Dál, dál tou vodou
Mimochodem k tomu u jezu nechybělo mnoho – kluzké pobřežní bahno, tetička přitažlivost a osud, vidouce, že do té vody dobrovolně nepůjdu a nepůjdu, pokusily se mne k tomu přinutit, ale nedal jsem se a pokus o první letošní koupel jsem elegantně vybalancoval.
Jsa nadále suchý a dostatečně obezřetný, šel jsem tedy - alespoň obrazně - dál, dál tou vodou.
Jak je to krásné, když podle vody není žádná silnice, ba ani vlak tu nezahouká. Jen řeka tiše plyne, ani rychle, ani pomalu, ale tak, že není pochyb, komu tohle údolí patří.
Ještě lepší je, když nikdo vodě nekecá do toho, kudy a jak má téci. Však ona to sama ví nejlíp. Prostě a jednoduše teče tam, kde je to s kopce.
Taky jste si všimli, že u řeky to mnohem lepší, když stromy ještě nebo už nemají listí? Vždyť o jakou symfonii barev by byl poutník ochuzen!
Tak co, šlo by to s rozběhem a s bidlem přeskočit? Jo, kde ta léta jsou ... Určitě by se mi bidlo zapíchlo uprostřed do bahna, zůstalo by svisle trčet, já bych na něm visel jako opice a docela by mne zajímalo, jak by si s tím přivolané záchranné jednotky poradily.
Takovouhle stromovou studánku nenajdete ani na té nejpaďourštější zahradě. Však ji matička příroda prozíravě ukryla mimo turistickou cestu.
Kdo ví, k čemu středověcí páni velkomožní vlastně vztyčili hradní obydlí vysoko ve skalách nad zákrutami řeky. Inu, třeba neměli EET a tak museli mít přehled, která že oběť k oškubání tam dole špacíruje.
Anebo byl dotyčný pán velkomožný ducha přibloudle romantického a spíše než výběrem špacírného se kochal, tak jako já, věcmi veskrze normálními.
Tenhle pětimetrový práh nemá na svědomí cháska člověčí, nýbrž síly přírodní. Znaleckým okem jsem usoudil, že tohle bych na kánoi v pohodě dal. Akorát jen jednou a navíc by mně dole někdo musel seškrabat ze šutráků.
Jsou ovšem i místa poklidná, kde se poutník podle vody vždy a spolehlivě zastaví, dýchá potichu a dá si závazek, že se o sobotním večeru nepodívá na žádné zpravodajství, aby si nekazil neděli.
Coby študáci jsme kdysi dávno na koleji soutěžili, kdo sežere starší chleba - vyhrál Jožo, jehož měsíc starý chleba ve skříni vedle maskáčů na vojenskou katedru už měl nožičky. Tady to neznámý borec ale dotáhl až na chleba čistokrevně betonový.
Věřte, nevěřte – tohle je radnice. No řekněte sami – mohou páni konšelé v takovémto svatostánku hlasovat o úplných volovinách?
Tak vidíte, stačí jedno putování podél něčeho tak obyčejného, jako je voda, a uvidíte toho tolik, že máte na příští týden vystaráno. Jo, abych nezapomněl: v neděli se vykašlete na zpravodajství, poslechněte si Oldřicha Ortinského a vyjděte ven.
Zdeněk Šindlauer
Může náčelník Veliký Nanuk klepat kosu?
Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Zdeněk Šindlauer
Kterak cestičko k domovu se vineš?
Inu, panu básníku Raisovi to bylo nanejvýš jasné: „cestička k domovu známě se vine“ a „vždycky bych si na ní zpíval.“ Jenže známě se vinoucích cestiček znám plno a popěvkům jsem se na nich taky občas oddával.
Zdeněk Šindlauer
Revoluce v dějinách lidstva: nalezen guláš starý 800 miliónů let
Jsem pyšný na to, že před desítkami miliónů lety můj praprapra ... pradědeček vynalezl slezení ze stromu pátraje, zda potrava rostoucí a běhající po zemi je chuťově a kaloricky bohatší než lišejník a hmyzáci na stromě.
Zdeněk Šindlauer
To je od vás, Hujere, ten Schengen?
No, Hujer, vy jste fakt ten poslední, kdo nám tady chyběl! Už tak germáni mají slušný hokej v tom, jestli se tohle pohraniční nádražíčko u Mosely jmenuje Perl, nebo Perl (Mosel) – a teď ještě vy do toho s tím Schengenem!
Zdeněk Šindlauer
Je to ještě železnice, nebo už betonice?
Až jednou lidstvo nebude sto uhňácat beton, poněvadž mu dojdou cyment, šutrák i voda, myslíte, milí zelení, že to bude znamenat konec stavby dálnic a jejich přivaděčů? Ne, ne. Skončí stavby železnic!
