Děkuji všem přispěvatelům do diskuse a omlouvám se, že jsem včera na nic nereagoval. Celou neděli jsem spotřeboval na kochání se krajinami.

A to jsi udělal moc dobře!:-))

(jistě jsi něco nafotil)

Nevyhazovat!Jinak jste mi připomněl mládí, slovo stará hajtra se u nás používalo jako nadávka.

připomněli jste mi moje mládí. Pamatuji se jak jsem dostal k 15 narozeninám (rok 1965) cestovní kolo Esku. jak ho táta splašil mi není známo. Ve předu to mělo 2 talíře a vzadu 4. Stále na něj jezdím a odmítam ho vyhodit. Pouze jsem ho inovoval, dopředu jsem si nechal udělat ještě jeden talíř,aby mi to šlo lepší do kopce, a dozadu taky jeden. Pořád jsem na tom lepší než moje polovička, která má horské kolo,ostatní vyhodila, a do kopců to pomalu vodí pěšky

NEVYHAZOVAT!!!!!! pověsit do obýváku na stěnu, je to vzácnost!

Perfektně popsaná "akcekolo"

...a hezkou neděli!

( dnes jsou řízečky, cítíte tu vůni?? )

Tehdejší anabáze se sháněním jízdních kol měly i některé své úsměvné stránky.

Náš podnik z času na čas tehdy pořádal vlakové nákupní "nálety" do polského příhraničí, na tehdy velmi populární polské prodejní trhy.

Můj velmi zbožný pomocník na jednom takovém trhu pro sebe a své známé zakoupil sošky svatých. Zaplnil jimi dvě igelitky , ze kterých světcům trčely jen hlavy.

Předseda ROH který byl zároveň "vedoucím" zájezdu a uvědomělým straníkem koupil pro svého synka tehdy dost populární a u nás úzkoprofilový skládací bycikl zn."Sobi".

Při zpáteční cestě domů předseda spílal mému pomocníkovi, že budou mít na hranici kvůli svatým s celníky problém. Po příjezdu na polsko-českou hranici polští celníci prošli vlak . Mému pomocníkovi a jeho soškám svatých se klaněli. Po předsedovi ROH, který nakoupil bycikl chtěli doklad o zaplacení cla. Poněvadž ho neměl skládačku mu zabavili.

Tehdy se to dost dlouho mezi kolegy škodolibě vzpomínalo .

Jinak , má známá bycikl vzpomínané značky vlastní ještě nyní, přes každodenní ježdění na něm, mi před nedávnem ještě na jeho řídítkách ukazovala cenovku-samolepku "980 kčs".

Na bleděmodrého Favorita mám taky nehynoucí vzpomínku. Ten den jsem měl dvojnásobné štěstí. Vyhrál jsem ve Sportce 10 tisíc na číslo sázenky a když jsem šel s výhrou kolem "Kol-šicích strojů", zrovna se tam tvořila fronta na kola. Koupil jsem hned dvě, pro sebe i pro ženu.

Parádní anabáze

Já si pamatuji, jak naši nocovali v r.88 před Mototechnou, kvůli Favoritovi (ale tomu na 4 kolech).

a teď si představte, že by z toho řetězce jeden vypadl.

To byste byl bez kola

No to né! Takový poklad nevyhazujte! Být Vámi dám ho do nějakého Retro muzea a na popisce bych uvedla přesný postup (viz článek), jak se dalo v 60. (?) letech sehnat kolo.

Též jsem byl v mládí obdařen kolem zn. "Favorit" v hodnotě 960 kčs. Nestačil jsem na něm měnit klínky, osku středu, lanka, pedály,brzdové gumičky, středy kol atd.

Na těžší terény jsem si bral kolo zn. "Ukrajina" (tehdy v ceně 600 kčs) , k jehož provozu bylo ale nutné mít sebou nějakou nádobku s olejem na mazání pohyblivých dílů tohoto aparátu.Na "Ukrajinu" a její nároky v neustálém domazávání jsem si vzpomněl později, když jsem jako fíra cestoval na už pomalu dosluhujících parních lokomotivách, které se vyznačovaly stejnými nároky na údržbu.

No a jako poslední bycikl v mém inventáři byl velocipéd neznámé značky předválečné výroby. Vyznačoval se svou robustností. Měl snad kostru z plného železa, masivní dynamo dodávající proud velkému reflektoru u kterého byla možnost přepínat světlo na "dálkové a tlumené" . Kožené sedlo dokonale vypružené a dřevěné rukojeti na řídítkách.

Všechno ale zmizelo v nenávratnu , nyní zvažuji koupi elektrokola