Jak Nguyenův český turek ohrozil světový mír
Sice zrovna já a kolegové z kanclíku máme k Tarzanům a milionářům dosti daleko, nicméně nejsme žádní blemtači tlamolepů, nýbrž hrdí mužové, a proto jsme o pauze uspořádali soutěž, kdo pozře nejmužnější kafe.
Němečtí kolegové, vesměs s výhodnými životními pojistkami, opatřili si v lídlu různé hrůzné produkty, nasypali do nich vanilkové cukry, sůl, čaj, sodu, prášek do kytek, pepř i nějaký vyčichlý hašiš, co vymetli z kuchyňské linky, a jali se to nebojácně ochutnávat.
„Hoši – tohle u nás pijou děcka v Kindrgártn u svačiny,” pravil jsem shovívavě, „zde pohleďte, co u nás za 12 korun koupím u Nguyena!” Vytáhl jsem tajuplný balíček standardní škodliviny a zarecitoval úvodní zaklínací formuli: „teď vám ukážu, jak se dělá pravej Nguyenův českej turek!”
Kolegové, vytřeštěně pozorujíce moje čarování, nejprve se pokřižovali a poté vyjmenovali řadu méně brutálních způsobů sebevraždy. Když viděli, že po aplikaci děsuplného matroše při chůzi nenarážím do zdí, neodpadla mi ruka a dokonce se ani nesnažím hopkat po zářivkách, nenapadlo je nic lepšího, než zavolat jednoho Turka, co dole ve skladu jezdí s paleťákem.
Aslan si na to vzal brejle, odfrkl jako pes co nesmí vyskočit na gauč, a nechápavě se otázal, proč mu podstrkávají přesmažený motorový olej. Byv ujištěn, že se mýlí, otipoval to na směs pro impregnaci pražců, případně na leguána upadlého do mixéru, a pro jistotu k zahnědlé hmotě také obezřetně přičichl.
„Tohle je turecká káva a pijou to v Česku,“ zažaloval mu nějaký dobrák.
„Kde je to Česko?” drtil mezi zuby Aslan a vypadal jako Old Shatterhand, když mu sociálně nepřizpůsobiví kočovníci sežrali Hatátitlu.
„Tam ...“ pravil jsem neurčitě a mávl nazdařbůh rukou někam k oknu, „tam ... daleko.“
„Jó – už vím!“ plácl se Aslan do čela, „kousek za Uralem. To maj štěstí, že jsou tak daleko. Jinak by jim Turecko vyhlásilo válku!“
Tím pádem jsem soutěž o nejmužnější kafe s převahou vyhrál a už teď hořím, až to řeknu Ngyuenovi. Jenom nevím, co budeme já, Nguyen a naše drahá vlast dělat, až se Aslan dovtípí, že Česko nezačíná kousek za Uralem, nýbrž kousek před Rozvadovem. Což o to, já mohu operativně vyhlásit soutěž o nejmužnější běh před Aslanem, Ngyuen mazácky oznámí, že „nějožumi tujeťky“ a rovněž vezme roha, ale – co drahá vlast? Umí vůbec Česká republika běhat?
Zdeněk Šindlauer
Může náčelník Veliký Nanuk klepat kosu?
Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Zdeněk Šindlauer
Kterak cestičko k domovu se vineš?
Inu, panu básníku Raisovi to bylo nanejvýš jasné: „cestička k domovu známě se vine“ a „vždycky bych si na ní zpíval.“ Jenže známě se vinoucích cestiček znám plno a popěvkům jsem se na nich taky občas oddával.
Zdeněk Šindlauer
Revoluce v dějinách lidstva: nalezen guláš starý 800 miliónů let
Jsem pyšný na to, že před desítkami miliónů lety můj praprapra ... pradědeček vynalezl slezení ze stromu pátraje, zda potrava rostoucí a běhající po zemi je chuťově a kaloricky bohatší než lišejník a hmyzáci na stromě.
Zdeněk Šindlauer
To je od vás, Hujere, ten Schengen?
No, Hujer, vy jste fakt ten poslední, kdo nám tady chyběl! Už tak germáni mají slušný hokej v tom, jestli se tohle pohraniční nádražíčko u Mosely jmenuje Perl, nebo Perl (Mosel) – a teď ještě vy do toho s tím Schengenem!
Zdeněk Šindlauer
Je to ještě železnice, nebo už betonice?
Až jednou lidstvo nebude sto uhňácat beton, poněvadž mu dojdou cyment, šutrák i voda, myslíte, milí zelení, že to bude znamenat konec stavby dálnic a jejich přivaděčů? Ne, ne. Skončí stavby železnic!
