„Filemóne, můj mandlově zelený oblek a k tomu tu růžovou košili!“
Hlavně ty fusekle dovedou potrápit. Kolikrát musím prohrabat celý čurbes. Ano, čurbes – chlap přeci nemůže mít šatník, když nemá žádné šaty. Nanejvýš má oblečení, čili nějaké ty trenýrky, džíny, košili, bundu, krabici s fuseklemi, pár triček a kulicha.
Čurbes nemá pevnou oganizační strukturu, takže mi manželčin dotaz „kde máš tu bavlněnou košili, co jsem ti před třemi roky koupila v kauflandu v Žitavě?“ působí těžká muka. Sice zhruba tuším, kde je Žitava a gúglmapa mi najde i kaufland, ale lokalizovat „bavlněnou košili v šatníku“ je již zcela mimo moje schopnosti.
Myslel jsem, že trpím nějakou čurbesovou úchylkou, a že ostatní mužové mají v šatnících vzorný lad a sklad. Když se ovšem kolega z kanclu tuhle podivil „tak ony jsou košile z bavlny?“, a pravil, že Žitava se v Plzni vlévá do Úslavy a dál to jako Berounka teče do Sázavy, seznal jsem, že ta moje úchylka zase tak závažná nebude.
Jo kdyby dotaz manželčin zněl „kde máš tu hujajá košili s krátkými rukávy?“, hned by bylo jasno, že jde o tu jásavě zeleno-modro-červeno-žluto-oranžovo-fialovou kostkovanou příšeru, k níž mi chybí už jen havano v pysku a hacienda na Jamajce.
Nebo kdyby drahá řekla „po obědě jdeme ven – snad si zase nevezmeš tu humusku!“, dovtípil bych se, že mám nechat na pokoji prošívanou vestu, jíž jsem před čtvrstoletím u Vietnamce na tržnici usmlouval za 45 korun.
Podobně chruščovky jsou kalhoty po dědečkovi, v nichž pyšně vynáším odpadky. Ej uchněm je bunda, jejíž původ, střih a barvu by určil jen profesionální jasnovidec a nosíval jsem ji při strhávání chmele. Já a ženská – no fuj! jsou původně bílé pánské slipy, které vypráním ve společnosti jakýchsi červených bombarďáků získaly rajcovní růžový nádech. Do rakve je ramínko s tmavým kvádrem a bílou košilí (kdysi pod touto výbavou bývaly na dně čurbesu i lakýrky, ale posledních asi patnáct let jsem to nekontroloval). Ploutev je lesklá kravata z jakési skelné bavlny, kterou mi kdysi koupila babička do tanečních. Lokaj je azurová zlatem prošívaná livrej, kterou otec v roce 1971 dostal od družební školy v NDR, oblékl si ji na cestu vlakem domů, poněvadž mu byla zima, a cestující se ho ustavičně ptali, jaké nápoje roznáší. Leninka je bekovka proletářského střihu, kukamantl je vaťák, jako nosívali popeláři, padací most jsou kraťasy, které mi nějaký dobrák dovezl z jakési bavorské hrabárny a Vasilova pomsta se zove kvádro, jehož střih se jakémusi krejčíkovi někde od Užhorodu moc nepovedl.
Nemluvě o množině triček potištěných nadšenými výkřiky typu „Už umím SAP!“, „Best team of the world“, „Machen wir uns erfolgreich und stolz!“, „Terazky sme všeci v riti!“, památkami to na všelijaká školení, vorkšopy a firemní večírky.
Suma sumárum – není liž pravda, Filemóne, že s takovýmto mužným čurbesem je větší prča, než s nudným šatníkem s mandlově zelenými obleky a růžovými košilemi?
Zdeněk Šindlauer
Zmizet „po tramvajácku“
Zmizet „po anglicku“ umí každý, ačkoli se to na žádné škole nikdy nevyučovalo. Dokonce, pokud vím, pro tuto činnost dodnes neexistuje žádná norma, směrnice či doporučení, což nutno považovat za zázrak.
Zdeněk Šindlauer
Může náčelník Veliký Nanuk klepat kosu?
Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Zdeněk Šindlauer
Kterak cestičko k domovu se vineš?
Inu, panu básníku Raisovi to bylo nanejvýš jasné: „cestička k domovu známě se vine“ a „vždycky bych si na ní zpíval.“ Jenže známě se vinoucích cestiček znám plno a popěvkům jsem se na nich taky občas oddával.
Zdeněk Šindlauer
Revoluce v dějinách lidstva: nalezen guláš starý 800 miliónů let
Jsem pyšný na to, že před desítkami miliónů lety můj praprapra ... pradědeček vynalezl slezení ze stromu pátraje, zda potrava rostoucí a běhající po zemi je chuťově a kaloricky bohatší než lišejník a hmyzáci na stromě.
Zdeněk Šindlauer
To je od vás, Hujere, ten Schengen?
No, Hujer, vy jste fakt ten poslední, kdo nám tady chyběl! Už tak germáni mají slušný hokej v tom, jestli se tohle pohraniční nádražíčko u Mosely jmenuje Perl, nebo Perl (Mosel) – a teď ještě vy do toho s tím Schengenem!
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Prodej, byt 1+kk, osobní vlastnictví, Kakosova, Praha 5 - Řeporyje
Praha 5, okres Praha
4 980 000 Kč
- Počet článků 546
- Celková karma 18,45
- Průměrná čtenost 1384x