Jak vzdělanec vynalezl smoothie v pevném skupenství a jaké to mělo následky
Svatou povinností vzdělancovou tudíž je vynalézati tápajícímu lidstvu cesty mimo trní. Což může vypadat všelijak. Tak třeba jsem tuhle četl vynález, že ráno se má vstávat optimisticky, k čemuž záhodno probouzet se tak v osm, půl hodiny poslouchat švitoření ptáčků, vzdychat při józe u otevřeného okna a snídat smoothie.
Pravda, ne všechno lidstvo si tak optimistická rána může dovolit. Já třeba mám ranní jógu, přesněji řečeno modifikovanou verzi „ranního pozdravu slunci“, zakázanou, aby si sousedi nemysleli, že jsem dobytek. Ale co třeba vylepšit to smoothie? Vynálezce jásá, že lahodný osvěžující koktejl neboli smoothie, který si dopřejete hned po ránu, vám dodá potřebnou energii a nezbytné živiny. Kde ale v šest ráno v normální tápající domácnosti splašit superpotraviny, jako jsou mandlové mléko, kustovnice čínská, mladý zelený ječmen, lněná semínka nebo chlorella - o tom už vynálezce cudně mlčí.
Leč nastojte! Prý do smoothie můžete přidat v podstatě vše, co máte rádi. No sláva. Já, tápající ospalec, tedy přidám bůček, uherák, tláču s cibulí, syrečky a zbytek vlašáku – to v ledičce většinou najdu; buráky, čipsy a kečup na stole zbyly od včerejška a mandlové mléko nahradím lákem z okurek – však ten taky teče.
No jo, ale v mixéru se to všechno promění v zahuštěnou hmotu, jejíž vzezření, barva a vůně po ránu příliš optimismu nedodají. Nehledě na to, že už jen pouhé pomyšlení na rozmixovaný uherák je děsivé. Což to tedy nemixovat? Náplň žaludku přeci bude tatáž, když to standardně sežeru a zapiju – no ne?
A tak jsem se rozhodl tápajícímu lidstvu vynalézt cestu, že smoothie nutně nemusí být skupenství kapalného čili rozmašírovaného, nýbrž může být i skupenství pevného, čili nakrájeného. Vzpomenuv nekrologu průkopníka letectví Otto Lilienthala po jeho posledním letu („Každý musí něco obětovat“), průkopnicky jsem posnídal vše, co v ledničce bylo, a překypuje energií vykročil jsem obětavě do práce.
Ptáčci švitořili, jarní zeleň oku lahodila, pozitivně jsem přemýšlel o obědě v závodce, smoothie v břuchu, no prostě – optimismus od ucha k uchu.
Na konci parku se mi zazdálo, že ptáčci ztichli, zeleň již tolik nevábila a představa UHO v závodce jako by nějak ztrácela na euforii. U Nguyneova univermagu jsem měl pocit, že kafe po ránu dnes vynechám a že ranní smoothie jsem možná měl přece jen trochu zvážit. Pod nadjezdem v půli cesty provázen nestandardními zvuky z břuchu jsem smoothie proklel. Znenadání jsem byl postaven před nesnadný úkol, totiž zkrátit a zpevnit krok a zároveň chůzi podstatně zrychlit. Spíše než myšlenky o pracovních úkolech mně náhle svíralo cosi jiného – přesněji řečeno, svírat jsem musel i já sám, a to čím dál tím víc. Co mi běželo hlavou v závěrečné běžecké fázi, těžko říci; pamatuji toliko, že na letní byt pod říčním mostem bezďáci naštěstí ještě nedorazili.
No nic. Smoothie v pevném skupenství se zkrátka příliš neosvědčilo a kára tápajícího lidstva poněkud uvízla v .... no, řekněme v hnoji, ale na druhé straně - vzdělancům je přeci brána objevů a nápadů stále doširoka otevřena. Akorát dotyčný tápající vzdělanec nesmí být přežralej a pro jistotu by měl v ruce mít pumpičku.
Zdeněk Šindlauer
Může náčelník Veliký Nanuk klepat kosu?
Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Zdeněk Šindlauer
Kterak cestičko k domovu se vineš?
Inu, panu básníku Raisovi to bylo nanejvýš jasné: „cestička k domovu známě se vine“ a „vždycky bych si na ní zpíval.“ Jenže známě se vinoucích cestiček znám plno a popěvkům jsem se na nich taky občas oddával.
Zdeněk Šindlauer
Revoluce v dějinách lidstva: nalezen guláš starý 800 miliónů let
Jsem pyšný na to, že před desítkami miliónů lety můj praprapra ... pradědeček vynalezl slezení ze stromu pátraje, zda potrava rostoucí a běhající po zemi je chuťově a kaloricky bohatší než lišejník a hmyzáci na stromě.
Zdeněk Šindlauer
To je od vás, Hujere, ten Schengen?
No, Hujer, vy jste fakt ten poslední, kdo nám tady chyběl! Už tak germáni mají slušný hokej v tom, jestli se tohle pohraniční nádražíčko u Mosely jmenuje Perl, nebo Perl (Mosel) – a teď ještě vy do toho s tím Schengenem!
