Berou mi nádraží - ale já jim ho jen tak nedám
Ale oni nevědí, k čemu jim to moje nádraží bude. Oni jen dokola omílají ty omšelé fráze, co nemají žádný nápad a slýchávám je po celý život. Že je nádraží staré. Že nevyhovuje potřebám cestujících. Že je ostudou města. Že na něm provoz už není bezpečný. Že neodpovídá miliónu směrnic. Že to nové bude bezbariérové a s výtahy. Kdyby si aspoň jednou vymysleli něco nového.
Nikdy předtím mi nádraží nebrali, tak jsem nevěděl, jaké to je. Proto jsem usoudil, že si aspoň sepíšu, co všechno jim nedám a nenechám si vzít.
Nedám jim první kolej, protože na ní vždycky večer zastavil kolínský spěšňák a temnou škvárovanou uličkou mezi jeho soupravou a odstavenými poštovními vagóny přicházeli ti, které jsem měl rád a těšil se na ně.
Nedám jim třetí kolej, protože z ní odjížděly všechny ty chomutovské a chebské rychlíky, od kterých mám schované hromady opravdových rychlíkových příplatků.
Ani náhodou jim nedám pátou kolej. Vždyť na ní jsem vyjezdil své první nádražácké metry se „zamračenou“ T 478.1166.
Kdybych jim dal sedmou kolej, musel bych jím dát i ten můj nejdelší nákladní vlak, co byl tak dlouhý, že ji zabral celou a stejně dvacet vozů plus dvě lokomotivy přečuhovaly. Nedám.
A nenechám jim ani devatenáctou kolej vzadu u žosky. Kdy to bylo, jak jsme tam z lávky házeli kousky dřívek šíbujícímu parnímu čtyřkoláku do komína? Předevčírem? Nebo před týdnem?
Jak bych jim mohl dát tu věčně pokřivenou osmou kolej na libereckém nástupišti? Krásná chumutovská T 478.3266 už tam sice nikdy nezastaví, ale po čtyři roky kromě prázdnin jsem tady lezl do rychlíku 696, abych se mohl učit v Děčíně, když už jsem nesměl v Lípě.
Nebo jim snad mám jen tak nechat stánek hned vedle posunovačského doupěte? Ale kde si potom budu kupovat Severočeské tyčinky za korunu sedmdesát?
Co budou dělat se zábradlím před nádražní verandou? Taky si o něj budou otlačovat lokty a počítat vlakům hytláky a bajky?
Jak mi chtějí vzít to dlouhé skladiště, pod jehož převislou střechou jsme vysedávali na rampě, klátili nohama, čuřili otcům znárodněné marsky a šutrákama metali po němkyních?
A už vůbec jim nedám cestu do depa, která kličkovala mezi kolejemi, krásně voněla válcovým olejem a solvinou, a dalo se po ní dojít až do opravdového království. To vám ostatně tady nedám.
Moc vám toho, vy dobrodějové, nezbylo, co? Však řekněte sami – co byste s tolika věcmi z mého nádraží dělali?
Já to chápu. Tam, kde se točí kšefty za miliardu korun, není čas zkoumat, co dělat se vzpomínkami bláznů, vývojově zakrnělých u dřevěných pražců s karbolem.
Já to chápu. Nové nádraží bude pěkné, moderní, betonové, bezpečné a čisté – aspoň tedy ze začátku. Tak jak je to na 3D-animaci: bude sluníčko, mladí a štíhlí cestující budou nastupovat, vystupovat, přestupovat, telefonovat, nosit stočené noviny a číst z informačních tabulí.
Jenomže – bude to opravdu nádraží? Nebude tomu něco chybět?
To vite, že bude. Ja vám to totiž nedám. Tedy - nevím, jestli to pochopíte.
Zdeněk Šindlauer
Může náčelník Veliký Nanuk klepat kosu?
Ne, nemůže, poněvadž náčelník je chytrý jako liška a na výpravu zmrzlým krajem se vybaví péřovou bundou, kulichem i pletenými rukavicemi a před cestou do sebe „U piráta“ kopne jednoho lomcováka.
Zdeněk Šindlauer
Kterak cestičko k domovu se vineš?
Inu, panu básníku Raisovi to bylo nanejvýš jasné: „cestička k domovu známě se vine“ a „vždycky bych si na ní zpíval.“ Jenže známě se vinoucích cestiček znám plno a popěvkům jsem se na nich taky občas oddával.
Zdeněk Šindlauer
Revoluce v dějinách lidstva: nalezen guláš starý 800 miliónů let
Jsem pyšný na to, že před desítkami miliónů lety můj praprapra ... pradědeček vynalezl slezení ze stromu pátraje, zda potrava rostoucí a běhající po zemi je chuťově a kaloricky bohatší než lišejník a hmyzáci na stromě.
Zdeněk Šindlauer
To je od vás, Hujere, ten Schengen?
No, Hujer, vy jste fakt ten poslední, kdo nám tady chyběl! Už tak germáni mají slušný hokej v tom, jestli se tohle pohraniční nádražíčko u Mosely jmenuje Perl, nebo Perl (Mosel) – a teď ještě vy do toho s tím Schengenem!
