Zpráva z dobrých časů, kde se ještě mohlo chodit pěšky a jezdit vlakem
Platí, neplatí, musím a nesmím, prostě jsem šel a viděl.
Je to radost vésti dráhu obcí, jejíž obyvatelstvo je natolik vzdělané, že se nebojí pohledu na vlak, načež netřeba železnici izolovat pět metrů vysokou železobetonovou stěnou.
Zavilý kapitalista před sto lety bezohledně postavil továrnu daleko za městem a jeho sprostě vykořisťovaným dělníkům nezbylo, než přímo v ulici u továrny úpět v dělnických bytech doplněných kolnami a přístřešky pro domácí zvířata. Navíc tady komouši ve volbách s železnou pravidelností a s jistotou končili vždy poslední.
Železné pražce od Kruppa z roku 1933 i dnes ve štěrkovém loži drží takovou fazónu, že v polích za městem mohou zdejší lokálkové vlaky jezdit rychlostmi, které by záviděla lecjaká celostátní hlavní dráha.
Kdyby to nějaký nepozorný motorista nedal a i přes několikerou varovnou inštrukci se na přejezdu dokázal trefit vlaku do cesty, nedaleko je pro sichr zřízen preventivní křížek.
Kostel musí být vždy na kopečku, aby od něj byl pokud možno líbezný rozhled.
A do pořádné fabriky musí být pořádný vodní kanál, to mi nikdo nevymluví. Kde jinde by kluci měli metat žabičky? I když ... vědí dnešní kluci, co to je?
Ještě jednou podle předpisu: kostel má být na kopečku, aby měl velebný pán nad svými ovečkami pohodlný dozor.
Zato takhle dopadne kostel, pokud zakladatelská obecní rada neprojevila příliš filipa a zakladatelskou formuli „tady hodíme sicnu“ odhlasovala na ne zrovna nejlíbeznějším pozemku v okolí.
Žili byli na nádraží dva výhybkáři. Jednomu ke štěstí stačil pár jednoduchých výhybek, kdežto ten druhý musel mít extrabuřty a několikrát denně se pak lopotil s dvojitou výhybkou od vlečky.
Na jakékoli řece je krásné, že vždycky odněkud někam teče a při troše zeměpisných znalostí mohu velkoryse konstatovat: když tady na břehu plivnu do vody, donese to voda až pod Pratersbrücke. Nebo do Dunaújvárose. Nebo třeba až do delty kousek za Tudor Vladimirescu. Prostě, jak psáno je ve Švejkovi: čésky Fluss – tópry Fluss.
Vladimirescu nebo Posraldescu – obojí je poněkud daleko a dnes už tam nejspíš nedojdu, nicméně kousek po břehu snad štrádovat mohu, ne? A teroristi kolisti, túdle – neuhnu ani o píď!
Kdyby v Alpách najednou chtěl roztát všechen sníh, tak my máme hráze, heč!
Hádanka pro přemýšlivé všetečky: co je na obrázku? a) domov důchodců, b) jezeďácké bytovky, c) nemovitosti členů místního rybářského svazu.
Tam za vodou v rákosí ti najevo dám ... že už mně haksny poněkud bolejí a že být tu někde hospoda, dal bych hospodskému vydělat.
Hurá, konečně jede vlak. No jo, ale sto čtyřicet ... aha, tak to už mi před čumák asi nedobrzdí. Tak holt pojedu až tím dalším.
Trocha bilancování: dvaadvacet kilásků po svých, deset vlakem, nula autobusem.
A jako obvykle: fšecky obrázky jsou moje.
Zdeněk Šindlauer
Může náčelník Veliký Nanuk klepat kosu?
Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Zdeněk Šindlauer
Kterak cestičko k domovu se vineš?
Inu, panu básníku Raisovi to bylo nanejvýš jasné: „cestička k domovu známě se vine“ a „vždycky bych si na ní zpíval.“ Jenže známě se vinoucích cestiček znám plno a popěvkům jsem se na nich taky občas oddával.
Zdeněk Šindlauer
Revoluce v dějinách lidstva: nalezen guláš starý 800 miliónů let
Jsem pyšný na to, že před desítkami miliónů lety můj praprapra ... pradědeček vynalezl slezení ze stromu pátraje, zda potrava rostoucí a běhající po zemi je chuťově a kaloricky bohatší než lišejník a hmyzáci na stromě.
Zdeněk Šindlauer
To je od vás, Hujere, ten Schengen?
No, Hujer, vy jste fakt ten poslední, kdo nám tady chyběl! Už tak germáni mají slušný hokej v tom, jestli se tohle pohraniční nádražíčko u Mosely jmenuje Perl, nebo Perl (Mosel) – a teď ještě vy do toho s tím Schengenem!
Zdeněk Šindlauer
Je to ještě železnice, nebo už betonice?
