A co špagetová věž - že by nebyla? Uděláme věž!
Jakmile slečna koučka oznámí „teď si procvičíme práci v týmech, připravila jsem pro vás novou a zajímavou soutěž - kdo postaví ze špaget nejvyšší věž“, propuknou oba tábory v povyk.
Tábor dalekozrakých se čertí, že slečně koučce nebudou moci zaostřit do výstřihu, až bude v předklonu odpočítávat špagety. Ti nachluchlí si zase vjedou do zbytků vlasů při hádce, kdo sázku prohrál. V nastalém ryku oba tábory ututlají, že novou hru se špagetami už hráli pětkrát až dvacetkrát, a umlčí dva vyjukané bažanty, špagetovou stavařinou dosud nepolíbené.
Zatímco každému týmu slečna koučka s obřadní vážností odpočítává po dvaceti špagetách, jednom metru nitě, jednom metru izolepy a jednom bonbónu marshmallow, špagetoví přeborníci zapomenuvše na výstřih vzájemně se trumfují, kdo kdy vztyčil větší špagetovou věž, čili takové to chlapské „kdo vejš.“
Bažanti, natěšeni utopickými teoriemi o nadchnutí, úkolování a řízení týmu, jsou ihned po startovním výstřelu z týmů vypuzeni, aby se do toho starým mazákům nepletli, neb času je málo a nesmí být vyplýtván na neproduktivní pitominy.
Rozdělení činností v teamu je zcela jiné, než jaké před hodinou slečna koučka odzpívala při efektní prezošce. Dva mazáci s nejmenším třesem rukou střelhbitě vztyčí a izolepou zasichrují eifelovku typu „4x3 špagety do základny, 4 + 3 + 1 špagety nastavit na sebe + nabodnout marshmalow, a drží ji, aby nespadla. Třetí mazák chatrnou eifelovku čtvrt hodiny hypnotizuje aby stála, čtvrtý střeží pracoviště před nájezdy cizáků, zbylé členstvo krade konkurenčním týmům špagety a pokouší se jim sežrat marshmallow. Nejostřílenější mazáci dokáží stavařské špagety užmoulat a zhypnotizovat tak dokonale, že vydrží stát přesně předepsané dvě minuty a teprve v čase 2:01, kdy na marshmalow usedne moucha, se zhroutí.
Slečna koučka okouzleně žasne a předpisově jásá, jak jsou týmy dokonale sehrané, což přičítá svým vrozeným a nedoceněným koučinkovým schopnostem.
Šedivějící vorkšopující mužové se tetelí blahem, že majíce špagety šťastně za sebou konečně mohou pro zbytek vorkšopu odstartovat tajný turnaj v piškvorkách, navzájem se bodají nakradenými špagetami a těší se na cirkus, až šéf odhalí, že má pod zadnicí narafičený vítězný ožužlaný marshmallow.
Vorkšop vrcholí ohlavičkovanou fakturou na 12.678,- Kč včetně DPH a špaget za akční cenu 5,90 Kč, jakož i slastným oddechem účastníků, že konečně mohou jít dělat zase něco normálního.
Nuže, tak zase za rok – bude špagetová věž? Určitě. Bude věž! Zatím nejvýznamnějším dopadem vorkšopu je rozhodnutí šéfa, že na teritoriu oddělení není dovolen marshmallow.
Zdeněk Šindlauer
Může náčelník Veliký Nanuk klepat kosu?
Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Zdeněk Šindlauer
Kterak cestičko k domovu se vineš?
Inu, panu básníku Raisovi to bylo nanejvýš jasné: „cestička k domovu známě se vine“ a „vždycky bych si na ní zpíval.“ Jenže známě se vinoucích cestiček znám plno a popěvkům jsem se na nich taky občas oddával.
Zdeněk Šindlauer
Revoluce v dějinách lidstva: nalezen guláš starý 800 miliónů let
Jsem pyšný na to, že před desítkami miliónů lety můj praprapra ... pradědeček vynalezl slezení ze stromu pátraje, zda potrava rostoucí a běhající po zemi je chuťově a kaloricky bohatší než lišejník a hmyzáci na stromě.
Zdeněk Šindlauer
To je od vás, Hujere, ten Schengen?
No, Hujer, vy jste fakt ten poslední, kdo nám tady chyběl! Už tak germáni mají slušný hokej v tom, jestli se tohle pohraniční nádražíčko u Mosely jmenuje Perl, nebo Perl (Mosel) – a teď ještě vy do toho s tím Schengenem!
Zdeněk Šindlauer
Je to ještě železnice, nebo už betonice?
Až jednou lidstvo nebude sto uhňácat beton, poněvadž mu dojdou cyment, šutrák i voda, myslíte, milí zelení, že to bude znamenat konec stavby dálnic a jejich přivaděčů? Ne, ne. Skončí stavby železnic!
