„Maminko, kde máme bomby?“

volával otec z kuchyně, zbrojiv na vojnu se sifonovou lahví. „No jo – bomby! PUMY jsou nad chňapkama!“ teatrálně instruovala maminka a babička spráskla ruce „Ježíšmarjá, on tam má nad chňapkama pumy – no tak se na něho podívejte!"

Inu, chtějte po člověku, jehož technické vzdělání vyvrcholilo kladívkem, hřebíkem a modrým  ukazováčkem, aby pochopil princip sifonových bombiček ...

Vyslechnuv babiččinu osvětovou přednášku, že všude okolo České Lípy je uran a že když tady Američani shodí tu atomovou bombu, tak on to těmi svými pumami v kuchyni ještě dorazí, jal se vystudovaný pedagog zkoumat, které bombičky jsou plné a které nikoli. Výzkum zřejmě nebýval nejúspěšnější, protože když výzkumník dle jeho názoru prázdné bombičky ukázněně donesl k výměně do samošky, obvykle mu prodavačka karton vrátila se slovy „ale osm z deseti tam máte ještě plnejch, pane profesore.“

Jindy předsíní zadrnčel zvonek, načež živitel dole z ulice hulákal „hoď mi prosimtě jednu bombu, já jich mám v krabici jen devět!“ Než jsem zašantročenou trhavinu v kuchyni našel, ve vojenské správě přes ulici naproti už lampasáci naskakovali do gazíků.

Pokud se bublinkovému šamanovi náhodou zdařilo vpustit obsah pumy do láhve, z neznámých pohnutek vždy zkoušel, zda stlačením páčky sifon zafunguje. Díky tomu mám dnes téměř čtyřicetiletou praxi v malování bytů a až jednou už neunesu kancelářskou sponku, mohu se malováním i celkem slušně živit.

Tuhle jsem se v obchodu mlékem, masem, biči a jinými spotřebiči otázal Thanga: „máš bombičky do sifónu?“

„Bombiťki? Jo, mam!“ přisvědčil prodavačů král a zmizel za plentou. Ve vteřině byl zpátky s náručí plmou jakýchsi pestrobarevných dělbuchů, z nichž by Báňský úřad dostal psotník.

„Ale ne,“ pravil jsem shovívavě a jal se polopatisticky objasňovat, v čem je zakopán pes.

„Á - bombi“ povytáhl Thang obočí do výše a vietnamsky cosi zahulákal do skladu. Tahle řeč zrovna mojí chloubou není, ale jako bych slyšel: „Haničko, kde máme bomby?“

Z temné hloubi baráku Hang pronikavě odzpívala jakousi kratičkou árii, ne nepodobnou sdělení „bomby jsou nad chňapkama!“ a Thang opravdu počal hrabat v regálu nad nějakými hadry.

Před vchodem do krámku prudce zastavila služební fábie. To jsem netušil, že borci od městské policie ovládají vietnamštinu.

A tak celkem banální problém, kde jsou bombičky, nakonec odnesl neznámý zločinec, jehož sdrátovaný favorit asi o tři centimetry přečuhoval za lajnu, u krámku milostivě dovolující parkování.

K čemuž mi Thang zdarma vnutil aspoň jednu neskutečně nevkusnou chňapku...