Až jednou lidstvo nebude sto uhňácat beton, poněvadž mu dojdou cyment, šutrák i voda, myslíte, milí zelení, že to bude znamenat konec stavby dálnic a jejich přivaděčů? Ne, ne. Skončí stavby železnic!
Zdeněk Šindlauer
Soutěž o nejkrásnější údraží
Tak to máme nádraží, před ním přednádraží, vedle něho přínádraží, za ním zanádraží a hospoda naproti němu je U nádraží. A tam, kde nádraží končí, jsem vynalezl údraží.
Zdeněk Šindlauer
Na stará kolena jsem se zamiloval do třicítek
Když jsem je prvně spatřil, o zamilovanosti ještě nemohlo být slova. Naopak, chlapsky na rovinu přiznávám, že jsem zprvu nadával jako zpustlý námořník, který uprostřed oceánu propil výplatu půl roku předem.
Zdeněk Šindlauer
Dokud můžeme házet veksle, je to ou kej
Co já se v životě naházel vekslí! Ostatně je známo, že muž, jenž delší dobu nemůže hodit veksli, propadá trudomyslnosti. A co hůře, vekslí k házení je pořád míň a míň. Co když jednou nepůjde hodit vůbec žádná veksle?
Zdeněk Šindlauer
Dobrý muži, nevíte prosím, kam teče tahle řeka?
vznosně se mne otázal vožungr, který po náročné noční akci v místní rybářské baště právě v mozkovně systematicky restartoval základní informace o okolním světě.
Zdeněk Šindlauer
Až zase půjdete do Prčic, tak se mnou nepočítejte
Jasně, je ta Prčice a ne ty Prčice. Ale zkuste si sami říct spisovně: „běž do Prčice!“. Oč libozvučněji přeci zní nespisovné „běž do Prčic!“, že?
Zdeněk Šindlauer
Pohádky o elektroautíčkách
Lidičkové, neznáte prosím nějaké pohádky o elektroautíčkách? Tak kouzelné, jako o mašinkách a železničářích kdysi napsal pan Nauman a nakreslil pan Lhoták?
Zdeněk Šindlauer
Nechcete někdo 34 kilo kysličníku uhličitého ?
Já ho prosím ušetřil tím, že jsem u německých automatů na jízdenky třikrát prokázal efektivnost mých dlouholetých študií, bez jediné chybičky zvládl nákup tří 9-Euro-Ticketů, a ty jsem projezdil vlaky až do mrtě.
Zdeněk Šindlauer
Slezte z toho mostu Donalde, vidím vás!
Řekl pod mostem někdo neviditelný a já s otevřenou tlamou nechápavě vzhédl vzhůru. Jako kdyby nějací Donaldové zcela samozřejmě hopkali po mostech.
Zdeněk Šindlauer
„Ó veliké čuňasky, váš čas nadešel“, pravil veliký Manitou
Akorát to teda mohl říct trošku dřív, než když jsem daleko od domova věrným čuňaskám osmačtyřicítkám na patnáct kilometrů svěřil moje nožstvo.
Zdeněk Šindlauer
„Jéžišmarjá! V poledne – a už všichni vožralí!“
pokřižovala se babička čekající na zastávce, když u ní zastavil autobus, otevřenými dveřmi šofér zvolal „Paní, my jsme vlak!“ a poněkud pomačkaný ajznboňák na první sedačce zamňoukal „a jedeme do Lovosic, madam!“
Zdeněk Šindlauer
Zpěvník je proradná mrška
jež stárnoucímu zpěvákovi bez kapky soucitu připomene nejen jím zapomenuté texty a akordy, ale i jeho bezstarostné a bezelstné mládí, dělající si prču i z vážných věcí.
Zdeněk Šindlauer
Odkud: Česká Lípa Střelnice. Kam: Nejkrásnější nádraží
napsal jsem do internetového vyhledávače, a ten jouda mi obratem odepsal: „takové místo neznáme.“ Vida, jouda neví, kde je nejkrásnější nádraží, zato užívat pluralis majestatis - na to je kadet.
Zdeněk Šindlauer
Když se vyhlídky lidstva zdají poněkud mlhavé
vždycky se najde aspoň jeden plašan, jenž se povznese, z protivné mlhoviny vysune mozkovnu a k zastrašenému lidstvu takto dí: přátelé, nikoli mlha přede mnou, mlha za mnou, nýbrž mlha pode mnou!
Zdeněk Šindlauer
Zpráva o tom, že je svět ještě ou kej
Správný svět musí oplývat lavičkami, křížky a kolejemi, to mi nikdo nevymluví. Čas od času to musím zkontrolovat. Většinou k tomu stačí dobré boty, aspoň trochu inteligentní mapa a chleba se šunkou.
Zdeněk Šindlauer
Ušetřil jsem milión eur
obešel město kolkolem po hradbách, vyšlapal 350 schodů a navíc na nich vlastnoplicně rozdýchal malý infarkt. A to vše za jediné odpoledne – no nejsem já borec?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 545
- Celková karma 18,58
- Průměrná čtenost 1387x