Zdeněk Šindlauer
Je to ještě železnice, nebo už betonice?
Až jednou lidstvo nebude sto uhňácat beton, poněvadž mu dojdou cyment, šutrák i voda, myslíte, milí zelení, že to bude znamenat konec stavby dálnic a jejich přivaděčů? Ne, ne. Skončí stavby železnic!
Zdeněk Šindlauer
Soutěž o nejkrásnější údraží
Tak to máme nádraží, před ním přednádraží, vedle něho přínádraží, za ním zanádraží a hospoda naproti němu je U nádraží. A tam, kde nádraží končí, jsem vynalezl údraží.
Zdeněk Šindlauer
Na stará kolena jsem se zamiloval do třicítek
Když jsem je prvně spatřil, o zamilovanosti ještě nemohlo být slova. Naopak, chlapsky na rovinu přiznávám, že jsem zprvu nadával jako zpustlý námořník, který uprostřed oceánu propil výplatu půl roku předem.
Zdeněk Šindlauer
Dokud můžeme házet veksle, je to ou kej
Co já se v životě naházel vekslí! Ostatně je známo, že muž, jenž delší dobu nemůže hodit veksli, propadá trudomyslnosti. A co hůře, vekslí k házení je pořád míň a míň. Co když jednou nepůjde hodit vůbec žádná veksle?
Zdeněk Šindlauer
Dobrý muži, nevíte prosím, kam teče tahle řeka?
vznosně se mne otázal vožungr, který po náročné noční akci v místní rybářské baště právě v mozkovně systematicky restartoval základní informace o okolním světě.
Zdeněk Šindlauer
Až zase půjdete do Prčic, tak se mnou nepočítejte
Jasně, je ta Prčice a ne ty Prčice. Ale zkuste si sami říct spisovně: „běž do Prčice!“. Oč libozvučněji přeci zní nespisovné „běž do Prčic!“, že?
Zdeněk Šindlauer
Pohádky o elektroautíčkách
Lidičkové, neznáte prosím nějaké pohádky o elektroautíčkách? Tak kouzelné, jako o mašinkách a železničářích kdysi napsal pan Nauman a nakreslil pan Lhoták?
Zdeněk Šindlauer
Nechcete někdo 34 kilo kysličníku uhličitého ?
Já ho prosím ušetřil tím, že jsem u německých automatů na jízdenky třikrát prokázal efektivnost mých dlouholetých študií, bez jediné chybičky zvládl nákup tří 9-Euro-Ticketů, a ty jsem projezdil vlaky až do mrtě.
Zdeněk Šindlauer
Slezte z toho mostu Donalde, vidím vás!
Řekl pod mostem někdo neviditelný a já s otevřenou tlamou nechápavě vzhédl vzhůru. Jako kdyby nějací Donaldové zcela samozřejmě hopkali po mostech.
Zdeněk Šindlauer
„Ó veliké čuňasky, váš čas nadešel“, pravil veliký Manitou
Akorát to teda mohl říct trošku dřív, než když jsem daleko od domova věrným čuňaskám osmačtyřicítkám na patnáct kilometrů svěřil moje nožstvo.
Zdeněk Šindlauer
„Jéžišmarjá! V poledne – a už všichni vožralí!“
pokřižovala se babička čekající na zastávce, když u ní zastavil autobus, otevřenými dveřmi šofér zvolal „Paní, my jsme vlak!“ a poněkud pomačkaný ajznboňák na první sedačce zamňoukal „a jedeme do Lovosic, madam!“
Zdeněk Šindlauer
Zpěvník je proradná mrška
jež stárnoucímu zpěvákovi bez kapky soucitu připomene nejen jím zapomenuté texty a akordy, ale i jeho bezstarostné a bezelstné mládí, dělající si prču i z vážných věcí.
Zdeněk Šindlauer
Odkud: Česká Lípa Střelnice. Kam: Nejkrásnější nádraží
napsal jsem do internetového vyhledávače, a ten jouda mi obratem odepsal: „takové místo neznáme.“ Vida, jouda neví, kde je nejkrásnější nádraží, zato užívat pluralis majestatis - na to je kadet.
Zdeněk Šindlauer
Když se vyhlídky lidstva zdají poněkud mlhavé
vždycky se najde aspoň jeden plašan, jenž se povznese, z protivné mlhoviny vysune mozkovnu a k zastrašenému lidstvu takto dí: přátelé, nikoli mlha přede mnou, mlha za mnou, nýbrž mlha pode mnou!
Zdeněk Šindlauer
Zpráva o tom, že je svět ještě ou kej
Správný svět musí oplývat lavičkami, křížky a kolejemi, to mi nikdo nevymluví. Čas od času to musím zkontrolovat. Většinou k tomu stačí dobré boty, aspoň trochu inteligentní mapa a chleba se šunkou.
Zdeněk Šindlauer
Ušetřil jsem milión eur
obešel město kolkolem po hradbách, vyšlapal 350 schodů a navíc na nich vlastnoplicně rozdýchal malý infarkt. A to vše za jediné odpoledne – no nejsem já borec?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 545
- Celková karma 18,58
- Průměrná čtenost 1387x