čtu diskuzi a tak jen řeknu...já se nad Panem Kaplanem nebavila nikdy do úmoru, ale jsou tam okamžiky , které jsou a zůstanou už zkrátka navždy půvabné. Nesrovnávám, který z pánu překladatelů lépe... dnes je smutná řeč o panu Přidalovi... A pro mne on byl tím, komu bych v klidu odvolbovala žezlo nejvyšší. Jeho diskuzní pořady, náhledy bez manipulací a objektivita, pozitivita a jemný vstřícný humor muže s rozhledem , to je v našich vodách čím dál víc vzácnost. Pro mne jedna odešla a zas víc marno.

Zdeňku, díky moc, že jsi věnoval vzpomínku panu Přidalovi. Udělal toho v kultuře hodně.

Leo Rosten je bajecny, vlastnim nekolik jeho knih a "The joy of Yinglish" je take nadherna. Cetla jsem v cestine, nemcine, ale v anglictine je nejlepsi. Zkusim najit a soupnout sem kousek. Jinak ta prvni ma take pokracovani, doufam, ze se prodava.

http://www.goodreads.com/book/show/121757.The_Education_of_Hyman_Kaplan

Chtela jsem vytahnout odstavec, ale kazdy si to muze najit na strance 247+248, ja se vzdy culim, kdyz to ctu a drive jsem knihu davala novym pratelum.

Laughing Matters: Humour in the Language Classroom

https://books.google.ca/books?isbn=0521799600

Peter Medgyes - 2002 - ‎Education

(Leo Rosten (1908–) is a Polish-born American writer, lecturer and political scientist. His most famous book is The Joys of Yiddish.) Distribute the extract. Note that virtually all the sentences Mr Kaplan says are wrong. ... In de stritt, ven I'm valkink, I'm hearink like “I big de pottment”.' It was ... 'It's a fine 247 Children and schools.

Četl jsem pana Kaplana několikrát úžasné, smál jsem se jak Nathan P. Nathan:-))...pana Přidala jsem znal coby tvůrce "Netopýra", ale nespojil jsem si, že je tím geniálním překladatelem. Děkuji. Oběma.

A znáte první verzi Pavla Eisnera? Tu mám moc ráda.

znám, taky není špatná

Také jsem poslal vzpomínku...

RIP Antonín Přidal

Anglicka verze ma ucitele (autor sam) Mr. Parkhill, moc se mi libi komoleni jmen americkych spisovatelu, nepamatuji, jak to bylo v cestine, ale toto je skvele a kazdy urcite bude tusit:

"Kaplan’s favorite American writers, for example, are ‘Jeck Laundon, Valt Viterman, and the author of ‘Hawk L. Barry-Feen,’ one Mocktvain.” Kaplan has a genius for grammatical errors, a gift for finding ridiculous homonyms, and he approaches English with his own bizarre logic: “to die” is conjugated as “die, dead, funeral.”

Tak to p.Šindlauere jsem měl na Sergejovi pomocníka (který jezdil celý produktivní život na páře na polních tratích. Projeli jsme Žilinou a do Tepličky nám ukazovalo rychl, 80km a potom 60km/hod, Naschvál jsem mu zahlásil :" rychlost 72 a potom 53" . . . . . po chvíli to po mě věrně opakoval , jó na mašině byla občas i sranda , ne ?