Když o mostech , tak ještě jedna malá příhoda. Jednou jsem vezl ze Slováckých strojíren v Uh.Brodu mostní tank který měl být přepraven tehdy ještě existujícího CCCP. Protože náklad měl značně překročenou ložnou míru obdržel jsem "V" rozkaz, kde byl zákaz přepravy pod trolejí a po mostech s uzavřenou horní konstrukcí.

Z Brodu jsem odjel i s tankem okolo 22 hod. Před půlnocí jsem projel slovenskou Nemšovou a blížil se k mostu přes Váh který požadavku na projetí vyhovoval. Po pár set metrech ale následoval další most přes vážskou kaskádu, v záři reflektoru mašinky se mi zjevil světe div se most, který měl uzavřenou horní konstrukci. Podařilo se mi zastavit ještě před mostem .Chvíli jsem meditoval, jestli mám po mostě projet i s tankem , který byl na šestém voze za mašinkou. Na celém vlaku jsem byl sám bez čety i bez pomocníka. Po chvíli jsem se krokovou rychlostí sunul přes most očekávaje nějakou ránu či trhnutí vlaku, Naštěstí se ale nic takového nestalo a za pár minut jsem zastavil v cílové stanici T.Teplá.

Ale zase ruku na srdce: nýtovat vajíčko s kastrolem je taky vo držku

Za své kariéry fíry jsem ve službě přejížděl přes x-nýtovaných mostů , vesměs už letitých, protože jak je v blogu uvedené byly a jsou nahrazovány novými moderními mostními konstrukcemi povětšinou svařovanými, či železobetonovými.

Jeden "nýtový" most mi ale v paměti i po desetiletích utkvěl nejvíc. Byl to most přes Váh u slovenského města Šaľa, tehdy v dost dezolátním stavu . Při jeho projíždění na cestě ze Žiliny do Štúrova se vždy rozkmitala jeho boční konstrukce. Koleje též byly v dezolátním stavu takže můj Sergej "tančil" ze strany na stranu i s desítkami vozů za ním, vsadil bych boty, že sem tam z konstrukce mostu odpadl i nějaký nýt. Pod námi se zlověstně točily velké víry tmavých vod Váhu. Vždy když jsem se k tomuto mostu blížil , v duchu jsem si říkal : " Á přejezd Kassandra je tu" (po vzoru jednoho polského filmu) .Dnes už je nýtový most přes Váh určitě pryč a je nahrazen mostem novým, ale tehdejší romantika a vzpomínky ty mi zůstaly , a těch tedy je .

nejsem mostař, ale u takových mostů jako ten v Šale bych se obával spíše pilířů než ocelových konstrukcí. Pokud nýty dobře těsní a nedostane se pod ně koroze, která pak může narušit nosník i mezi otvory pro nýty, kde je průřez nosníku zeslaben a trpní větším lokálním napětím, celkem se není čeho obávat. Navíc se takováto místa u příhradových mostů dají poměrně jednoduše kontrolovat, což je u svařovaných uzavřených truhlíkových a komorových konstrukcí obtížnější

železniční mosty... já si už nemůžu nic víc přát

jé. Vy jste nádherně skromná

Děkuji za krásný doprovod k nědělní kávě. Tak teď se mi daleko lépe bude patlat zase moje báseň - vanilkové rohlíčky. Dík.

Rád . Ve Vašem případě tedy jde o báseň k nakousnutí

Hmm...Zdeňku, to se moc hezky čte.

Napsal jsi to o životě železničářským srdcem ...krásně.

Díky za opět krásnou neděli!

A pěkně si jí užij!:-))

I Tobě moc hezkou neděli, Marie

Karma p.Šindlauere. U nás na myjavské štrece je klasických "nýtovaných" mostů a krásných tunelů dost. Nejvíc mě ale fascinuje obloukový most na vysokých kamenných pilířích hned za myjavskou stanicí. V době největší slávy železnice byl na této trati neskutečný provoz, dnes se tam potuluje jen kača. No aspoň že tak, před pár léty se totiž vážně uvažovalo o tom, tuto krásnou trať zrušit. Můj kamarád ve Staré Turé ležící na této trati, vybudoval krásné železniční muzeum a celá stanice prošla neskutečnou proměnou, díky které se ji podařilo navrátit do stavu v době jejího vzniku .

mě na myjavské dráze vždycky fascinovalo to upřímné (pravda - dalo by se říci až nekriticky patetické) nadšení, s jakým přicházela na svět. Když si o ní čtu dobové dokumrenty, zdá se ten svět nějaký lepší. To už potom žádná další dráha u nás nedokázala.

Jako vždy: železniční básník nás hladí po duši... Děkujeme tisíckrát, Zdeňku

Rád . Spíše než básník jsem ale "vypravěč lužický", jak mne nedávno popsal jakýsi dobrák