Poslední výkřik ztrácí se v kraji

Usoudil jsem, že ubytovna česáčů chmele v Dušníkách nepřítomností jednoho vysokoškoláka žádnou škodu neutrpí. Na jedno rameno jsem pověsil malého Johna se zpěvníkem a skripty z kybernetiky, přes druhé převlékl popruh kytary a zakrátko se usalašil pod letním dubem na hrázi u řeky.

Vltava, zmasakrována Nelahozevskými tukovými závody, lhostejně splývala k vraňanskému jezu a já nevěděl, kterým akordem tu podvečerní vznešenost přerušit. Jindy osvědčené Gmaj se nějak ztratilo nad vodou a k ničemu nevedlo.

Může být řešením lineární diferenciální rovnice s konstantními koeficienty s budící funkcí, jejíž obraz je dán ryzí racionální lomenou funkcí, funkce, která by nebyla lineární funkcí?

Na protějším břehu se rozprostřel zvláštně plechový zvuk a stožár oddílového návěstidla na hradle Vepřek se provinile kýval. Vlak ještě nebyl vidět ani slyšet, ale už měl postavené volno.

(odpověď: pro n > m nemůže). Vzdychl jsem a Vltavě to bylo úplně jedno.

A pojednou od Mlčechvost nad řekou letěl šum železničních dvojkolí. Fíra právě provedl svého brejlovce krátkými oblouky s osmdesátkou a pozvolna přidával otáčky naftového dvanáctiválce. Kousek za hradlem začínala stovka a rozhýbat čtrnáct rychlíkových vagónů, to nebude tak hned.

Třicet podvozků umlklo v zářezu  k ouholické zastávce a mně na kolenou zůstala protivně otevřená skripta. Neochotně jsem k nim sklopil oči a četl:

Plíží se večery, plíží se teskna

poslední výkřik už ztrácí se v kraji.

Veliké bolesti, veliká hesla

vyvětrávají.

Rameno oddílového návěstidla spadlo na stůj a jeho stožár se provinile dohoupával. Hradlař vyšel z boudy a mužně se postavil na pokraji zapleveleného traťového tělesa. Vltavu to vůbec nezajímalo. Poslední výkřik se ztratil v kraji. Neodvážil jsem se strun ani dotknout. Nějaká divná kybernetika, pomyslel jsem si.

Ty letní duby jsou na břehu naproti dávno zrušenému hradlu pořád. Neumím si představit, že bych se na ně z vlaku nepodíval a neumím si představit, že by tam nebyly. Neumím si představit, že bych si při písni Vladimíra Merty s textem Viktora Dyka vzpomněl na něco jiného. Z kybéra si už nevzpomenu na nic, ačkoli mi docent do indexu zapsal chvalitebně.

Zdravím, ZdŠ