Co vložíme do schránky na kostelní věži?
Obvykle schránka obsahuje dobově aktuální výtisk místních novin, pamětní zápis z městské rady, špajskartu z hostince u radnice, jednu akcii městského pívováru a přípis pana faráře doplněný svatým obrázkem s vyšisovanými barvami. Někdy se najdou i finance opatřené výslovným poznamenáním, že je pro tento bohulibý účel laskavě věnoval vážený pan lékárník. Jindy jsou tam aspoň drobné mince, co tam na poslední chvíli dali dělníci ze stavby včetně papírku s operativně načmáraným poznamenáním, že starosta je pěknej držgrešle, lékárník obecní bejk, pekař má chleba o 5 haléřů dražší než konkurence v sousední obci, polír je zloděj zlodějská, a vůbec, aby nebyla vostuda a aspoň něco významného v té makovici bylo.
Inu, vážení předkové nebývali vždy jen ctihodnými pány a noblesními dámami, ale kolikrát i pěknými čísly.
Pravý cirkus moderní doby prý však nastává, když se právě úřadující městská rada dohaduje, jaké že poselství budoucím generacím do věžní schránky vloží ona. To by jeden neřekl, jak závažné problémy musí být řešeny. Tak například:
* aktuální výtisk místních novin musí být obsahově vyvážený s ohledem na aktuální zastoupení politických stran a hnutí v orgánech města, a nesmí v něm být kritika městské rady;
* počítačově kosmetické zkrášlení památeční fotografie paní starostky je příliš nákladné, proto se použije její maturitní fotka. Tato opovážlivost zbytek radniční reprezentace rozpálí do běla, načež v definitivní podobě skupinové maturitní fotografie zastupitelstvo vykazuje průměrný věk mírně nad hranicí plnoletosti, s výjimkou neretušovatelného radničního koryfeje starého Vopičky, který sice maturitu nemá, ale od roku 1974 na radnici postupně zastupoval všechny politické subjekty s výjimkou Strany přátel piva, kam nebyl přijat pro ustavičnou opilost;
* stará schránka nevyhovuje bezpečnostním a požárním předpisům, proto musí být opatřena schránka nová. Ta ale bude nejdříve tak za osm let – jakmile budou zveřejněny odsouhlasené výsledky připomínkového řízení ke zpávě nezávislého auditora vzešlého ze soutěže o vypsání veřejné zakázky na prověření výběru členů komise pro posouzení právního stanoviska k nálezu kontrolního orgánu nadřízeného správního celku ohledně rozhodnutí o návrhu doporučení zohledňujícího výsledky posouzení dopadu porušení schválení usnesení ve věci zjištění překročení čerpání přidělených finančních prostředků pro realizaci smlouvy o dílo v souladu s obecně závaznými předpisy ve znění platném ke dni vyhlášení výsledků vysoutěžené zakázky na zpracování designové studie výtvarného návrhu věžní pamětní schrány s odklopným víkem a přídavným držadlem.
* znění vysvětlivky, která bude přiložena k účtence z místního supermarketu, aby budoucím generacím bylo zřejmé, co bylo EET. Původní text zpracovaný městským kronikářem musel být pro nadměrný výskyt vulgarit a karikatur pana premiéra zamítnut a následně byl tajně archivován pro případnou kompromitaci;
Je zřejmé, že vyplnit „makovici“ věrohodným svědectvím naší doby, jímž budou budoucí generace obšťastněny, není nic lehkého. Dost často prý skutečně na poslední chvíli čest obce zachraňují až dělníci, co schránku vynesou nahoru k věžní špici, kam se nevyškrábe ani paní starostka, obávající se účinků holubího trusu na její kostým, ani pan místostarosta, jehož společenskými rauty vycepované tělo by střecha neunesla.
A tak, navzdory předchozímu přísnému a vyváženému výběru, do schránky ti dobří kluci ve finále nahoře dají obvyklých pár mincí, účtenku bez EET z restaurace na růžku, jeden výtisk místního zpravodaje s fotkou paní starostky ozdobené fajfkou, brejličkami a parádním knírem, a papír s rukopisnými poznámkami, že baba tajemnice má od sponzora kulturního festivalu kabelku za sto litrů a na úřadu jezdí dolů po zábradlí, místostarosta je obecní bejk, pekař nakupuje chleba v lídlu, stavbyvedoucí okrádá lidi o peníze, a vůbec, aby nebyla vostuda a aspoň něco významného v té makovici bylo.
Když jsem se onoho kamaráda ptal, jaké tedy poselství o naší velkolepé době by budoucím generacím do schránky vložil on jako skutečný znalec, chvíli přemýšlel a pak mi ukázal fotografii řka: „tomuhle o naší době musí rozumnět úplně každej. Ale řeknu ti, vodvázanej z toho teda zrovna nejsem.“
Po pravdě řečeno, já vodvázanej nejsem taky, ale oceňuji, že za nejnižší možné náklady to má maximální možnou informační hodnotu.
Kamaráde, což kdybychom do "makovice" šoupli lógr od ranního nedělního kafe? Aby budoucí generace viděly, že po nás aspoň něco zbylo. Ostatně z lógru se prý vyčíst všechno.
Zdeněk Šindlauer
Může náčelník Veliký Nanuk klepat kosu?
Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Zdeněk Šindlauer
Kterak cestičko k domovu se vineš?
Inu, panu básníku Raisovi to bylo nanejvýš jasné: „cestička k domovu známě se vine“ a „vždycky bych si na ní zpíval.“ Jenže známě se vinoucích cestiček znám plno a popěvkům jsem se na nich taky občas oddával.
