Na sovětské reprezentanty už nemáme
Když náš volejbalový útok v dorosteneckém okresním přeboru neměl zrovna světové parametry, hulákal trenér z lavičky rozlícen: „Tohle byl výskok, ty lemro? Sovětští reprezentanti mají dosah 340 cm! Tohle by zablokovaly i starší žákyně!“
Což od něj nebylo fér, poněvadž od starších žákyň bychom tehdy čekali mnohem fajnovější věci, než blokování volejbalových smečí.
A propó, každý volejbalista potvrdí, že sebelepší útok je houby platný, když efektní smeč na druhé straně sítě ta největší lemra vybere jenom proto, že se mimoděk poflakovala v pravý čas na pravém místě a náhodou měla ruce před tělem. Mnohem účinnější bývá moment překvapení. To znamená, že do poslední chvíle ani jeden mančaft netuší, jak a kudy bude útok proveden.
Všeobecný zmatek odstartuje lemra č. 1, jejíž podání letí úplně jinam než ona sama zamýšlela a ostatní lemry očekávaly. Tím je zaskočena lemra č. 2 na druhé straně sítě, jíž v poslední chvíli dojde, že podání nesměřuje na ni, ale na lemru č. 3 vedle. I zvolá lemra č. 2 na lemru č. 3 „máš!“ Lemra č. 3 v domnění, že lemra č. 2 volá „mám!“, drbe se v rozkroku, a jakmile jí dojde že podání lemry č. 1 letí přes síť, uvědomí si, že lemra č. 2 nevolala „mám!“ nýbrž „máš!“ a oboří se na ní slovy (to se nedá napsat slušně). Naštěstí s nasazením zdraví příjem dá lemra č. 4, k níž se mezitím podání lemry č. 1 neplánovaně stočilo, přičemž lemra č. 3 nedopatřením přišlápne nohu lemře č. 5 a vyzuje jí pravou botu. Příjem lemry č. 4 ovšem neletí k síti na lemru č. 6, jak bylo původně všeobecně očekáváno, nýbrý letí za zadní lajnu, kde momentálně žádná lemra není. Lemra č. 6 od sítě usoudí, že tak daleko, aby zpracovala příjem lemry č. 4, nepoběží, proto vyburcuje lemru č. 3, aby se nebavila s lemrou č. 2 a aby doběhla za lajnu vybrat příjem lemry č. 4., což křikem „dva!“ provázejí lemry č. 4 a 7. Lemra č. 3, otočena záhy k síti, bagrem uvrhne přihrávku do míst, kde ji smečařské lemry č. 2 a 7 absolutně nečekají, načež společně s lemrou č. 4 vojalí „tři!“ na lemru č. 6, která se fláká uprostřed hřiště, aby to nějak dala přes síť. Lemra č. 6 ovšem zapomněla, že už je „tři!“, udivena oponuje, že je teprve „dva!“ a flákání nepřeruší. Když jí dojde, že lemry č. 4, 7 a 2 řvou, že není „dva!“ ale „tři!“, zjistí, že přihrávka padá přímo na lemru č. 5, a zvolá na ni „přes!“ Lemra č. 5, zaměstnána nazouváním boty, nemá nejmenšího ponětí, oč jde a instiktivně ruce vymrští nad hlavu, aby si ji chránila. Přitom dá nechtěně facku vedle se flákající lemře č. 4, které díky tomu docvakne, že se lemry č. 2 a 7 mylně domnívají, že za dezorientovanou lemru č. 5 zaskočí lemra č. 3, která ovšem nemůže hrát „tři!“ poněvadž už hrála „dva!“. Když to dojde lemře č. 7, přiskočí k lemře č. 5 a v poslední možné chvíli odbije míč někam nazdařbůh přes síť, přičemž se převalí přes lemru č. 6, která, když viděla, že se ostatní lemry flákají, vyběhla pomoci lemře č. 5 a musela se přitom přikrčit před lemrou č. 3, která ztratila rovnováhu, když uklouznula během návratu z po za lajny.