Zdeněk Šindlauer
Je to ještě železnice, nebo už betonice?
Až jednou lidstvo nebude sto uhňácat beton, poněvadž mu dojdou cyment, šutrák i voda, myslíte, milí zelení, že to bude znamenat konec stavby dálnic a jejich přivaděčů? Ne, ne. Skončí stavby železnic!
Zdeněk Šindlauer
Soutěž o nejkrásnější údraží
Tak to máme nádraží, před ním přednádraží, vedle něho přínádraží, za ním zanádraží a hospoda naproti němu je U nádraží. A tam, kde nádraží končí, jsem vynalezl údraží.
Zdeněk Šindlauer
Na stará kolena jsem se zamiloval do třicítek
Když jsem je prvně spatřil, o zamilovanosti ještě nemohlo být slova. Naopak, chlapsky na rovinu přiznávám, že jsem zprvu nadával jako zpustlý námořník, který uprostřed oceánu propil výplatu půl roku předem.
Zdeněk Šindlauer
Dokud můžeme házet veksle, je to ou kej
Co já se v životě naházel vekslí! Ostatně je známo, že muž, jenž delší dobu nemůže hodit veksli, propadá trudomyslnosti. A co hůře, vekslí k házení je pořád míň a míň. Co když jednou nepůjde hodit vůbec žádná veksle?
Zdeněk Šindlauer
Dobrý muži, nevíte prosím, kam teče tahle řeka?
vznosně se mne otázal vožungr, který po náročné noční akci v místní rybářské baště právě v mozkovně systematicky restartoval základní informace o okolním světě.
Zdeněk Šindlauer
Až zase půjdete do Prčic, tak se mnou nepočítejte
Jasně, je ta Prčice a ne ty Prčice. Ale zkuste si sami říct spisovně: „běž do Prčice!“. Oč libozvučněji přeci zní nespisovné „běž do Prčic!“, že?
Zdeněk Šindlauer
Pohádky o elektroautíčkách
Lidičkové, neznáte prosím nějaké pohádky o elektroautíčkách? Tak kouzelné, jako o mašinkách a železničářích kdysi napsal pan Nauman a nakreslil pan Lhoták?
Zdeněk Šindlauer
Nechcete někdo 34 kilo kysličníku uhličitého ?
Já ho prosím ušetřil tím, že jsem u německých automatů na jízdenky třikrát prokázal efektivnost mých dlouholetých študií, bez jediné chybičky zvládl nákup tří 9-Euro-Ticketů, a ty jsem projezdil vlaky až do mrtě.
Zdeněk Šindlauer
Slezte z toho mostu Donalde, vidím vás!
Řekl pod mostem někdo neviditelný a já s otevřenou tlamou nechápavě vzhédl vzhůru. Jako kdyby nějací Donaldové zcela samozřejmě hopkali po mostech.
Zdeněk Šindlauer
„Ó veliké čuňasky, váš čas nadešel“, pravil veliký Manitou
Akorát to teda mohl říct trošku dřív, než když jsem daleko od domova věrným čuňaskám osmačtyřicítkám na patnáct kilometrů svěřil moje nožstvo.
Zdeněk Šindlauer
„Jéžišmarjá! V poledne – a už všichni vožralí!“
pokřižovala se babička čekající na zastávce, když u ní zastavil autobus, otevřenými dveřmi šofér zvolal „Paní, my jsme vlak!“ a poněkud pomačkaný ajznboňák na první sedačce zamňoukal „a jedeme do Lovosic, madam!“
Zdeněk Šindlauer
Zpěvník je proradná mrška
jež stárnoucímu zpěvákovi bez kapky soucitu připomene nejen jím zapomenuté texty a akordy, ale i jeho bezstarostné a bezelstné mládí, dělající si prču i z vážných věcí.
Zdeněk Šindlauer
Odkud: Česká Lípa Střelnice. Kam: Nejkrásnější nádraží
napsal jsem do internetového vyhledávače, a ten jouda mi obratem odepsal: „takové místo neznáme.“ Vida, jouda neví, kde je nejkrásnější nádraží, zato užívat pluralis majestatis - na to je kadet.
Zdeněk Šindlauer
Když se vyhlídky lidstva zdají poněkud mlhavé
vždycky se najde aspoň jeden plašan, jenž se povznese, z protivné mlhoviny vysune mozkovnu a k zastrašenému lidstvu takto dí: přátelé, nikoli mlha přede mnou, mlha za mnou, nýbrž mlha pode mnou!
Zdeněk Šindlauer
Zpráva o tom, že je svět ještě ou kej
Správný svět musí oplývat lavičkami, křížky a kolejemi, to mi nikdo nevymluví. Čas od času to musím zkontrolovat. Většinou k tomu stačí dobré boty, aspoň trochu inteligentní mapa a chleba se šunkou.
Zdeněk Šindlauer
Ušetřil jsem milión eur
obešel město kolkolem po hradbách, vyšlapal 350 schodů a navíc na nich vlastnoplicně rozdýchal malý infarkt. A to vše za jediné odpoledne – no nejsem já borec?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 545
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1387x