Dvě dámy naráz se o mne málem popraly!
Po pravdě řečeno, počínání oněch dvou zájemkyň možno si vyložit vícerými způsoby. Třeba jsem vysloveně jejich typ. Možná jsem je oslnil šedobílou prořídlou a rajcovně opižlanou hřívou. Třeba větší zoufalec momentálně nebyl nablízku, Anebo prostě jenom opětovaly to, co jsem činil já sám, totiž že jsem na ně přes hladinu rybníka bezuzdně čuměl.
Tahle krasavice podle všeho po celý život dodržovala nějakou šikovnou dietu. Jak takovéhle typy bývají, zdá se mi tak nějak přímočará a řízná, jako by chtěla krajinu vůkol své sukně urovnávat a určovat, co kde bude.
Ta druhá se s dietami, stejně jako já, nikdy moc nepárala a proto je mi sympatická svým klidem, s nímž pluje životem smířena s tím, jak to kolem ní zařídili matka příroda a páni rybníkáři.
Jednu chvíli se pokouším zmizet v pobřežním rákosí, aby ta tenčí svůdnice nespatřila moje skromné jeansy a nenabyla pocitu, že to se mnou žádná velká partie nebude, když nakupuju u Nguyena. A to ještě netuší, že tamtéž coby VIP-kunčoft mám sedmdesátigramové balení kafe za 9,90.
S tou druhou po sobě házíme očkem bez zábran, to jest bez rákosí a bez příkras. Jestlipak se jí moje kyprá osobnost v tajuplné hladině zrcadlí podobně, jako její kypré svahy mně?
Jo když je někdo štíhlý jako proutek, to se mu to panečku schovává za stromy! Holka, stejně tě vidím!
Zatímco ta štíhlá mne, nesmělého, zpoza háječku skotačivě láká k hříčkám, ta co je při těle, je v klidu a pohodě, a nějakým rákosím se vůbec nezabývá.
Když se podívám víc zblízka, zřím i nemovitosti v obou královstvích. V tom prvním bych s věnem obdržel vesničku s nádražíčkem a kostelíčkem.
V tom druhém k věnu slibují půlku statku, patnáct měřic polností a dvoje povlečení.
Tak vida, jak může být jedno ošumtělé individuum u rybníka zajímavé pro dvě hory, tedy pro dvě dámy! Počkat, co když to nejsou hory, ale - kopce? Jak že se jmenují? Ronov a Vlhošť. Propáníčka – ten Ronov je tedy mužskej, ale Vlhošť je „ta“ nebo „ten“?
Pravidla českého pravopisu nejspíš dělal nějaký flink, poněvadž tak obrovská hora jako Vlhošť tam prostě není. Tak si musím poradit sám. Vzory podstatných jmen pro mužský rod jsou: pán, hrad, muž, stroj, jacísi předsedové a soudcové ... ale k čemu patří Vlhošť? Už to mám - Mlhoš! A to byl chlap! Tudíž jestliže Mlhošu, Mlhošu (nebo Mlhošťu, Mlhošťu) – tak jedině Vlhošťu! Nebo snad ne?
Inu přátelé, není to nakonec jedno? Ať hory, ať kopce, neřkuli pahorkatinstvo – na všechno se to přece kouká, a to i přes rybníky, hezky a rádo! Viď, Mojmíru!
Ej, Ronovu, Vlhošťu - fšecky fotky sú mé.
Zdeněk Šindlauer
Může náčelník Veliký Nanuk klepat kosu?
Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Zdeněk Šindlauer
Kterak cestičko k domovu se vineš?
Inu, panu básníku Raisovi to bylo nanejvýš jasné: „cestička k domovu známě se vine“ a „vždycky bych si na ní zpíval.“ Jenže známě se vinoucích cestiček znám plno a popěvkům jsem se na nich taky občas oddával.
Zdeněk Šindlauer
Revoluce v dějinách lidstva: nalezen guláš starý 800 miliónů let
Jsem pyšný na to, že před desítkami miliónů lety můj praprapra ... pradědeček vynalezl slezení ze stromu pátraje, zda potrava rostoucí a běhající po zemi je chuťově a kaloricky bohatší než lišejník a hmyzáci na stromě.
Zdeněk Šindlauer
To je od vás, Hujere, ten Schengen?
No, Hujer, vy jste fakt ten poslední, kdo nám tady chyběl! Už tak germáni mají slušný hokej v tom, jestli se tohle pohraniční nádražíčko u Mosely jmenuje Perl, nebo Perl (Mosel) – a teď ještě vy do toho s tím Schengenem!
Zdeněk Šindlauer
Je to ještě železnice, nebo už betonice?
Až jednou lidstvo nebude sto uhňácat beton, poněvadž mu dojdou cyment, šutrák i voda, myslíte, milí zelení, že to bude znamenat konec stavby dálnic a jejich přivaděčů? Ne, ne. Skončí stavby železnic!