Zdeněk Šindlauer
Revoluce v dějinách lidstva: nalezen guláš starý 800 miliónů let
Jsem pyšný na to, že před desítkami miliónů lety můj praprapra ... pradědeček vynalezl slezení ze stromu pátraje, zda potrava rostoucí a běhající po zemi je chuťově a kaloricky bohatší než lišejník a hmyzáci na stromě.
Zdeněk Šindlauer
To je od vás, Hujere, ten Schengen?
No, Hujer, vy jste fakt ten poslední, kdo nám tady chyběl! Už tak germáni mají slušný hokej v tom, jestli se tohle pohraniční nádražíčko u Mosely jmenuje Perl, nebo Perl (Mosel) – a teď ještě vy do toho s tím Schengenem!
Zdeněk Šindlauer
Je to ještě železnice, nebo už betonice?
Až jednou lidstvo nebude sto uhňácat beton, poněvadž mu dojdou cyment, šutrák i voda, myslíte, milí zelení, že to bude znamenat konec stavby dálnic a jejich přivaděčů? Ne, ne. Skončí stavby železnic!
Zdeněk Šindlauer
Soutěž o nejkrásnější údraží
Tak to máme nádraží, před ním přednádraží, vedle něho přínádraží, za ním zanádraží a hospoda naproti němu je U nádraží. A tam, kde nádraží končí, jsem vynalezl údraží.
Zdeněk Šindlauer
Na stará kolena jsem se zamiloval do třicítek
Když jsem je prvně spatřil, o zamilovanosti ještě nemohlo být slova. Naopak, chlapsky na rovinu přiznávám, že jsem zprvu nadával jako zpustlý námořník, který uprostřed oceánu propil výplatu půl roku předem.
Zdeněk Šindlauer
Dokud můžeme házet veksle, je to ou kej
Co já se v životě naházel vekslí! Ostatně je známo, že muž, jenž delší dobu nemůže hodit veksli, propadá trudomyslnosti. A co hůře, vekslí k házení je pořád míň a míň. Co když jednou nepůjde hodit vůbec žádná veksle?
Zdeněk Šindlauer
Dobrý muži, nevíte prosím, kam teče tahle řeka?
vznosně se mne otázal vožungr, který po náročné noční akci v místní rybářské baště právě v mozkovně systematicky restartoval základní informace o okolním světě.
Zdeněk Šindlauer
Až zase půjdete do Prčic, tak se mnou nepočítejte
Jasně, je ta Prčice a ne ty Prčice. Ale zkuste si sami říct spisovně: „běž do Prčice!“. Oč libozvučněji přeci zní nespisovné „běž do Prčic!“, že?
Zdeněk Šindlauer
Pohádky o elektroautíčkách
Lidičkové, neznáte prosím nějaké pohádky o elektroautíčkách? Tak kouzelné, jako o mašinkách a železničářích kdysi napsal pan Nauman a nakreslil pan Lhoták?
Zdeněk Šindlauer
Nechcete někdo 34 kilo kysličníku uhličitého ?
Já ho prosím ušetřil tím, že jsem u německých automatů na jízdenky třikrát prokázal efektivnost mých dlouholetých študií, bez jediné chybičky zvládl nákup tří 9-Euro-Ticketů, a ty jsem projezdil vlaky až do mrtě.
Zdeněk Šindlauer
Slezte z toho mostu Donalde, vidím vás!
Řekl pod mostem někdo neviditelný a já s otevřenou tlamou nechápavě vzhédl vzhůru. Jako kdyby nějací Donaldové zcela samozřejmě hopkali po mostech.
Zdeněk Šindlauer
„Ó veliké čuňasky, váš čas nadešel“, pravil veliký Manitou
Akorát to teda mohl říct trošku dřív, než když jsem daleko od domova věrným čuňaskám osmačtyřicítkám na patnáct kilometrů svěřil moje nožstvo.
Zdeněk Šindlauer
„Jéžišmarjá! V poledne – a už všichni vožralí!“
pokřižovala se babička čekající na zastávce, když u ní zastavil autobus, otevřenými dveřmi šofér zvolal „Paní, my jsme vlak!“ a poněkud pomačkaný ajznboňák na první sedačce zamňoukal „a jedeme do Lovosic, madam!“
Zdeněk Šindlauer
Zpěvník je proradná mrška
jež stárnoucímu zpěvákovi bez kapky soucitu připomene nejen jím zapomenuté texty a akordy, ale i jeho bezstarostné a bezelstné mládí, dělající si prču i z vážných věcí.
Zdeněk Šindlauer
Odkud: Česká Lípa Střelnice. Kam: Nejkrásnější nádraží
napsal jsem do internetového vyhledávače, a ten jouda mi obratem odepsal: „takové místo neznáme.“ Vida, jouda neví, kde je nejkrásnější nádraží, zato užívat pluralis majestatis - na to je kadet.
Zdeněk Šindlauer
Když se vyhlídky lidstva zdají poněkud mlhavé
vždycky se najde aspoň jeden plašan, jenž se povznese, z protivné mlhoviny vysune mozkovnu a k zastrašenému lidstvu takto dí: přátelé, nikoli mlha přede mnou, mlha za mnou, nýbrž mlha pode mnou!
Zdeněk Šindlauer
Zpráva o tom, že je svět ještě ou kej
Správný svět musí oplývat lavičkami, křížky a kolejemi, to mi nikdo nevymluví. Čas od času to musím zkontrolovat. Většinou k tomu stačí dobré boty, aspoň trochu inteligentní mapa a chleba se šunkou.
Zdeněk Šindlauer
Ušetřil jsem milión eur
obešel město kolkolem po hradbách, vyšlapal 350 schodů a navíc na nich vlastnoplicně rozdýchal malý infarkt. A to vše za jediné odpoledne – no nejsem já borec?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 545
- Celková karma 18,58
- Průměrná čtenost 1387x