Lézt po stromech je lepší nežli plnit plán aneb projekt „lesní kancl"

Když mohou mít děti „lesní školu“, proč bychom my fotrové nemohli mít „lesní kancl“? Vždyť i pan šéf, vyslechnuv naše argumenty, proč není plán splněn, pravil „chlapi, vy jste jak malé děti!“

Neprodleně jsme prostudovali odbornou literaturu a s nadšením navrhli její aplikaci na podmínky našeho kanclu:

Ve sněhu i v dešti, za vedra i v mrazu. Fotrové prvního lesního kanclu v Česku tráví během celého roku značnou část práce na firemní zahradě nebo v lese za skladem. V tomhle kanclu nezvoní na svačinu a oběd, místo toho šéf fouká na bezovou píšťalu. A vlastně to není ani šéf, ale „průvodce“. Kancl založila skupina potomků, kteří vlastní budoucí pracovní léta nevidí nejlépe. A svým fotrům chtěli dát práci trochu jinak.

Od půl osmé ráno přicházejí na zahradu v doprovodu potomků první fotrové. Rovnou se vrhají na čerstvě napadaný sníh a plácají z něj velké koule - prý z nich nebude sněhulák, ale křesla na sezení, vysvětlují. Běhají, blbnou a koulují se mezi sebou i s dětmi.

Z pozemku na kopci mezi fabrikou a hospodou u Křížků je výhled na lesy, pastviny s koňmi i na nedaleký zámek pana ředitele. Zatím sem denně dochází jen pár fotrů, lesní kancl však bude fungovat i ve vyšších patrech organizačního schematu fabriky.

„Já tady mám dva fotry. Ten z prvního manželství je v logistice, ten z druhého v technologii. Oba už předtím chodili do lesního kanclu a zvykli si na to, že jsou venku. Určitě jsou otužilejší. Jen velmi málo jsou sklerotičtí,“ říká jedna z dcerušek.

V půl deváté průvodce - označení vedoucí se zde nepoužívá - zahraje jednoduchou melodii na bezovou píšťalu, což je znamení, že začíná týmová porada. Fotrové se chytnou za ruce, vytvoří kruh a jako každé ráno odříkávají spolu s průvodcem básničku:

„Zdravím management - všecka oddělení, ředitele a náměstky a bratříčka kotelníka, jenž přináší den a hřeje. Zdravím sestřičku mzdovou účetní, jež výplatnice rodí a prachama se skvěje. Zdravím bratříčka oběd v kantýně, jenž vně i uvnitř nás hladí. Zdravím sestřičku varnou konvici, jež tiší žízeň a chřtán omývá. Zdravím všecka stvoření ve fabrice, zdravím vás a děkuji.“

Ranní kruh fotrové s průvodcem dělají vždy - i na operativních poradách či výjezdních workshopech, naposledy pod stolem v hospodě „U Václava“.

Následuje společné cvičení jógy. Fotrové odění do šusťákových kombinéz a kulichů ve sněhu cvičí sérii bojovníků a pozdravy řediteli. „Jde nám o to vytvořit u nich denní návyk na cvičení. Cvičí si pak i sami doma a jógu učí babičku,“ vysvětluje průvodce, jeden ze zakladatelů lesního kanclu.

Pokyny k jednotlivým cvikům dává průvodce anglicky. „Snažíme se využívat opakující se aktivity k drobným vstupům v angličtině. Fotrové jim sice zpočátku nerozumějí - my jim je nepřekládáme - ale stává se z toho postupně nenucený způsob, jak začínají angličtinu vnímat,“ vysvětluje průvodce s tím, že cizí jazyk v práci používá například i během hodnocení.

Nakonec se fotrové usadí na zem v „komunitním kruhu“. Fotr Marek bouchne dřevěnou paličkou do tzv. kantýnské mísy, čímž zahájí seanci. Ředitel v tuto chvíli fotrům vždy položí otázku, k níž se všechny mohou ale nemusí vyjádřit. Ta dnešní zní: Jaké čtete časopisy? „Playboy. Hustler. Playmen, Český čuňák“ vyjmenovávají fotrové. Řediteli i průvodci všichni tykají a oslovují je jménem.

„Na jaře a na podzim jsme v podstatě celý den venku. Pracujeme buď na zahradě na stolech, nebo na různých místech ve fabrice. I v zimě zůstáváme venku do 10 hodin a pak odpoledne,“ říká ředitel. Experimentoval prý s možností, že by celodenní práce probíhala venku i v zimě, ale to se neosvědčilo, neboť fotrové, kteří se teprve učí psát na klávesnici, potřebují pevný stůl. Nicméně půldruhá hodina integrující komunitní kruh a e-mailování v angličtině probíhá na vzduchu ve všech ročních období za jakéhokoli počasí.

Také svačinka probíhá venku na vzduchu. Pro fotra je mnohonásobně lepší, když se proběhne  po fabrice, než po podlaze v kanclu. Takoví fotrové mají výbornou hrubou motoriku, která úzce souvisí s jemnou motorikou. Například lezení po stromech u galvanizovny je dobrá průprava pro psaní. Fotr si tak cvičí koordinaci mysli a svalů.

Když pak fotrové vyběhaní a vyblbnutí zasednou k práci, daleko lépe se prý soustředí. „Tohle se nám neustále potvrzuje. Představa, že fotrové můžou v osm ráno přijít do kanclu a rovnou začít pracovat, mi přijde bláhová. To může pár fotrů, ale pro ostatní je to něco nepřirozeného. Opravdu se nám osvědčuje začínat pohybem,“ zdůrazňuje průvodce.