Zdeněk Šindlauer
Soutěž o nejkrásnější údraží
Tak to máme nádraží, před ním přednádraží, vedle něho přínádraží, za ním zanádraží a hospoda naproti němu je U nádraží. A tam, kde nádraží končí, jsem vynalezl údraží.
Zdeněk Šindlauer
Na stará kolena jsem se zamiloval do třicítek
Když jsem je prvně spatřil, o zamilovanosti ještě nemohlo být slova. Naopak, chlapsky na rovinu přiznávám, že jsem zprvu nadával jako zpustlý námořník, který uprostřed oceánu propil výplatu půl roku předem.
Zdeněk Šindlauer
Dokud můžeme házet veksle, je to ou kej
Co já se v životě naházel vekslí! Ostatně je známo, že muž, jenž delší dobu nemůže hodit veksli, propadá trudomyslnosti. A co hůře, vekslí k házení je pořád míň a míň. Co když jednou nepůjde hodit vůbec žádná veksle?
Zdeněk Šindlauer
Dobrý muži, nevíte prosím, kam teče tahle řeka?
vznosně se mne otázal vožungr, který po náročné noční akci v místní rybářské baště právě v mozkovně systematicky restartoval základní informace o okolním světě.
Zdeněk Šindlauer
Až zase půjdete do Prčic, tak se mnou nepočítejte
Jasně, je ta Prčice a ne ty Prčice. Ale zkuste si sami říct spisovně: „běž do Prčice!“. Oč libozvučněji přeci zní nespisovné „běž do Prčic!“, že?
Zdeněk Šindlauer
Pohádky o elektroautíčkách
Lidičkové, neznáte prosím nějaké pohádky o elektroautíčkách? Tak kouzelné, jako o mašinkách a železničářích kdysi napsal pan Nauman a nakreslil pan Lhoták?
Zdeněk Šindlauer
Nechcete někdo 34 kilo kysličníku uhličitého ?
Já ho prosím ušetřil tím, že jsem u německých automatů na jízdenky třikrát prokázal efektivnost mých dlouholetých študií, bez jediné chybičky zvládl nákup tří 9-Euro-Ticketů, a ty jsem projezdil vlaky až do mrtě.
Zdeněk Šindlauer
Slezte z toho mostu Donalde, vidím vás!
Řekl pod mostem někdo neviditelný a já s otevřenou tlamou nechápavě vzhédl vzhůru. Jako kdyby nějací Donaldové zcela samozřejmě hopkali po mostech.
Zdeněk Šindlauer
„Ó veliké čuňasky, váš čas nadešel“, pravil veliký Manitou
Akorát to teda mohl říct trošku dřív, než když jsem daleko od domova věrným čuňaskám osmačtyřicítkám na patnáct kilometrů svěřil moje nožstvo.
Zdeněk Šindlauer
„Jéžišmarjá! V poledne – a už všichni vožralí!“
pokřižovala se babička čekající na zastávce, když u ní zastavil autobus, otevřenými dveřmi šofér zvolal „Paní, my jsme vlak!“ a poněkud pomačkaný ajznboňák na první sedačce zamňoukal „a jedeme do Lovosic, madam!“
Zdeněk Šindlauer
Zpěvník je proradná mrška
jež stárnoucímu zpěvákovi bez kapky soucitu připomene nejen jím zapomenuté texty a akordy, ale i jeho bezstarostné a bezelstné mládí, dělající si prču i z vážných věcí.
Zdeněk Šindlauer
Odkud: Česká Lípa Střelnice. Kam: Nejkrásnější nádraží
napsal jsem do internetového vyhledávače, a ten jouda mi obratem odepsal: „takové místo neznáme.“ Vida, jouda neví, kde je nejkrásnější nádraží, zato užívat pluralis majestatis - na to je kadet.
Zdeněk Šindlauer
Když se vyhlídky lidstva zdají poněkud mlhavé
vždycky se najde aspoň jeden plašan, jenž se povznese, z protivné mlhoviny vysune mozkovnu a k zastrašenému lidstvu takto dí: přátelé, nikoli mlha přede mnou, mlha za mnou, nýbrž mlha pode mnou!
Zdeněk Šindlauer
Zpráva o tom, že je svět ještě ou kej
Správný svět musí oplývat lavičkami, křížky a kolejemi, to mi nikdo nevymluví. Čas od času to musím zkontrolovat. Většinou k tomu stačí dobré boty, aspoň trochu inteligentní mapa a chleba se šunkou.
Zdeněk Šindlauer
Ušetřil jsem milión eur
obešel město kolkolem po hradbách, vyšlapal 350 schodů a navíc na nich vlastnoplicně rozdýchal malý infarkt. A to vše za jediné odpoledne – no nejsem já borec?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 545
- Celková karma 18,16
- Průměrná čtenost 1387x