aby pochopil, jak dnes máme výchovou školních dítek vymakanou! Kdepak schola ludus nebo pan řídící s brejličkami a rákoskou! Dnes máme projekty, agentury, poradenství a dotace. Jen ta školní dítka se nám z toho nějak vytratila.
Ale co je podivuhodné – i já, jenž pedagogice rozumím asi jako koza petrželi, z ničeho nic stal jsem se účastníkem onoho školského blázince. Přifařil jsem se totiž ke korektuře jednoho článku.
Text, pojednávající o workshopu pro výchovné a kariérní poradce základních škol, organizovaném agenturou pro podporu podnikání a investic, zřízenou Svazem průmyslu a dopravy ČR, a konaném v rámci projektu „Šikovné ruce aneb řemesel se nebojíme“ reflektujícím prezentaci aktuálního stavu a odhadu vývoje trhu práce našeho regionu s odkazem na předpoklady, popsané v projektu Průmysl 4.0, odrážejícím současné trendy digitalizace a s ní související automatizaci výroby a změny na trhu práce, které tyto s sebou přinesou; což bylo součástí projektu „Dětská univerzita“, zpracovaného agenturou pro vzdělávací programy pro školy v rámci seminářů kariérního poradenství, organizovaných neziskovou organizací pro aktivity mimoškolního vzdělávání žáků druhých stupňů základních škol s rizikem sociálně-výchovného vyloučení z procesů systematické přípravy do běžného pracovního začlenění v podmínkách všestranně harmonického individuálního rozvoje jedince s ohledem na jeho vývojová, sociální a genderová specifika, jejímž zřizovatelem je Městský úřad prostředictvím odboru sociálních věcí a zdravotnictví a jeho oddělení sociálně-právní ochrany, provádějícího řešení na základě vypracovaného individuálního plánu vedoucího k určenému cíli a dále na základě nastavené intervence ze strany sociálních pracovnic, odpovědných za specifikaci čerpání finančních prostředků ve výši 10.250.000 Kč z dotačního programu na rozvoj podpory implementace zásad polytechnického vzdělávání při pracovní výchově na základních školách, po korektuře zněl:
Jářku, pojďme radši sázet rybíz.
Bohužel, asi jsem neodvedl zase tak kvalitní práci, poněvadž jako jediný člen blázince jsem z oněch 10.250.000 Kč nedostal ani korunu. A rybíz jsem sám nakonec sázet nešel, poněvadž mi ho loni stejně děcka od naproti sežrala dřív, než jsem našel rákosku.
Což ovšem pokládám za závěr nanejvýš optimistický, neboť z něj plyne, že ta děcka jsou zatím normální.