Fotry do práce nenutíme. Děti, které se na zakládání lesního kanclu podílely, mají jednu věc společnou: určitou pachuť při představě na vlastní pracovní kariéru. „Učím se dobře. Ale při představě práce se cítím špatně,“ říká Pavlík z deváté třídy.

„Pamatuji si na zážitek hned z asi druhého týdne brigády, kdy jsme si měli přinést vlastní kapsli do kávovaru v break roomu. Já jsem to neudělal a snesla se na mě velká kritika, kterou jsem vůbec nechápal. Nerozuměl jsem, proč se různé věci v kanclu dějí, k čemu to je. Dnes zpětně bych řekl, že to bylo hrozně neosobní: spousta fotrů, hromadné přestávky, obědy...“

Podobnou zkušenost má i Jarmilka. „O pracovních přestávkách nás hlídaly elektronické píchačky a průvodci chtěli abychom si píchaly pauzu; člověk byl pořád zavřený v kanclu... Poměrně brzy jsem získala pocit, že se mi do práce nechce,“ vzpomíná.

Je prý ráda, že její fotr takovéto pocity nezažívá. Do kanclu se prý každé ráno těší. Firma funguje jen jako malokancelářovka - děti si stanovily, že počet fotrů v jednom kanclu nesmí o mnoho přesáhnout pět, aby průvodce mohl ke každému fotrovi přistupovat individuálně. A především, fotrové mají daleko větší volnost než v kanclech, které považujeme za klasické. Kdykoli se mohou napít a dojít na toaletu. Když se na pracovní úkoly nemohou soustředit, mohou dělat jinou činnost než ostatní nebo se projít po firemní zahradě.

„Dáváme přednost partnerskému vztahu s fotry. Hodně to povzbuzuje jejich vnitřní motivaci k práci. Nejsme vnější autorita, která by je nutila, aby něco udělali. Dáváme jim pouze podněty a oni pracují sami,“ říká průvodce. Připouští, že takový přístup je skutečně možný jen v malém kolektivu fotrů. V třicetihlavém kanclu si jej představit nedokáže.

Přechod do běžné práce fotrové zvládnou, věří děti. Lesní kancl pracuje různými alternativními metodami: fotrové se učí psát písmem Flamendr, plánování vstřebávají prostřednictvím metody profesora Voškrdleho. Nemají žádné domácí úkoly ani testy a v průběhu účetního roku dostávají pouze slovní hodnocení.

Podle průvodce je však v lesním kanclu na prvním místě před prací vždy trénování sociálních schopností fotrů. „Třeba včera vznikl mezi fotry konflikt kvůli Janičce z účtárny. Když k tomuto dojde, tak odsuneme práci, protože pro nás je nejdůležitější, aby se fotr naučil vycházet s ostatními a zacházet sám se sebou, aby zvládal svůj chtíč a uměl se dohodnout. Pokud konflikt neřešíme, když je aktuální, tak fotrové efektivně nepracují,“ říká průvodce.

Lesní kancl umožňuje docházku pouze po dobu pěti let. Nabízí se proto otázka, jak fotrové budou zvládat přechod na běžný kancl se zcela jiným režimem i přístupem šéfů. Ředitel ani průvodce se toho nebojí. „Snažíme se fotry připravovat i na kritické situace, které mohou přijít, aby si uměli poradit se stresem i s novým prostředím. S fotry o tom mluvíme,“ říká průvodce.

Ač je koncept lesního kanclu zatím výjimečný, samotný fakt, že jde o kancl založený potomky fotrů, nikoli. V posledních letech takovýchto iniciativ rychle přibývá. Jen za poslední rok vznikly čtyři desítky lesních kanclů. Řadu z nich založili právě děti, kteří pro své fotry chtěli lepší prostředí a přístup, než jaké může nabídnout klasický kancl.

Takto formulovanou představu lesního kanclu jsme opatrně předložili řediteli. Inu, je to fotr ještě ze staré školy a ne každá revoluční novinka ho musí okamžitě nadchnout. Jeho reakce nás ovšem zaskočila.

„Pojďte dál chlapci!“ svolal nás rozjařeně do zasedačky a poslal asistenku pro chlebíčky a pití. „Takhle se mi to líbí! Tak si představuju aktivní týmovou práci!“

Rozpačitě jsme se nasázeli do zasedačky očekávajíce neformální vznik příznivé atmosféry pro pondělní jednání o zvýšení mezd.

„Má to jednu nevýhodu a jednu výhodu“ provedl direktor obligátní výkop, zatímco asistentka přihrávala mattonky dokola stolu. „Nevýhoda je, že vás budeme muset proškolit o bezpečnosti při pohybu po stromech a budete muset mít helmy. Ale podstatnější je ta výhoda -  lépe řečeno přínos pro firmu. Navrhujete, že v průběhu roku budete dostávat pouze slovní hodnocení, což chápu tak, že nepotřebujete mzdu. Chlapci, mile jste mě překvapili. Můžeme od prvního ledna začít. Všechno už jsem zařídil.“

Trochu to zkrátím. Včera buldozerem uklidili ruinu správní budovy, žádný lesní kancl ve fabrice nemáme a dlouho asi mít nebudeme. To vite, když na ředitele s průvodcem vyrukuje smečka rozzlobených fotrů vyzbrojených vlašákem z chlebíčků, a přimotají se do toho jednotka rychlého nasazení i ten osrstěný primitiv od Janičky z účtárny, je z toho pěkná mela.