Máme drátky za ušima a lyncujeme

Tuhle jsme v našem kanclíku tak přemohutně lyncovali, že nám nezbyl čas na práci, načež šéf do mejlu s návrhem našich prémií připojil júťub, jak poručík Hamáček řve na svobodníka Halíka: „Kurrrrva - nižší! Nižší!! Nižší!!!“  

A paní uklízečka pravila silným hlasem: „Chlapi, vy jste ale čuňata! To jste pracující inteligenti?“, přičemž nad stoly štítivě pozdvihovala odpojené staré telefonní přístroje, obalené letitými nánosy špíny, za něž by se nemusel stydět ani king of the homeless.

„Jakápak čuňata?“ mužně jsem se vzepřel dělnické třídě, harašící očistnými zbraněmi, „my už lyncujeme – heč, kdežto vy jste zakrněla na bázi hadru s jarem!“

„Vy někoho lynčujete, jo?“ pozastavila se cleaning manager nad naším počínáním.

„Nelynčujeme koho - co, madam, nýbrž lyncujeme s kým – s čím,“ poopravili jsme mylný světový názor, přičemž jsem neodolal a pochlubil se sluchátkem a žvanítkem, zaháknutými za pravým ušním boltcem.

„S tímhle lynčujete? Vypadáte jako ti plašani, co v kvádrech běhaj kolem nějakýho potentáta a maj maj takový ty drátky za ušima!“ obdivovala se paní hadronoška výkřiku telekomunikační techniky.

„Ti akorát poslouchaj šéfa ochranky a řikaj tady orel, tady orel, jak mě slyšíte?  - kdežto my můžeme mluvit s celým světem. V MS Lyncu 2013 vidíme fotku nebo i video volajícího, můžeme si na obrazovku hodit a ukazovat různý dokumenty, obrázky a tak“ pokračovali jsme v osvětě.

„Vobrázky, jó?“ zapomněla ta důvěřivá osoba na své obvyklé uklízecí poslání; „beztak samý nahatý ženský, že jo?“

„Od pondělí 7:00 do středy 10:30 divukrásné žínky, a od 10:31 až do pátku 15:00 rozkošné hochy, neb i v naší kanceláři dbáme genderové vyváženosti,“ vzpomenul jsem nejzbytečnějšího pana ministra v českých dějinách.  

„Tak já schválně v pátek přijdu na kontrolu – a běda, jak tam zase budete mít baby!“ odkvačila samozvaná kontrolorka, načež kolega naproti vzdychl: „prej rozkošné obrázky! Jářku, já jsem rád, že se umím aspoň přihlásit!“

„To je fakt. Já jsem z toho taky jelen,“ přiznal se další nešťastník. „Dřív, když někdo volal, stačilo zvednout sluchátko – a teď taky jak fretka minutu klikám na všelijaký tajemný značky, rvu si mikrofon do ucha, něco někde na mne mluví, farebná hudba ako v Amerike, a než řeknu dobrý den, tak si omylem vypnu celej počítač. Já bych toho, co ten Lync vymyslel, nejradši zlynčoval.“

Nu což, prvních deset let - a pak to půjde! I my, vypelichaní vlci kancelářští, musíme býti praporečníky pokroku a řádně lyncovati, abychom se z toho nakonec nezlyncnuli, drahocennou pracovní dobu neprolyncovali a naopak mohli do Lince šéfovi zalyncovat věrohodné podklady pro výpočet prémií.   

Abych nezapomněl: kdo mi splaší nějaký juťub, jak poručík Hamáček řve na svobodníka Halíka „Kurrrrrva - vyšší! Vyšší!! Vyšší!!!", bude pochválen před nastoupenou vypelichanou kancelářskou jednotkou!       

P.S.

Blog před půl rokem odhozený v dál nyní pozvedávám, neboť podobně praštěné články, jako je třeba tento, nějak pozvolna odcházejí do věčných lovišť. To je škoda, a proto budu ochuzené čtenářstvo pokud možno nežumpoidně oblažovat každého nedělního rána. Neděle je dnem svátečním, čehož si člověk má považovat a pro tento den vypráskat všechny hnusy, co mu otravují žití.

Tak - zazvoníme pěkně lžičkou, usrkneme z hrníčku a vychutnávejme svátečního dne.