Zdeněk Šindlauer
Soutěž o nejkrásnější údraží
Tak to máme nádraží, před ním přednádraží, vedle něho přínádraží, za ním zanádraží a hospoda naproti němu je U nádraží. A tam, kde nádraží končí, jsem vynalezl údraží.
Zdeněk Šindlauer
Na stará kolena jsem se zamiloval do třicítek
Když jsem je prvně spatřil, o zamilovanosti ještě nemohlo být slova. Naopak, chlapsky na rovinu přiznávám, že jsem zprvu nadával jako zpustlý námořník, který uprostřed oceánu propil výplatu půl roku předem.
Zdeněk Šindlauer
Dokud můžeme házet veksle, je to ou kej
Co já se v životě naházel vekslí! Ostatně je známo, že muž, jenž delší dobu nemůže hodit veksli, propadá trudomyslnosti. A co hůře, vekslí k házení je pořád míň a míň. Co když jednou nepůjde hodit vůbec žádná veksle?
Zdeněk Šindlauer
Dobrý muži, nevíte prosím, kam teče tahle řeka?
vznosně se mne otázal vožungr, který po náročné noční akci v místní rybářské baště právě v mozkovně systematicky restartoval základní informace o okolním světě.
Zdeněk Šindlauer
Až zase půjdete do Prčic, tak se mnou nepočítejte
Jasně, je ta Prčice a ne ty Prčice. Ale zkuste si sami říct spisovně: „běž do Prčice!“. Oč libozvučněji přeci zní nespisovné „běž do Prčic!“, že?
Zdeněk Šindlauer
Pohádky o elektroautíčkách
Lidičkové, neznáte prosím nějaké pohádky o elektroautíčkách? Tak kouzelné, jako o mašinkách a železničářích kdysi napsal pan Nauman a nakreslil pan Lhoták?
Zdeněk Šindlauer
Nechcete někdo 34 kilo kysličníku uhličitého ?
Já ho prosím ušetřil tím, že jsem u německých automatů na jízdenky třikrát prokázal efektivnost mých dlouholetých študií, bez jediné chybičky zvládl nákup tří 9-Euro-Ticketů, a ty jsem projezdil vlaky až do mrtě.
Zdeněk Šindlauer
Slezte z toho mostu Donalde, vidím vás!
Řekl pod mostem někdo neviditelný a já s otevřenou tlamou nechápavě vzhédl vzhůru. Jako kdyby nějací Donaldové zcela samozřejmě hopkali po mostech.
Zdeněk Šindlauer
„Ó veliké čuňasky, váš čas nadešel“, pravil veliký Manitou
Akorát to teda mohl říct trošku dřív, než když jsem daleko od domova věrným čuňaskám osmačtyřicítkám na patnáct kilometrů svěřil moje nožstvo.
Zdeněk Šindlauer
„Jéžišmarjá! V poledne – a už všichni vožralí!“
pokřižovala se babička čekající na zastávce, když u ní zastavil autobus, otevřenými dveřmi šofér zvolal „Paní, my jsme vlak!“ a poněkud pomačkaný ajznboňák na první sedačce zamňoukal „a jedeme do Lovosic, madam!“
Zdeněk Šindlauer
Zpěvník je proradná mrška
jež stárnoucímu zpěvákovi bez kapky soucitu připomene nejen jím zapomenuté texty a akordy, ale i jeho bezstarostné a bezelstné mládí, dělající si prču i z vážných věcí.
Zdeněk Šindlauer
Odkud: Česká Lípa Střelnice. Kam: Nejkrásnější nádraží
napsal jsem do internetového vyhledávače, a ten jouda mi obratem odepsal: „takové místo neznáme.“ Vida, jouda neví, kde je nejkrásnější nádraží, zato užívat pluralis majestatis - na to je kadet.
Zdeněk Šindlauer
Když se vyhlídky lidstva zdají poněkud mlhavé
vždycky se najde aspoň jeden plašan, jenž se povznese, z protivné mlhoviny vysune mozkovnu a k zastrašenému lidstvu takto dí: přátelé, nikoli mlha přede mnou, mlha za mnou, nýbrž mlha pode mnou!
Zdeněk Šindlauer
Zpráva o tom, že je svět ještě ou kej
Správný svět musí oplývat lavičkami, křížky a kolejemi, to mi nikdo nevymluví. Čas od času to musím zkontrolovat. Většinou k tomu stačí dobré boty, aspoň trochu inteligentní mapa a chleba se šunkou.
Zdeněk Šindlauer
Ušetřil jsem milión eur
obešel město kolkolem po hradbách, vyšlapal 350 schodů a navíc na nich vlastnoplicně rozdýchal malý infarkt. A to vše za jediné odpoledne – no nejsem já borec?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 545
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1387x