Soudruzi z endéer, reklamuji u vás lokomotivu T 679.2002
Pan ministr žije ve světě jakýchsi nazdařbůh poletujících stamiliónů a miliard, kdežto mně nejde o peníze, nýbrž o morálně-nutriční satisfakci. Za tím účelem následně uvádím:
1. Já jsem předmětnou lokomotivu nutně potřeboval na hraní, ale můj živitel byl drobný škudlil a svůj učitelský plat vždy pečlivě dělil na tři části: tu první odevzdal manželce, druhou prokouřil a tu třetí cestou ze školy domů potají v masně projedl v buřtech a socialistickém salámu. Tedy, nebyli jste sto nabídnout produkt, který by mého živitele coby potenciálního kupujícího přesvědčil, že je lepší než buřty a socialistický salám.
2. Po letech planého slibování Váš Volkseigener Betrieb lokomotivu T 679.2002 nabídl k prodeji teprve roku 1982, kdy do mě docenti hustili infima neprázdných shora ohraničených podmnožin množin a můj živitel přešel ve shora jmenované provozovně na dršťkovou polévku s rohlíkem, neboť protézou typu „bílý tesák“ již socialistický salám nerozkousal. Tedy, produkt jste nabídli již v době, kdy jsme já i můj živitel již byli za svými zenity.
3. V Žitavě jste lokomotivu prodávali za 46 marek, kdežto já ji v družebním Liberci musel koupit za 140 korun, tedy více než třikrát dráže, jak plyne z rovnice 140 : 46 = x, jejíž řešení v oboru reálných čísel je x = 3,043.
4. Koupil jsem si lokomotivu, která, jak z označení T 679.2002 plyne, byla druhým prototypem. Tedy jste mi prodali výrobek, který, řečeno spolu s panem ministrem, se nepovedl a proto jste ho přestali vyrábět. Na letošní modelářské výstavě „Říznutá veksle“ už nebyl.
5. Kolečka Vašeho produktu šmajdají a motor sice běhá dobře, ale netočí se, což je u motoru dost podstatná závada. Aby lokomotiva jela, musím ji pošťuchovat prsty, což je při delších vozebních ramenech vysilující. Navíc u toho musím po štěrkované cestě lézt po kolenou, takže si prošoupu džíny a jsem tudíž nucen si je kupovat častěji, čehož využil Nguyen a jejich cenu pohotově zvedl ze 190 na 220 korun. Kromě toho při lezení nesmím otvírat ústa, aby mi protéza typu „jen počkej, zajíci!“ nevypadla do kolejiště a za mnou pošťuchujímu kolegovi jeho vlak na ozubnicové trati nevykolejil.
6. Kupní částku 140 korun prosím vyplatit v hotovosti, poněvadž se cestou z práce potřebuju zastavit U Kučerů na buřta a Kučerův salám, neboť šlachovitý vetřelec s UHOu v závodce se nedal pozřít a použili jsme ho na pohnojení okrasné buše za zasedačkou.
7. Kromě toho jako penále vznáším požadavek na jedny moť veliky džíny
Žádám Vás o co nejrychlejší vyřízení této reklamace, neboť mám hlad a nemohu chodit do práce v proděravělých džínách.
Náš pan ministr říkal, že je to směroplatný.
Čest práci a pošťuchování zdar!
Zdeněk Šindlauer
Může náčelník Veliký Nanuk klepat kosu?
Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Zdeněk Šindlauer
Kterak cestičko k domovu se vineš?
Inu, panu básníku Raisovi to bylo nanejvýš jasné: „cestička k domovu známě se vine“ a „vždycky bych si na ní zpíval.“ Jenže známě se vinoucích cestiček znám plno a popěvkům jsem se na nich taky občas oddával.
Zdeněk Šindlauer
Revoluce v dějinách lidstva: nalezen guláš starý 800 miliónů let
Jsem pyšný na to, že před desítkami miliónů lety můj praprapra ... pradědeček vynalezl slezení ze stromu pátraje, zda potrava rostoucí a běhající po zemi je chuťově a kaloricky bohatší než lišejník a hmyzáci na stromě.
Zdeněk Šindlauer
To je od vás, Hujere, ten Schengen?
No, Hujer, vy jste fakt ten poslední, kdo nám tady chyběl! Už tak germáni mají slušný hokej v tom, jestli se tohle pohraniční nádražíčko u Mosely jmenuje Perl, nebo Perl (Mosel) – a teď ještě vy do toho s tím Schengenem!
Zdeněk Šindlauer
Je to ještě železnice, nebo už betonice?
Až jednou lidstvo nebude sto uhňácat beton, poněvadž mu dojdou cyment, šutrák i voda, myslíte, milí zelení, že to bude znamenat konec stavby dálnic a jejich přivaděčů? Ne, ne. Skončí stavby železnic!