Zdeněk Šindlauer
Soutěž o nejkrásnější údraží
Tak to máme nádraží, před ním přednádraží, vedle něho přínádraží, za ním zanádraží a hospoda naproti němu je U nádraží. A tam, kde nádraží končí, jsem vynalezl údraží.
Zdeněk Šindlauer
Na stará kolena jsem se zamiloval do třicítek
Když jsem je prvně spatřil, o zamilovanosti ještě nemohlo být slova. Naopak, chlapsky na rovinu přiznávám, že jsem zprvu nadával jako zpustlý námořník, který uprostřed oceánu propil výplatu půl roku předem.
Zdeněk Šindlauer
Dokud můžeme házet veksle, je to ou kej
Co já se v životě naházel vekslí! Ostatně je známo, že muž, jenž delší dobu nemůže hodit veksli, propadá trudomyslnosti. A co hůře, vekslí k házení je pořád míň a míň. Co když jednou nepůjde hodit vůbec žádná veksle?
Zdeněk Šindlauer
Dobrý muži, nevíte prosím, kam teče tahle řeka?
vznosně se mne otázal vožungr, který po náročné noční akci v místní rybářské baště právě v mozkovně systematicky restartoval základní informace o okolním světě.
Zdeněk Šindlauer
Až zase půjdete do Prčic, tak se mnou nepočítejte
Jasně, je ta Prčice a ne ty Prčice. Ale zkuste si sami říct spisovně: „běž do Prčice!“. Oč libozvučněji přeci zní nespisovné „běž do Prčic!“, že?
Zdeněk Šindlauer
Pohádky o elektroautíčkách
Lidičkové, neznáte prosím nějaké pohádky o elektroautíčkách? Tak kouzelné, jako o mašinkách a železničářích kdysi napsal pan Nauman a nakreslil pan Lhoták?
Zdeněk Šindlauer
Nechcete někdo 34 kilo kysličníku uhličitého ?
Já ho prosím ušetřil tím, že jsem u německých automatů na jízdenky třikrát prokázal efektivnost mých dlouholetých študií, bez jediné chybičky zvládl nákup tří 9-Euro-Ticketů, a ty jsem projezdil vlaky až do mrtě.
Zdeněk Šindlauer
Slezte z toho mostu Donalde, vidím vás!
Řekl pod mostem někdo neviditelný a já s otevřenou tlamou nechápavě vzhédl vzhůru. Jako kdyby nějací Donaldové zcela samozřejmě hopkali po mostech.
Zdeněk Šindlauer
„Ó veliké čuňasky, váš čas nadešel“, pravil veliký Manitou
Akorát to teda mohl říct trošku dřív, než když jsem daleko od domova věrným čuňaskám osmačtyřicítkám na patnáct kilometrů svěřil moje nožstvo.
Zdeněk Šindlauer
„Jéžišmarjá! V poledne – a už všichni vožralí!“
pokřižovala se babička čekající na zastávce, když u ní zastavil autobus, otevřenými dveřmi šofér zvolal „Paní, my jsme vlak!“ a poněkud pomačkaný ajznboňák na první sedačce zamňoukal „a jedeme do Lovosic, madam!“
Zdeněk Šindlauer
Zpěvník je proradná mrška
jež stárnoucímu zpěvákovi bez kapky soucitu připomene nejen jím zapomenuté texty a akordy, ale i jeho bezstarostné a bezelstné mládí, dělající si prču i z vážných věcí.
Zdeněk Šindlauer
Odkud: Česká Lípa Střelnice. Kam: Nejkrásnější nádraží
napsal jsem do internetového vyhledávače, a ten jouda mi obratem odepsal: „takové místo neznáme.“ Vida, jouda neví, kde je nejkrásnější nádraží, zato užívat pluralis majestatis - na to je kadet.
Zdeněk Šindlauer
Když se vyhlídky lidstva zdají poněkud mlhavé
vždycky se najde aspoň jeden plašan, jenž se povznese, z protivné mlhoviny vysune mozkovnu a k zastrašenému lidstvu takto dí: přátelé, nikoli mlha přede mnou, mlha za mnou, nýbrž mlha pode mnou!
Zdeněk Šindlauer
Zpráva o tom, že je svět ještě ou kej
Správný svět musí oplývat lavičkami, křížky a kolejemi, to mi nikdo nevymluví. Čas od času to musím zkontrolovat. Většinou k tomu stačí dobré boty, aspoň trochu inteligentní mapa a chleba se šunkou.
Zdeněk Šindlauer
Ušetřil jsem milión eur
obešel město kolkolem po hradbách, vyšlapal 350 schodů a navíc na nich vlastnoplicně rozdýchal malý infarkt. A to vše za jediné odpoledne – no nejsem já borec?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 545
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1387x