Na druhé straně sítě k překvapení všech míč nazdařbůh volně dopadá na zem uprostřed hřiště, protože lemry č. 8, 9 doufají, že útok vybere lemra č. 11, zatímco lemra č, 10 křičí na sudího „čtyři!“ v přesvědčení že útoku předcházela nikoli tři, ale čtyři odbití. Lemra č. 12 přestane tleskat lemře č. 1 za její překvapivě účinné podání, načež obě lemry 1 a 12 spílají lemrám 8 až 11, že se na hru úplně (to se nedá napsat slušně) a že mistrné podání lemry č. 1 tak bylo uplně na (to se nedá napsat slušně). Lemry č. 2 až 7 naopak jásají, že bez námahy získaly bod č. 13 a že soupeři jsou pěkné lemry.
Takže – na dorostenecká léta už si vzpomínáme jen těžko, na starší žákyně raději nekoukáme, abychom neupadli do spárů #Meetoo, náš dědský volejbalový útok měl ke světovým parametrům dost daleko a na sovětské reprezentanty už fakt nemáme.
Zato místo jedné lemry má nyní náš mančaft lemer šest, a když pět jich povyskočí o 10 cm a šestá to dá nazdařbůh přes síť, nebudou na takovou českou (to se nedá napsat slušně) sovětští reprezentanti mít ani náhodou, a nakonec vyjde najevo, že jsou ještě větší lemry, než my.
Zdeněk Šindlauer
Může náčelník Veliký Nanuk klepat kosu?
Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Zdeněk Šindlauer
Kterak cestičko k domovu se vineš?
Inu, panu básníku Raisovi to bylo nanejvýš jasné: „cestička k domovu známě se vine“ a „vždycky bych si na ní zpíval.“ Jenže známě se vinoucích cestiček znám plno a popěvkům jsem se na nich taky občas oddával.
Zdeněk Šindlauer
Revoluce v dějinách lidstva: nalezen guláš starý 800 miliónů let
Jsem pyšný na to, že před desítkami miliónů lety můj praprapra ... pradědeček vynalezl slezení ze stromu pátraje, zda potrava rostoucí a běhající po zemi je chuťově a kaloricky bohatší než lišejník a hmyzáci na stromě.
Zdeněk Šindlauer
To je od vás, Hujere, ten Schengen?
No, Hujer, vy jste fakt ten poslední, kdo nám tady chyběl! Už tak germáni mají slušný hokej v tom, jestli se tohle pohraniční nádražíčko u Mosely jmenuje Perl, nebo Perl (Mosel) – a teď ještě vy do toho s tím Schengenem!
Zdeněk Šindlauer
Je to ještě železnice, nebo už betonice?
Až jednou lidstvo nebude sto uhňácat beton, poněvadž mu dojdou cyment, šutrák i voda, myslíte, milí zelení, že to bude znamenat konec stavby dálnic a jejich přivaděčů? Ne, ne. Skončí stavby železnic!
Zdeněk Šindlauer
Soutěž o nejkrásnější údraží
Tak to máme nádraží, před ním přednádraží, vedle něho přínádraží, za ním zanádraží a hospoda naproti němu je U nádraží. A tam, kde nádraží končí, jsem vynalezl údraží.
Zdeněk Šindlauer
Na stará kolena jsem se zamiloval do třicítek
Když jsem je prvně spatřil, o zamilovanosti ještě nemohlo být slova. Naopak, chlapsky na rovinu přiznávám, že jsem zprvu nadával jako zpustlý námořník, který uprostřed oceánu propil výplatu půl roku předem.
Zdeněk Šindlauer
Dokud můžeme házet veksle, je to ou kej
Co já se v životě naházel vekslí! Ostatně je známo, že muž, jenž delší dobu nemůže hodit veksli, propadá trudomyslnosti. A co hůře, vekslí k házení je pořád míň a míň. Co když jednou nepůjde hodit vůbec žádná veksle?
