Jak jsme testovali prototyp zvětšovatelny druhé generace

Zvětšovatelna je místnost, kam donesete něco malé, a odnesete si to velké. Třeba máte nějaký malý problém, pročež šup s ním do zvětšovatelny, a hle - máte problém jako Brno.

Zkušení harcovníci dávno vědí, že nejde o nic nového. Klasickou zvětšovatelnou je třeba kancelář pana šéfa. Vejdete do ní se skromným návrhem prodloužit přestávku na oběd o pět minut a odejdete s operativním rozhodnutím o prodloužení pracovní doby o hodinu. Nebo tam donesete třístránkovou zprávu o kvartálním plnění plánu a odnesete si dvousetstránkovou analýzu pro zadání týdenního výkazu plnění plánu.

Takové zvětšovatelny jsou ovšem sto let za opicemi; jde o primitivní první, či spíše nultou generaci. My harcovníci, směle vzhlížejíce budoucnost lidstva, máme již promyšlenu zvětšovatelnu druhé generace.

Ta zmákne daleko více věcí, a mnohem praktičtějších. Tak třeba, když do zvětšovatelny druhé generace přinesete tisícovku, odnesete si dvoutisícovku. Nebo vejdete s platem 25.000, a vyjdete s platem 60.000. Nebo donesete suchý rohlík a odnesete si bagetu plněnou řízkem a kaviárem. Nebo tam pošlete Jarunu z účtárny, která má hrudníček jako vojín Jasánek, načež ze zvětšovatelny vykročí Madame Jaruna vyzbrojena dokonalou výbavou pro další sérii Pobřežní hlídky.

Samozřejmě, to všechno zní moc hezky, ale než se zvětšovatelny druhé generace stanou realitou všedního dne, musí být napřed řádně vyzkoušeny a odladěny. Nestandardy a poruchy jsou nepřípustné; jistě nepotěší, když vejdete s jedním Palackým a vidinou jedné Destinové, načež vyjdete bez Palackého, bez Destinové a bez peněženky se všemi penězi, kartami a doklady.   

Vzpomenuv posledních slov průkopníka letectví Otto Lilienthala („Je třeba obětí“), nabídl jsem se, že budu prvním, kdo vyzkouší první prototyp zvětšovatelny druhé generace. Pro sichr jsem sepsal poslední provolání ke spolupracovníkům s přílohou o rozdělení mých pracovních disků, souborů, šanonů a razítek, bezpečák mi dal dejchnout do trubičky, vzal jsem tisícovku a směle vykročil vstříc vědě.

Výsledky pokusu, jak vidno ze snímku, pořízeného bezprostředně po opuštění zvětšovatelny, jevily se zpočátku pronikavě úspěšné. Zvětšilo se mi úplně všechno.

Nadšení bylo ovšem rychle vystřídáno rozčarováním. Když jsem z kapsy vytáhl pokusný finanční obnos, nesestával z dvoutisícovek či tisícovek, nýbrž z tisícovky jediné, avšak o polovinu zvětšené.

Vědom si faktu, že když takto zvětšeného velikána Palackého přinesu do banky, za prvné ho nepřijmou, za druhé mě nařknou z padělatelství a za třetí mi nejbližší šerif bude chtít nasadit klepeta, obořil jsem se na spoluvýzkumníky: „Na tu tisícovku, vy jelimani, se koukejte hezky rychle složit. A kterej blbec vůbec přišel s tím Lilienthalem?“        

Nu což, na druhém prototypu ještě bude práce jako na kostele, tím spíše, že se výzkumný tým početně zmenšil. Jaruna totiž ukončila členství se slovy „No, pánové, velikost ještě není všechno!“