Dětství jsem prožila v České Třebové, městě ajznboňáků. Zažila jsem ještě i parní lokomotivy a z Milerova mostu jsme chodili plivat do jejich komínů. Elektrifikace vše změnila, jen ta nostalgie a vzpomínky na volání prodavačů na perónech :"Teplé párky, studené pivo, zmrzlina!" zůstaly.

Zdenku, tak nějak jste mně hodil nějakých 40 let nazpátek, kdy jsme jezdili na víkendové čundry do Oder přes malá nádraží, kde vždycky byl aspoň jeden ajznboňák, ona malá krásná nádraží, na větších měli aspoň zaplivanej bufet s pívem a smažákem za 6,50 Kčs....

Ach jo....

A karma.

Dneska bych už asi ten smažák radši nedal, ale je zřejmé, že jsme v mládí vydrželi opravdu hodně ... Děkuji!

Ještě jsem opomenul uvést - když za I.republiky vedení státu naříkalo, že dráhy jsou ztrátové, pan Baťa jim vzkázal, dal návrh: "Dejte mi dráhy na jeden rok do pronájmu, já je učiním ziskovými a vrátím vám je". Tak pokud by na tohle vláda přistoupila, přiznala by vlastně svoji neschopnost řídit stát. Proč ale tak neučinili? Dodnes bychom na tom se železnicí byli líp než okolní státy. Pan Baťa by to dokázal.

Faktem je, že Baťa měl velkorysé železniční plány a vícekrát žádal nejen o převzetí částečného či úplného (osobního) provozu. Ovšem financování železničního provozu a financování železničního podniku byly a jsou dost rozdílné věci. Státní organizace ČSD mimo provoz musela zajišťovat třeba stavbu drah (na což si musela půjčit v řádech stovek milionů korun) a splácet renty drahám zestátněným ještě za Rakouska (desítky milionů korun ročně) a nést řadu dalších služeb a tím nákladů. Kromě toho se (nejen) ve třicátých letech dráhy považovaly za strategický objekt a jako takové kompletně by sotva byly pronajmuty soukromníkovi k provozování dopravy.

Železnice je zrcadlem "moderní" doby. Doby, kdy nedokážeme ani udržovat řádně tratě, některé rušíme a budovat nové neumíme, jako naši předkové. Hlavně tam, kde jsou přetížené. Před 160 lety tohle dokázali. Jeden politik mi tento stav vysvětlil tak, že tehdy vedení říše nemělo až tolik rozpracovaných akcí kolik je jich dnes. A lidi byli nadšeni pro vlaky a koleje, po kterých jezdili.

je to sice trochu od tematu, ale vězte, že před 160ti lety, přesněji řečeno mezi lety 1855 a 1875 nevyprojektoval ani nepostavil rakouský stát žádnou veřejnou dráhu, protože k tomu neměl ani finance, ani potřebnou legistlativu. Stavební boom nastal až okolo roku 1863 a výhradně soukromé společnosti tehdy stavěly dráhy z konkurenčních, nikoli kapacitních důvodů. Prostí lidé většinou byli k vlakům lhostejní, poněvadž jízdné i v nejnižší třídě bylo velice drahé

Trati, kde nejsou nádraží ani nádražáci, ale jezdí po nich alespoň vlaky, jsou ještě tou lepší variantou. Tato trať se nedožila ani toho: http://vladimirstastny.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=434549

Takových je víc - ostatně na naší straně Krušných hor jsme ještě (zatím) nedopadli tak špatně

Mám v archívu velmi smutná fota, když před dvěma léty o 18. hod výpravčí/dozorce přepravy ukončil službu, uzamkl dopravní kancelář, odevzdal klíče vlakvedoucímu os. vlaku, který měl za úkol přepravit je do koncové stanice, potřásli si rukami.

Os vlak odjel , bývalý výpravčí/dozorce přepravy nasedl na svůj bicykl a odjel domů. Tím pro něj i jeho kolegy desítky let dlouhá práce u kolejí v této stanici a vlastně i v ostatních navždy skončila .

Také se mi stýská po atmosféře těch malých nádraží, ne že bych chtěla úplně zastavit pokrok, ale nádraží bez nádražáků je jako.... a jo vlastně, dnes už jsou přece dávno mlýny bez vody. Staré časy patří nenávratně do muzea.

Škoda.

Díky za milou vzpomínku.

a čím jsme starší, tím větší a bohatší je to muzeum v hlavě, byť na mnohé exponáty jaksi zapomeneme

je mi všeho líto... chybí mi malá nádraží s muškáty, z dobrých zdrojů vím, že obetonování výhledů po trati se neděje kvůli EU ,ale kvůli -dát spřáteleným firmám betonu vyděla a , vše se odlidšťuje... A málo platné, i když výpravčí a přednosta stanice možná budil pozornost jako policajt., i jako u těch místních policajtů..věci měly svůj nezaměnitelný ráz, pořádek...dneska nikdo nic neví, nikdo není, prázdno, nikdo...nikdo nic nezakáže... a to zakazování na kolejích a nádražích byla buzerace typu - ovineme vás jako miminka do bezpečí... to nikdy nebylo samoúčelné...

Znám stoprocentní léčbu na podobná smutnění: nádraží Rynoltice

Dobré po ránu p.Šindlauere. K nám též přišel "pokrok" zvaný ve slangu "dálkovina" , stanice i staničky osiřely. Na dveřích a oknech se objevily mříže, wecka jsou spolehlivě uzamčená a tak cestující postává na peroně ve větru, dešti, zanedlouho i v mrazu a chumelenici čekajíc na svůj zpožděný vlak. Tomu se říká služba cestující veřejnosti. Nakonec , jaký to má výsledek? Poloprázdné , či zcela prázdné soupravy ,nakonec možná je to i úmyslem ?

Nejvíc mě pobavil článek v tomto týdnu, kde nám oznámili , že zpustlé nádražní budovy (jako třeba Břeclav) projdou rekonstrukcí , budou v nich kanceláře pro úředníky (ano, těch není nikdy dost)

no jo, s nevyužitou velkou nádražní budovou lze zřejmě dělat jen tyto věci:

a) ponechat ji osudu, tzn. nechat vybydlet a spadnout

b) prodat ji soukromníkovi, který obvykle přejde k bodu a)

c) symbolicky ji prodat nějakému spolku, a tím dočasně zamezit ad b) a a)

d) prodat ji eráru, který tam nastěhuje úřad

která z těchto cest je pro budovu nejlepší?