Zdeněk Šindlauer
Dobrý muži, nevíte prosím, kam teče tahle řeka?
vznosně se mne otázal vožungr, který po náročné noční akci v místní rybářské baště právě v mozkovně systematicky restartoval základní informace o okolním světě.
Zdeněk Šindlauer
Až zase půjdete do Prčic, tak se mnou nepočítejte
Jasně, je ta Prčice a ne ty Prčice. Ale zkuste si sami říct spisovně: „běž do Prčice!“. Oč libozvučněji přeci zní nespisovné „běž do Prčic!“, že?
Zdeněk Šindlauer
Pohádky o elektroautíčkách
Lidičkové, neznáte prosím nějaké pohádky o elektroautíčkách? Tak kouzelné, jako o mašinkách a železničářích kdysi napsal pan Nauman a nakreslil pan Lhoták?
Zdeněk Šindlauer
Nechcete někdo 34 kilo kysličníku uhličitého ?
Já ho prosím ušetřil tím, že jsem u německých automatů na jízdenky třikrát prokázal efektivnost mých dlouholetých študií, bez jediné chybičky zvládl nákup tří 9-Euro-Ticketů, a ty jsem projezdil vlaky až do mrtě.
Zdeněk Šindlauer
Slezte z toho mostu Donalde, vidím vás!
Řekl pod mostem někdo neviditelný a já s otevřenou tlamou nechápavě vzhédl vzhůru. Jako kdyby nějací Donaldové zcela samozřejmě hopkali po mostech.
Zdeněk Šindlauer
„Ó veliké čuňasky, váš čas nadešel“, pravil veliký Manitou
Akorát to teda mohl říct trošku dřív, než když jsem daleko od domova věrným čuňaskám osmačtyřicítkám na patnáct kilometrů svěřil moje nožstvo.
Zdeněk Šindlauer
„Jéžišmarjá! V poledne – a už všichni vožralí!“
pokřižovala se babička čekající na zastávce, když u ní zastavil autobus, otevřenými dveřmi šofér zvolal „Paní, my jsme vlak!“ a poněkud pomačkaný ajznboňák na první sedačce zamňoukal „a jedeme do Lovosic, madam!“
Zdeněk Šindlauer
Zpěvník je proradná mrška
jež stárnoucímu zpěvákovi bez kapky soucitu připomene nejen jím zapomenuté texty a akordy, ale i jeho bezstarostné a bezelstné mládí, dělající si prču i z vážných věcí.
Zdeněk Šindlauer
Odkud: Česká Lípa Střelnice. Kam: Nejkrásnější nádraží
napsal jsem do internetového vyhledávače, a ten jouda mi obratem odepsal: „takové místo neznáme.“ Vida, jouda neví, kde je nejkrásnější nádraží, zato užívat pluralis majestatis - na to je kadet.
Zdeněk Šindlauer
Když se vyhlídky lidstva zdají poněkud mlhavé
vždycky se najde aspoň jeden plašan, jenž se povznese, z protivné mlhoviny vysune mozkovnu a k zastrašenému lidstvu takto dí: přátelé, nikoli mlha přede mnou, mlha za mnou, nýbrž mlha pode mnou!
Zdeněk Šindlauer
Zpráva o tom, že je svět ještě ou kej
Správný svět musí oplývat lavičkami, křížky a kolejemi, to mi nikdo nevymluví. Čas od času to musím zkontrolovat. Většinou k tomu stačí dobré boty, aspoň trochu inteligentní mapa a chleba se šunkou.
Zdeněk Šindlauer
Ušetřil jsem milión eur
obešel město kolkolem po hradbách, vyšlapal 350 schodů a navíc na nich vlastnoplicně rozdýchal malý infarkt. A to vše za jediné odpoledne – no nejsem já borec?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 545
- Celková karma 18,58
- Průměrná čtenost 1387x