Jak se navždy zbavit podomního oblbovače

Před barákem mě zastavil nějaký optimistický kravaťák s tím, že je z firmy už nevím jaké, a prý kolik platíme za elektřinu, že by pro nás měl fajnovou nabídku. Stižen kratochvilným nápadem zahrát si na trotla, živě jsem reagoval: „A jaký proud nabízíte?“

„Pro vás určitě výhodnější, než máte …“ začal našprtaný kolovrátek.

Nehodlal jsem mu přenechat aktivitu: „No to jistě. Ale JAKEJ je ten proud? Střídavej nebo stejnosměrnej?

„Prosím?“ ustrnul sales area manager.

„No ptám se, jestli nabízíte proud střídavý nebo stejnosměrný“ dával jsem si záležet na výslovnosti.

Totálně vykolejenému nabízeči to v hlavě viditelně začalo šrotovat a na čele jako by mu povstal nápis Měli jsme to na školení?. Když nápis zhasl, špitl obchodník nejistě „ No… to je jedno, ne?“

„No to teda není jedno“, pravil jsem rozhodně, „střídavej proud musíte porád přepínat, měnit. Proto je dražší. Tak to vy asi máte stejnosměrnej, když ho nabízíte levnějc.“

„A jakej vy tady teď máte proud?“ zasáhla mladého muže spásná myšlenka.

„Jednofázovej“ oznámil jsem suše a mladého muže spásná myšlenka opustila.

Hned to ale srovnal: „A jakej mají sousedi?“

„No přece ten samej. Tady to všichni máme stejný. To jste si nezjistil předem?“ nasadil jsem pohoršený výraz, že je náš barák tak nehoden pozornosti.

„Jó, jistě. Ale my dáváme nabídky jednotlivým odběratelům, ne celýmu domu. Víte co, já vám to zpracuju a přijdu ještě jednou. Můžu vás poprosit o nějaký kontakt?“

Na jméno se zapomněl zeptat, číslo jsem mu řekl, co mě zrovna napadlo, on něco naučeného zamumlal a pádil pryč. Na futru do baráku jsem udělal pomyslný zářez: zase jeden oblbovač, co už k nám nikdy, ale opravdu nikdy nepřijde. Zdravím, ZdŠ