V pátek, již několik minut před koncem zkrácené pracovní doby, se před úřadem o výhodná místa přetlačovali novináři a televizní štáby, aby jako první zaznamenali odchod nejznámnějšího českého úředníka Káji Jiřínka z úřadu.
Minulý týden Jiřínek dostal od vedoucího kanceláře svolení k předčasnému odchodu z úřadu s podmínkou, že v případě porušení zákona o státní službě nastoupí po skončení řádné pracovní doby do archivu úřadu a prominutou pracovní dobu zde napracuje promazáváním pákových mechanismů archivovaných pořadacích šanonů.
Jiřínek se proslavil útěkem z přísně hlídaného úřadu, když na prostest proti liknavosti referátu sociální péče o zaměstnance úřadu, který se dle Jiřínkova mínění nedostatečně zabýval jeho stížnostmí na nadstandardní mazlavost knedlíků v kantýně pro nižší úředníky, překonal čtvery kancelářské a chodební protipožární dveře, dvojí schodiště a vstupní otáčivý turniket z pochromovaných trubek a se zpětnou západkovou brzdou.
Konečně krátce před patnáctou hodinou, pozdravován voláním známých a svých obdivovatelů z řad klientů a podřízených, objevil se Jiřínek v recepci úřadu, a po načtení odchodu a zběžné kontrole aktovky, při níž mu uniformovaná ochranka zabavila pytlík od svačiny, s rozpačitým úsměvem vešel do hloučku čekajících.
„Děkuji vám všem za podporu, kterou jste mi po celou mojí pracovní dobu vyjadřovali,“ prohlásil Jiřínek, oděn v jednoduchou zelenou košili s krátkými rukávy, čímž vynikly jeho sýrově bílé polívkové bicepsy, vyčpělé dlouhodobým mačkáním kláves Ctrl+c a Ctrl+v. „Chtěl jsem nejprve odejít nepozorovaně zadním východem pro náměstky a vedoucí referenty, ale nemám tam na parkovišti žádné služební auto, tak jsem raději vyšel recepcí. Kromě toho to takhle mám blíž na tramvaj,“ popsal Jiřínek své poslední okamžiky na půdě úřadu.
„Samozřejmě máme v úřadu referenta, který úředníky odcházející z úřadu do města na tento psychicky náročný přechod připravuje - například jim vysvětluje, že při zakoupení mleté kávy ve večerce naproti úřadu nemusejí vyplňovat strukturovanou žádost – ale i tak to pro některé spoluúředníky může být nezvladatelná situace a policejní hlídka je pak musí vrátit zpátky před úřad“ vysvětluje Jiřínek, jak se hodlá vyrovnat s přechodem pro chodce přimo před úřadem.
„Co přesně teď hned budu dělat, to nevím,“ zvážní Jiřínek při jednom z dotazů. „Víte, největší změnou asi je, že tady venku neplatí žádné standardní úkony pro vyplňování formulářů a nebo nenarazíte na chlívečky s povinnými údaji. Najednou vidíte, že hodně lidí pracuje, aniž by při práci něco tiskli a razítkovali, nebo že v krámě běžně mají rohlíky bez evidenčních čísel. Kam zrovna teď půjdu, si nechám pro sebe; chápejte, že po tolika hodinách, odpracovaných na úřadě, člověk potřebuje trochu času a klidu, aby si přebral myšlenky.“
„Otázku, z čeho budu mimo úřad žít, pokládám za řešitelnou,“ zamýšlí se Jiřínek nad dalším z dotazů. „Výplatní termíny máme pravidelné, minulý měsíc jsem v souladu s kariérním řádem povýšil do kategorie „občas samostatně myslící“ a pan ministr naznačil, že úředníkům budou v listopadu platy zvýšeny o deset procent. Kromě toho máme důkladně propracovaný platný Úplatkový řád.“
„S tím, že jsem prý nejznámější český úředník, toho asi moc nenadělám,“ usmívá se Jiřínek. „Uvědomuji si ale také, že někteří mí klienti, kterým jsem jejich žádosti nevyřídil tak, jak by si oni představovali, a mého svobodného pohybu mimo úřad mohli využít třeba k vyřizování účtů. Také proto nebudu dopředu říkat, kde a kdy budu pobývat, nebo co přesně budu dělat. I když samozřejmě nejsem ozbrojen razítky, šanony nebo obrannou klávesnicí vzor 14.“
S Jiřínkovými postoji se ztotožňuje i psycholog, speacializovaný na přechody úředníků z kanceláře na ulici a naopak. „Co do náročnosti si takové změny nijak nezadají se situacemi, kdy se astronaut po několikaměsíčním pobytu v kosmické lodi vrátí na zem. Tak jako on si například musí zvyknout na zemskou tíži, o níž my, běžní smrtelníci, vůbec nepřemýšlíme, úředník se musí adaptovat třeba na fakt, že v tramvaji, kterou jede domů, není otáčivé křeslo s nastavitelnými loketními a bederními přídavnými opěrkami a hydraulickým posilovačem jednoručního zvraceče hlavního opěradla do lůžkové polohy, nýbrž látková sedačka, na níž celý den prochrápal bezďák, známý pod přezdívkou Tchořivoj.“
Kája Jiřínek byl v kanceláři každodenně od 8 do 16 hodin od pondělí do pátku s výjimkou doby vždy mezi 9:00 - 9:15 a 12:00 - 12:45, kdy měl v souladu s Pracovním řádem nárok na přestávku ke kafi a k obědu. Ve středu první přestávku přetáhl o 8 minut, kdy se příliš dlouho pachtil s otevřením smetany do kafe, za což byl potrestán shasnutím monitoru a opětovným přihlášením do přiděleného služebního počítače.
Reportáž o tom, jak Kája Jiřínek vyšel z úřadu, přineslo 17.885 zpravodajských portálů a jeden plašan o tom dokonce sepsal blog. Což budiž dokladem o skvělé kondici České republiky, jejíž občané nemají jiné starosti. Šťastná to země!
