Dveře jsou, když …

… když hledáte kliku, najdete držadlo, taháte na blbou stranu, a okolní občané z vás mají prču. Nevím, kolikrát denně musím otevřít nějaké dveře, ale vím, že minimálně jednou denně u toho vypadám jako trubka.

Naši předkové ty dveře dělali nějak lépe. Klika báječně padla do dlaně, dveře se vrzavě obřadně otevíraly a zavíraly, a příchozí vejda veden jakýmsi vrozeným dveřním instiktem nepřemýšlel, zda otevírat  „ku“ nebo „od“ a zpravidla se hned napoprvé trefil.   

S tak prostinkou mentální výbavou ale už na dnešní moderní dveře nevystačíme. Ostatně i naprostý pitomec má dnes zákonem zaručené právo nevypadat při otevírání dveří jako trubka. Proto bývají moderní dveře vybaveny jednoduchými návody typu SEM – TAM, TÁHNOUT – TLAČIT, nebo K SOBĚ – OD SEBE, a pro případ, že by se k moderním dveřím dostavil analfabet nebo příliš přemýšlivý inteligent, bývají dveře opatřeny všelijakými šipkami do všech světových stran, nebo rozličnými piktogramy. Dokonce umíme dveře udělat tak moderní, že jsou k nerozeznání od zbytku stěny či budovy a musí tudíž býti opatřeny návodem ZDE JSOU DVEŘE, nebo decentněji VCHOD.

Všechno marné. Nevím, jak analfabet, naprostý pitomec, nebo příliš přemýšlivý inteligent, ale já, systematicky vyčerpav všechny možnosti metody pokus - omyl, alespoň u jedněch moderních dveří denně vypadám jako trubka pořád.

Možná by nebylo od věci, když už dnes máme normy a předpisy na kdejaký pšouk, vydat taky nějaký úřední návod na otevírání všelijakých těch různě moderních dveří. Před lety něco podobného stvořily České dráhy. V asi dvacetistránkovém bulletinu byly vyobrazeny a popsány všechny druhy dveří na všech poválečných osobních vagónech. Tudíž cestující, jedoucí například z Prahy do České Třebové, mohl už někde za Běchovicemi začít študovat, jak nad dveřmi zvítězit; při zastavení v Kolíně provedl generálku bez výstupu a v Pardubicích při generálce s výstupem už na peronu zazářil jako zkušený mazák. Akorát během jeho chvilky slávy fíra centrálně zavřel dveře po celém vlaku a do Třebové tudíž pokračovala taška bez cestujícího.

No nic, stejně jsem v ní měl jenom propisku, šnuptychl a jednoho lahváče. Koneckonců na Českou Třebovou jede vlak coby čtvrthodinku. Ale toho lahváče byla škoda ...

Alespoň mě napadá první ustanovení do toho předpisu na otevírání dveří: Dveře buďtež otevíratelné tak, aby příchozí vejda nezapomněl na lahváče.

(Zdroj obrázku v perexu: http://www.ceskestavby.cz/clanky/jak-opravit-provesene-a-zborcene-dvere-20596.html)