Zdeněk Šindlauer
Soutěž o nejkrásnější údraží
Tak to máme nádraží, před ním přednádraží, vedle něho přínádraží, za ním zanádraží a hospoda naproti němu je U nádraží. A tam, kde nádraží končí, jsem vynalezl údraží.
Zdeněk Šindlauer
Na stará kolena jsem se zamiloval do třicítek
Když jsem je prvně spatřil, o zamilovanosti ještě nemohlo být slova. Naopak, chlapsky na rovinu přiznávám, že jsem zprvu nadával jako zpustlý námořník, který uprostřed oceánu propil výplatu půl roku předem.
Zdeněk Šindlauer
Dokud můžeme házet veksle, je to ou kej
Co já se v životě naházel vekslí! Ostatně je známo, že muž, jenž delší dobu nemůže hodit veksli, propadá trudomyslnosti. A co hůře, vekslí k házení je pořád míň a míň. Co když jednou nepůjde hodit vůbec žádná veksle?
Zdeněk Šindlauer
Dobrý muži, nevíte prosím, kam teče tahle řeka?
vznosně se mne otázal vožungr, který po náročné noční akci v místní rybářské baště právě v mozkovně systematicky restartoval základní informace o okolním světě.
Zdeněk Šindlauer
Až zase půjdete do Prčic, tak se mnou nepočítejte
Jasně, je ta Prčice a ne ty Prčice. Ale zkuste si sami říct spisovně: „běž do Prčice!“. Oč libozvučněji přeci zní nespisovné „běž do Prčic!“, že?
Zdeněk Šindlauer
Pohádky o elektroautíčkách
Lidičkové, neznáte prosím nějaké pohádky o elektroautíčkách? Tak kouzelné, jako o mašinkách a železničářích kdysi napsal pan Nauman a nakreslil pan Lhoták?
Zdeněk Šindlauer
Nechcete někdo 34 kilo kysličníku uhličitého ?
Já ho prosím ušetřil tím, že jsem u německých automatů na jízdenky třikrát prokázal efektivnost mých dlouholetých študií, bez jediné chybičky zvládl nákup tří 9-Euro-Ticketů, a ty jsem projezdil vlaky až do mrtě.
Zdeněk Šindlauer
Slezte z toho mostu Donalde, vidím vás!
Řekl pod mostem někdo neviditelný a já s otevřenou tlamou nechápavě vzhédl vzhůru. Jako kdyby nějací Donaldové zcela samozřejmě hopkali po mostech.
Zdeněk Šindlauer
„Ó veliké čuňasky, váš čas nadešel“, pravil veliký Manitou
Akorát to teda mohl říct trošku dřív, než když jsem daleko od domova věrným čuňaskám osmačtyřicítkám na patnáct kilometrů svěřil moje nožstvo.
Zdeněk Šindlauer
„Jéžišmarjá! V poledne – a už všichni vožralí!“
pokřižovala se babička čekající na zastávce, když u ní zastavil autobus, otevřenými dveřmi šofér zvolal „Paní, my jsme vlak!“ a poněkud pomačkaný ajznboňák na první sedačce zamňoukal „a jedeme do Lovosic, madam!“
Zdeněk Šindlauer
Zpěvník je proradná mrška
jež stárnoucímu zpěvákovi bez kapky soucitu připomene nejen jím zapomenuté texty a akordy, ale i jeho bezstarostné a bezelstné mládí, dělající si prču i z vážných věcí.
Zdeněk Šindlauer
Odkud: Česká Lípa Střelnice. Kam: Nejkrásnější nádraží
napsal jsem do internetového vyhledávače, a ten jouda mi obratem odepsal: „takové místo neznáme.“ Vida, jouda neví, kde je nejkrásnější nádraží, zato užívat pluralis majestatis - na to je kadet.
Zdeněk Šindlauer
Když se vyhlídky lidstva zdají poněkud mlhavé
vždycky se najde aspoň jeden plašan, jenž se povznese, z protivné mlhoviny vysune mozkovnu a k zastrašenému lidstvu takto dí: přátelé, nikoli mlha přede mnou, mlha za mnou, nýbrž mlha pode mnou!
Zdeněk Šindlauer
Zpráva o tom, že je svět ještě ou kej
Správný svět musí oplývat lavičkami, křížky a kolejemi, to mi nikdo nevymluví. Čas od času to musím zkontrolovat. Většinou k tomu stačí dobré boty, aspoň trochu inteligentní mapa a chleba se šunkou.
Zdeněk Šindlauer
Ušetřil jsem milión eur
obešel město kolkolem po hradbách, vyšlapal 350 schodů a navíc na nich vlastnoplicně rozdýchal malý infarkt. A to vše za jediné odpoledne – no nejsem já borec?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 545
- Celková karma 18,58
- Průměrná čtenost 1387x