Zdeněk Šindlauer
Soutěž o nejkrásnější údraží
Tak to máme nádraží, před ním přednádraží, vedle něho přínádraží, za ním zanádraží a hospoda naproti němu je U nádraží. A tam, kde nádraží končí, jsem vynalezl údraží.
Zdeněk Šindlauer
Na stará kolena jsem se zamiloval do třicítek
Když jsem je prvně spatřil, o zamilovanosti ještě nemohlo být slova. Naopak, chlapsky na rovinu přiznávám, že jsem zprvu nadával jako zpustlý námořník, který uprostřed oceánu propil výplatu půl roku předem.
Zdeněk Šindlauer
Dokud můžeme házet veksle, je to ou kej
Co já se v životě naházel vekslí! Ostatně je známo, že muž, jenž delší dobu nemůže hodit veksli, propadá trudomyslnosti. A co hůře, vekslí k házení je pořád míň a míň. Co když jednou nepůjde hodit vůbec žádná veksle?
Zdeněk Šindlauer
Dobrý muži, nevíte prosím, kam teče tahle řeka?
vznosně se mne otázal vožungr, který po náročné noční akci v místní rybářské baště právě v mozkovně systematicky restartoval základní informace o okolním světě.
Zdeněk Šindlauer
Až zase půjdete do Prčic, tak se mnou nepočítejte
Jasně, je ta Prčice a ne ty Prčice. Ale zkuste si sami říct spisovně: „běž do Prčice!“. Oč libozvučněji přeci zní nespisovné „běž do Prčic!“, že?
Zdeněk Šindlauer
Pohádky o elektroautíčkách
Lidičkové, neznáte prosím nějaké pohádky o elektroautíčkách? Tak kouzelné, jako o mašinkách a železničářích kdysi napsal pan Nauman a nakreslil pan Lhoták?
Zdeněk Šindlauer
Nechcete někdo 34 kilo kysličníku uhličitého ?
Já ho prosím ušetřil tím, že jsem u německých automatů na jízdenky třikrát prokázal efektivnost mých dlouholetých študií, bez jediné chybičky zvládl nákup tří 9-Euro-Ticketů, a ty jsem projezdil vlaky až do mrtě.
Zdeněk Šindlauer
Slezte z toho mostu Donalde, vidím vás!
Řekl pod mostem někdo neviditelný a já s otevřenou tlamou nechápavě vzhédl vzhůru. Jako kdyby nějací Donaldové zcela samozřejmě hopkali po mostech.
Zdeněk Šindlauer
„Ó veliké čuňasky, váš čas nadešel“, pravil veliký Manitou
Akorát to teda mohl říct trošku dřív, než když jsem daleko od domova věrným čuňaskám osmačtyřicítkám na patnáct kilometrů svěřil moje nožstvo.
Zdeněk Šindlauer
„Jéžišmarjá! V poledne – a už všichni vožralí!“
pokřižovala se babička čekající na zastávce, když u ní zastavil autobus, otevřenými dveřmi šofér zvolal „Paní, my jsme vlak!“ a poněkud pomačkaný ajznboňák na první sedačce zamňoukal „a jedeme do Lovosic, madam!“
Zdeněk Šindlauer
Zpěvník je proradná mrška
jež stárnoucímu zpěvákovi bez kapky soucitu připomene nejen jím zapomenuté texty a akordy, ale i jeho bezstarostné a bezelstné mládí, dělající si prču i z vážných věcí.
Zdeněk Šindlauer
Odkud: Česká Lípa Střelnice. Kam: Nejkrásnější nádraží
napsal jsem do internetového vyhledávače, a ten jouda mi obratem odepsal: „takové místo neznáme.“ Vida, jouda neví, kde je nejkrásnější nádraží, zato užívat pluralis majestatis - na to je kadet.
Zdeněk Šindlauer
Když se vyhlídky lidstva zdají poněkud mlhavé
vždycky se najde aspoň jeden plašan, jenž se povznese, z protivné mlhoviny vysune mozkovnu a k zastrašenému lidstvu takto dí: přátelé, nikoli mlha přede mnou, mlha za mnou, nýbrž mlha pode mnou!
Zdeněk Šindlauer
Zpráva o tom, že je svět ještě ou kej
Správný svět musí oplývat lavičkami, křížky a kolejemi, to mi nikdo nevymluví. Čas od času to musím zkontrolovat. Většinou k tomu stačí dobré boty, aspoň trochu inteligentní mapa a chleba se šunkou.
Zdeněk Šindlauer
Ušetřil jsem milión eur
obešel město kolkolem po hradbách, vyšlapal 350 schodů a navíc na nich vlastnoplicně rozdýchal malý infarkt. A to vše za jediné odpoledne – no nejsem já borec?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 545
- Celková karma 18,58
- Průměrná čtenost 1387x