super povidka

...že to bude bomba článek, to jsem se samozřejmostí očekávala, ostatně jako vždy...ale že to bude o bombičkách, to jsem teda fakt nečekala!

My jsme doma bombičky neměli, ale zase se vařilo na plynu a pamatuji si, když táta měníval plynovou bombu, jak nás máma hnala z kuchyně, co kdyby to náhodou vybuchlo. Takže u nás zase každý měsíc zazněla věta "táto, potřebuji novou bombu!"

...a mějte hezkou neděli, kolego

Báječně napsáno, ani jsem nevěděla, že malé bombičky se ještě dají koupit :-). To je fajn.

Jako malá jsem se docela bála sifonové lahve, hlavně toho, jak tu "bombiťku" vytáhnout, vždycky vyskočila z jehly velmí rázně a luplo to a mně to bůhvíproč děsilo. No a že občas sifon vystříkl s velkou energií a ohodil toho či to, kdo byl/bylo poblíž, to už patří k veselým vzpomínkám :-)

Zdeňku, ty nezklameš!:-)))))

Bombitki...jsou fakt výživné, a donesený "zbrojní" arzenál taky:-))))

To mi připomnělo jednu oslavu v práci, kdy úplně nepraktický kolega, který si chtěl nalít sifon z této lahve, zmačknul páčku (muselo se opatrně, že), a ohodil šéfa od hlavy k patě. Byl v šoku ten doveda, a tak tu páčku nehodlal pustit:-)))))))))))))))))

Jo, to byly časy, když se ještě pil sifon!:-)))))))))))))))) teď už jsou jenom nepitelné, jako již jednou použité, tekutiny. Takže voda z vodovodu to jistí!:-)

Maruš, sifon si můžeš dát klidně i dnes, ale se vzpomínkami na mládí se nedá srovnatjá taky spíš vodu. Zdravím a přeji krásnou neděli

Bombičky a továrna Sandrik v našem městečku, sifon a úžasné bublinky, to bylo naše dětství. Pak továrna měnila své názvy, ale tuším, že se bombičky v ní vyrábějí stále.