. No dobře, ale – z jaké pohádky? Správná pohádka se přeci hemží moudrými králi, zlatovlasými princeznami, případně draky, loupežníky, nebo aspoň trpaslíky.

12.11.2017 v 7:35 | Karma článku: 24.03 | Přečteno: 413 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Padesát miliónů koleček hlíny

aneb navozit někam dva a půl miliónů kubíků - to je docela dost, že? Na to by mi ruplo pěkných pár pracovních víkendů. Ostatně, takovou pařbu by nerozdýchalo ani kolečko vypiplané v nějaké renomované kolečkárně.

5.11.2017 v 7:35 | Karma článku: 23.09 | Přečteno: 565 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Jak jsme testovali prototyp zvětšovatelny druhé generace

Zvětšovatelna je místnost, kam donesete něco malé, a odnesete si to velké. Třeba máte nějaký malý problém, pročež šup s ním do zvětšovatelny, a hle - máte problém jako Brno.

15.10.2017 v 7:35 | Karma článku: 18.08 | Přečteno: 354 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

To nic, pane. Tady už bylo bláznů ...

A všichni tady trčeli tak jako vy a čekali, až pojede vlak. A taky jako vy přešlapovali, posmrkávali, podupávali, plašili se z každého záchvěvu vánku a nadávali, že tu stojej jako blázni, zatímco ten zatracenej vlak furt nejede.

8.10.2017 v 7:35 | Karma článku: 25.42 | Přečteno: 876 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martin Faltýn

Dřěvo sě šišou odievá

Což není nic jiného než parafráze názvu známé české středověké lyrické básně. Nuže, na jaře listí - na podzim šišky. Ale lyriku ode mne nečekejte, spíše pár fotografií a úvah.

23.11.2017 v 18:00 | Karma článku: 4.82 | Přečteno: 161 | Diskuse

Klára Tůmová

Nechoď pryč!

"Miláčku, poď domů, já fakt musim jít!" Koukám na hodinky, což v zimní výbavě není jen tak, a přemýšlím, zda má ještě cenu stresovat se tímhle autobusem, když za chvilku jede další...

23.11.2017 v 17:01 | Karma článku: 9.06 | Přečteno: 244 | Diskuse

David Vlk

Pane, vy jste čuňas, aneb rána jsou již chladná a vánoce za rohem.

V kapse mi šustí pytlík na psí hovínka a já čekám. Včera jsem zrovna četl, jak je takový hovínko pro horolezce na Nanga Parbatu vítaným zdrojem životodárného tepla.

23.11.2017 v 14:36 | Karma článku: 30.73 | Přečteno: 1043 | Diskuse

Petr Omelka

Gitans - cikáni po francouzsku

"Svoboda je poznaná nutnost," prohlásil kdysi jeden vousatý chlapík. Měl pravdu. Cikáni to ale věděli od nepaměti.

23.11.2017 v 14:03 | Karma článku: 23.56 | Přečteno: 1083 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Dobrá fotka je ulovením vzácného momentu, co neumře časem (obhajoba vítězného snímku)

Stejně jako to říkáme o dobré reportáži, co vytáhne věc v čase aktuálním na světlo boží, ale dobrá, čtivá a platná obsahem a poselstvím je i za sto let. Jako se zdaří stejné malíři, jako Michelangelův David má v očích odhodlání

23.11.2017 v 13:17 | Karma článku: 14.83 | Přečteno: 517 | Diskuse
Počet článků 442 Celková karma 26.44 Průměrná čtenost 1444

Jsem relativně zachovalý daňový poplatník, vybavený jednou manželkou, dvěma dítky, pěti křížky v baťochu na hřbetě, jakož i dvaceti nadnormativními centimetry a kilogramy; dlouholetý technik strojař; zvědavý čtenář; příležitostný pisálek a kreslíř pro radost; občasný tramp a osamocený tulák; milovník krajin všeho druhu, železnic, češtiny a srandy. O věcech veskrze železničních jsem vypotil asi tisíc obrázků, šest knížek a sbírku statí, třeba tady: http://www.zelpage.cz/?story=1&autor=7675

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.